Zbloudilá duše

24. Priorita

„Chceš slyšet, jak to bylo dál?" ozval se muž po dlouhé chvíli.

„Ono to pokračuje?!" zachrčel Severus, který už teď měl pocit, že víc toho prostě nezvládne, jenže nedokázal jen tak odejít.

„Jistě." Potvrdil Zmijozel. „Můj bratr se rodil a umíral, staletí, než se tě konečně dočkal. Dobře si vzpomínám, jak za mnou přišel šťastný, že tě poprvé držel v náručí. Vloupal se kvůli tomu do mudlovské nemocnice, šílenec," zakroutil hlavou Salazar netušící co svým vyprávěním, profesorovy v křesle působí.

Severusem se všechno točilo, v jednu chvíli měl dokonce pocit, že se mu žaludek otočí naprázdno.

„Propadl prokletí jako všichni předním. Stal jsi se pro něj prioritou číslo jedna. Nikdo a nic pro něj nebude víc než ty."

Severus toho měl dost, chtěl utéct, ale ten brčálový pohled jej držel v šachu.

„Přísahal sám sobě, že tě bude chránit, tak ve snaze být ti co nejblíže, koupil dům hned naproti tomu vašemu."

Ze Severuse vyšel chrčivý zvuk. Ne tohle ne, opakoval si v hlavě, ve které se mu vybavovala podoba statného muže, co se stal pro něj i matku strážným andělem v těžkých časech.

„Několik let tě z povzdálí sledoval. Nechtěl zasahovat do tvého života, dokud nepřijde ta správná chvíle. Bohužel ona chvíle nastala dříve než by kdo čekal. Tvůj otec začal pít a brát vám peníze na živobytí. Harold se proto rozhodl, vstoupit vám do životů, jako laskavý soused a podat vám pomocnou ruku."

Severus si na období hladu dobře vzpomínal, několik týdnů jedli jen suchary rozmočené ve vodě. To skončilo, když na jejich dveře jednoho dne zaklepal soused Emanuel Hood. „Emanuel Hood," vyslovil na hlas bez emocí Mistr lektvarů.

„Ano to byl Harold. Pomáhal tobě i tvé matce, přestože se zprvu zdráhala. Nakonec však pomoc kvůli tobě přijala, ať v podobě dobrého kvalitního jídla nebo tvého hlídání, když bylo třeba."

I na tohle si mistr lektvarů mlhavě vzpomínal. Pokaždé, když matka někam musela, přišel Emanuel, který uměl vyprávět strhující příběhy. Vždy se na něj neuvěřitelně těšil s ním se mohl na hlas smát a běhat, aniž by ho za to, někdo bacil. Ten muž byl pro něj vším, co potřeboval...

Snape musel zatnout zuby, aby dostal pod kontrolu emoce, které ho hrozily převálcovat. Vůbec k tomu nepomohla další vzpomínka, která vyplula na povrch. Jeho osmé narozeniny, kdy dostal lektvaristickou sadu pro začátečníky. Pocit štěstí, který přitom zažíval mu vydržel hodně dlouhou dobu. Na toho muže v pozdějších letech, nedal v žádném případě dopustit s každým se hádal, div ne do krve, když o něm mluvil špatně. Lily nevyjímaje. Často za ním utíkal, když se cítil mizerně. On jako jediný, jej dokázal povzbudit a uklidnit, jeho náruč byla nad všechny uklidňující lektvary.

Severusovi se hlavou mihla další vzpomínka. Byla z doby, kdy šel poprvé s matkou nakupovat školní potřeby do Bradavic. Tolik se bál, že se mu budou děti ve škole posmívat, jelikož neměli moc peněz. Nezbývalo tedy nic jiného než koupit školní potřeby z druhé ruky. Jaké překvapení pro něj bylo, když ho matka zavedla do prvního obchodu a vytáhla naditý váček s penězi, trvající na nejlepším zboží. Marně se vyptával, kde k nim přišla, vždy se vyhnula odpovědi.

Poté co se přišel pochlubit se svými novými věcmi Emanuelovi. Zeptal se ho na tu samou otázku, protože věděl, že on mu pravdu řekne, a taky že ano. Severus začal protestovat a chtěl mu koupené věci, i když nerad vrátit, jenže Emanuel je odmítl. Na konec došli ke kompromisu, Severus si věci nechá s tím, že se bude dobře učit a s každou dobrou známkou bude dluh menší.