strange reason [Marcus &Martinus]

t h r e e

Hned jak zazvonilo, jsem sla sla ze třídy jak smyslu zbavená dokud mě a dvojčata nezastavil učitel. ,, Jønes? Hádám že nemáte učebnice" podezíravě se na mě koukl ,, hádáte dobře" ušklíbla jsem se ,, no tak zítra ráno půjdete z dvojčatama do sborovny a oni ti dají určité učebnice" mrkl a dal klukům klíče od sborovny. ,, Dobře, už můžu jít" ukázala jsem směr dveře, učitel kývl a já šla.

Vyšla jsem ze školy a měla to zamířené domů. Přišla jsem pozdravila jsem šla do pokoje se oblect do sportovního a šla si za běhat. Vždy běhám stejnou trasu a vždy se zastavím, sednu si na lavičku a pozoruju krajinu. Dneska j mě v tom vyrušil na mě až moc známý hlas. ,,Proč tak sama" zvedl obočí a sedl si vedle. ,,Proč dolejzáš" prskla jsem po něm a on se jen usmál. ,,No vidíš oba máme otázku na kterou nelze odpovědět" usmála jsem se.

,,Proč jsi na mě a na Marcuse tak ironická" koukl se na mě tázavě. ,,Třeba kvůli tomu že jsem takováhle na všechny, a že u vás nemám tu důvěru?" Zvážněla jsem a na sucho polkla. Martinus se přiblížil k mému uchu a zašeptal ,,tak to se změní" a odešel. Já tam zůstala chvilku sedět a pak běžela svojí trasu domů

Když jsem přišla domů byla jsem uřícená a doma nikdo nebyl, mamka se měla vratit každou chvíli z práce a bráchové odcházeli semnou. Vyběhla jsem schody do pokoje a hned si to zamířila do koupelny, tam jsem si pustila teplou vodu a  nechala jsem spláchnout všechny myšlenky na Martinuse. Vyšla jsem z koupelny z županem a turbanem na hlavě a namířila jsem si to do kuchyně v kuchyni byla mamka a Leo pozdravila jsem je vzala si jablko a šla nahoru.

Oh hellou
Dneska výjdou nejspíš ještě dvě kapitoly
Abych dohnala ten zbytek 🙃😅 vim tahle kapitola je o ničem, ale brzo to bude víc napínavý takže se máte na co těšit 🌻💙