NAGISA
Pršelo. Domů jsem se vrátit nemohl. Mým jediným útočištěm byl rozpadající se dům přede mnou.
Byl cítit zatuchlý zápach. Otevřel jsem velké dřevěné dveře. Šlo slyšet jen skřípání dveří a klapot mých bot. Objevila se přede mnou velká vstupní hala. Prošel jsem prázdnou halou. Zaprášené schodiště mě lákalo vystoupat po něm nahoru.
Když jsem tak učinil rozprostírala se přede mnou chodba s mnoha dveřmi. Přestože všechny byly stejné mě třetí zleva přitahovaly nejvíce. Nejistě jsem je otevřel a vstoupil. Rychle jsem pokoj přelétl očima a zjistil, že se jedná o čajový salonek.
Na první pohled byl zcela normální, ale při důkladnějším zkoumání mě překvapil měnící se zápach na lahodnou švestkovo skořicovou vůni. Vůně mě zavedla ke konvičce na čaj na malém stolku. Vypadalo to jako kdyby od stolku právě někdo odešel.
V mrtvolném tichu jsem uslyšel vrzání podlahy a kroky z vedlejšího pokoje. Rychle jsem tam vběhl. Co mé oči k mému velkému překvapení neviděli. Stála tam osoba zády ke mně, když se otočila, naše pohledy se střetly.
ČAUVES CUCÁCI!!!
KUPUJTE ZLATO!!!
(Dominik)
