Upon a Time ✓ || Changki

Část 5

Changkyun

Na poli je víc a víc práce, sklizeň začíná, jablka, švestky a hrušky, začínají i ořechy, a právě proto se u nás ve vesnici připravujeme na naší slavnost. Je to slavnost k začátku sklizně. Všichni ve vesnici ráno vstanou a vydají se do sadů sklízet stromy, potom se vše odnese na stoly na náměstí. Hyunwoo se vždycky snaží ulovit kance nebo jinou zvěř, abychom mohli mít maso, ale když se nepovede, tak se napečou buchty a koláče, sejdeme se si všichni, zatím co tancujeme a zpíváme. Náš hospodský Bufan vyndá svoji zásobu piva a všichni se společně bavíme po dobře odpracovaném dnu. Protáhnu si na poli záda, když si vzpomenu, jak to loni bylo zábavné. Vidět, jak Minhyuk vzal jednomu z hudebníků bubínek a snažil se s ním hrát. Sluníčko neúprosně svítí a hřeje, je čas oběda, takže necháme práci teď být a vrátíme se zpátky do vesnice, abychom se mohli najíst. Překvapeně sebou trhnu, když uvidím Minhyuka, jak poletuje kolem mé chalupy. To většinou není dobré znamení.

„Děje se něco?" optá se ho odtažitě Hyunwoo, jako by se bál odpovědi. Černovlasý mladík sebou trhne a upraví si čepeček.

„Ne, jen...asi jsem ho urazil nebo nevím," vypískne dotčeně, aha, to by znamenalo, proč utíkal od okna ke dveřím a zase zpátky. „nechce se mnou mluvit od té doby, co jsem ...co jsem." sklopí hlavu. Pozvednu obočí.

„Co jsi co?" pohladím ho po rameni a on ke mně zvedne uslzené oči.

„Chtěl jsem vidět, jestli je pravda, že princezny a princové přemění žábu pusou na člověka." vypískne a vzlykne. Vrhne se se vzlyky Hyunwoo do náruče a mezi vzlyky nám říká, jak našel žábu, když se Kihyun nedíval, a když se Kihyun otočil, tak dal žábou Kihyunovi pusu. Kihyun prý naštvaně něco nadával a utekl. Povzdechnu si a ujistím Minhyuka, že s ním promluvím a několikrát mu potvrdím, že zopakuji, že mu je to líto.

„Jsem doma," projdu dveřmi. Podívám se do světnice, kde Kihyun naštvaně sedí něco si píše na papír. Ani nevím, kde vzal papír, natož kalamář s brkem. Ale než odcházel, nebo spíš utíkal z věže, tak si vzal menší raneček. Možná to měl už připravené. Možná šel do hospody a tam si kalamář půjčil, vím, že Bufan ho tam má. Tak jako tak dojdu k němu a posadím se naproti němu. „co píšeš?"

„Věci, co jsou tady příšerné, abych nezapomněl," zaprská, aha, takže nemá v plánu na mě někdy mluvit normálně. Vezmu mu papír a zamračím se. Má divné písmo, tohle moc přečíst neumím, je moc zdobené a kroucené. Ale poznám tam slovo Minhyuk a povzdechnu si. „víš co udělal? Víš, co si to dovolil?" vyprskne.

„Vím a mrzí ho to, ale musíš mu to odpustit, on je prostě...jen nadšený, že jsi tady, vždycky snil, že bude princezna, už jako malý si hrál na princezny a teď jsi tu ty, jsi princ, chce o tobě vědět všechno a chce ti ukázat všechno. Věř mi nebo ne, Minhyuk tady nemá moc kamarádů," Povzdechnu si a naliju nám oběma mléko. „než se dali dohromady s Hyunwoo, tak na Hyunwoo měli zálusk snad všechny dcery tady. Je to myslivec a starosta vesnice, každá chtěla, aby se za něj mohla provdat. Jenže Hyunwoo měl od mala oči jen pro Minhyuka, a když se dali dohromady, každá holka ve městě ho odsoudila. Minhyuk je moc kamarádský člověk, ale kromě mě a Hyunwoo si nemá s kým povídat, odpoledne odejde většina mužů pracovat, jak na pole, tak do sadů anebo na pastvu, někteří jedou pryč na pár dnů a zůstanou tu jen matky a ženy, aby se staraly o rodinu. Takže tu zůstane i Minhyuk a kolikrát nám říkaly sousedky, že se k němu chovají zle, vysmívají se mu a uráží ho. Ty rozumné se ho zastávají, ale mají své práce dost na to, aby ho hlídali. Takže když jsi tu ty, je z toho unešený a snaží se s tebou skamarádit," povyprávím mu celý příběh a vidím na něm, jak lehce přemýšlí. „neříkám ti, abys s ním byl kamarád, jen na něj nebuď zlý." zakývám hlavou. Vyndám hrnec ze skříně a položím ho na kamna, zatímco zatopím a naleji do něj vodu. Naházím do vody opláchnutou zeleninu ze zahrady. Když se ozve zaklepání a následné otevření dveří tak se usměju, když dovnitř vejde Hyunwoo a za ním se ho pevně drží Minhyuk a plachým a smutným pohledem se podívá na Kihyuna.

„Víc toho nemám, Kyun," usměje se, když mi podá kousek srnčích žeber. Hned mu několikrát poděkuju a dám je do hrnce, abych uvařil vývar. „zítra budu muset jít na lov, budu muset do Breklunských lesů." šeptne.

„A-Ale tam je hodně vlků." vypískne zděšeně Minhyuk, oba si povzdechneme, kdy víme, že pro nás Hyunwoo hodně riskuje. V naších lesích jsou spíš králíci nebo bažanti, pokud Hyunwoo potřebuje ulovit srnku nebo kance, musí do vzdálenějších lesů, jsou víc nebezpečné, víc temné a hlavně daleko, kdyby se mu něco stalo, nemusel by dojít zpátky.

„Budu v pořádku, po obědě se domluvíme, kdy bude slavnost, tak přijď do krčmy." zakývá hlavou a oba odejdou, po tom, co Minhyuk hodí očkem na Kihyuna.

„Jaká slavnost?" zvedne Kihyun hlavu. Překvapilo mě, že byl teď potichu. Začnu mu vyprávět o čem ta slavnost je, kývá hlavou, a dokonce vypadá jako by se těšil. Míchám polévku a překvapím se, když si stoupne vedle mě a sleduje, co dělám. Ptá se mě na různé detaily, jako pryč sbírám tu pěnu, proč to míchám zrovna takhle. Polévka bude hotová až večer, a tak se teď najíme chleba s máslem a mlékem.

„Chceš jít se mnou do krčmy na schůzi nebo počkáš tady?" přiložím do kamen, aby se polévka vařila a přiklopím ji pokličkou.

„Půjdu se podívat." kývne hlavou. Vyjdeme ven z chalupy a potkáme se venku s Minhyukem, který zrovna cupital k nám. Zabodne pohled do země a roztřeseně mi podá misku.

„Udělal jsem ti nudle do polévky." špitne. Překvapeně se usměju.

„Děkuju, Minhyukkie." usměju se a pohladím ho po rameni. Dám nudle na okno a rozejdeme se společně do krčmy s tím, že Hyunwoo už tam čeká. Otevřeme veliké dveře do velikého domu. Z otevřených oken už se ozýval smích, a tak vejdeme dovnitř. Hned naproti dveřím je několik stolů a v dáli je pak veliký dřevěný bar. Sedneme si ke stolu, který je hned jako první a pozdravím se s Bufanem.

„Co to bude?" dojde k nám Linkai a utěrkou otře stůl.

Zadívám se na Kihyuna, který ke mně švihne pohledem, abych mu objednal. „Já si nedám nic, ale tady si dá asi jablečný mošt." ukážu na Kihyuna, Linkai přikývne a po tom, co si Minhyuk objedná taky mošt, Linkai odejde, aby obešel ostatní.

„Zvláštní krčma, čekal jsem, že to tu bude víc nazdobené nebo že tu bude na výběr víc věcí." rozhlídne se Kihyun.

„Je to malá krčma, nejsme průjezdná vesnice, nebo na hlavní cestě, pocestných tu máme málo a těm co přijdou, stačí pivo a chleba. Bufan tu má pár postelí, kdyby někdo potřeboval přespat, ale většinou jsme tu jen my." Linkai přinese mošty, a když se Kihyun napije, tak se usměju, když mlaskne a začne pít jako by nikdy nic podobného neměl. Minhyuk pořád po Kihyunovi pokukuje, a když chci zrovna něco říct, tak dovnitř vejdou další vesničané. Hyunwoo je někde vzadu a připravuje si řeč, jak je jeho stylem. Několik dívek projde kolem Minhyuka a drbne do něj. Vzpomenu si, jak loni napekl plnou mísu buchet a ony mu je shodili na zem, že od něj nikdo nic nechce. Chvíli jsem si myslel, že tím slavnost pro nás končí, ale Minhyuk na sobě nedal nic znát a dál si užíval slavnosti. Chytím ho za ruku, abych mu dal najevo že to bude dobré. Zvedne ke mně oči a přikývne a lehce se usměje.

Hyunwoo začne svoji řeč chvíli po tom, co se zaplní krčma. Hluk ustane a všichni poslouchají, kdy bude den sklizně. Všichni odsouhlasíme, aby se konal za tři dny. Rozdělí nám úkoly, určí ty, kdo půjdou na sklizeň, kdo zajistí jídlo a pití na slavnost a kdo zajistí výzdobu a stoly. Hyunwoo nezapomněl ani na Kihyuna, nenásilně ho představil, vymyslel si historku o pocestném, a i když Kihyun chvíli vypadal, že na to něco řekne, ujistil jsem ho, že je lepší, když nikdo neví, že je princ. Hyunwoo Kihyuna určil ho do skupiny na přípravu jídla. Já jsem jako každý rok ve sklizni. Dopijeme a vydáme se pomalu domů.

„Opravdu si myslí, že budu dělat nějaké jídlo?" vyprskne, když přijdeme domů. Odkryju zatím polévku a dám do ní vařit nudle. Hezky voní a za chvíli bude hotová.

„Nemusíš to dělat, jen by vesničany pobouřilo, kdybys na slavnost přišel a nic bys neudělal, víš? Minhyuk uvaří a pak ti dá půlku buchet nebo pár koláčů, abys měl co přinést," kývnu hlavou a zamíchám vývar. „samozřejmě, pokud nechceš chodit, můžeš zůstat doma, je to na tobě." usměju se.