Můj velký sen - projekt psychologie

~~~

Když jsem poprvé zahlédla zadání této seminární práce, lehce jsem se zděsila, co bych vůbec mohla psát, vůbec jak to celé pojmout. Nakonec mě však pár řádku na toto téma napadlo a nyní je můžete slyšet a nahlédnout kousek po kousku do mé mysli, mého myšlení. 

      Na začátek si lehce zauvažuji. Jako malá jsem měla nespočetně snů. Ať už takové ty malé stylu "přála bych si lízátko" až po ty větší typu "chci být popelář." Samozřejmě se postupem času tyto sny měnily, jako mraky či počasí na obloze. Dodnes si pamatuji, jak mým dětským snem bylo naučit se hrát na kytaru. Teď ji mám doma a konečně se na ni mohu naučit hrát. Bylo to na Vánoce a já jsem měla jiskřičky v očích, že zase přijde Ježíšek. Stejně jsem ale dopis ve kterém byla kytara napsaná roztrhala a napsala jsem, že chci autíčka. Mohlo mi být tak šest, sedm.  Ale to jsem lehce odbočila. Jak jsem již řekla, postupem času se sny měnily, stejně jako pohled na svět. Mé pubertální já se snažilo přežít. V době mé puberty bylo prostě mým velkým snem, aby mi všichni nechali na pokoji (a to mi lehce zůstalo dodnes). Myslím si, že něco jako ,,můj největší sen'' podle mě prostě neexistuje. Sny se nám mění každou vteřinou. A hlavně mě obzvláště. U mě nebude nikdy vědět, jaký byl můj největší sen třeba před měsícem. Nemám zachycený a stanovený ten můj největší. Důležité je tam to slovíčko můj. Točí se vše kolem mě. Nechci se chovat sobecky. Nemám sen, který se týká mě, mám však sny, co se týkají lidstva. Ano, je to lehce k nepochopení, ale já to tak vnímám. Vystudovat školu je sice "můj" sen, který se ale dá splnit, jen je zapotřebí prostě zamakat. Chvilku je "můj" sen zpívat, někdy tančit. Někdy chci prostě jen volně dýchat a být bez problémů. A jediný můj malý s prominutím naprosto bláznivý sen. Spát a nebýt unavená a klidně se přejídat, ale nenabrat ani deko navíc. Stále nechápu lidi, co sní celý McDonald a ještě u toho zhubnou. Zbytek snů se mi jak jsem již řekla mění den co den. Pojďme se na tohle téma podívat z trochu širšího úhlu. Tudíž si přestanu hrát na sobce a podívám se na svět a na takové ty světové problémky. Přeji si rovnost mezi lidmi. Aby si konečně uvědomili, co se děje. Aby přestaly války, ohrožení, které na každého číhá každý den. Aby jsme se jako lidstvo konečně semkli a přestalo násilí. Občas se dívat na to, co se kolem nás děje je až děsivé. Proto se často straním lidí. Nemám v nich důvěru. Je to často lehčí a spolehlivější než někomu věřit a na zjištění pravdy o samotném člověku je příliš pozdě. Protože přetrvává můj "sen" z období puberty. Pamatujete na něj? Tyhle věci jsou lidstvu známi, ale stále i přes všechny výzvy tohle setrvává. Jedeme dál. Co se týká LGBT komunity? Kdy už si lidstvo uvědomí, že je to normální? Že něco takového by příroda nestvořila, kdyby nedělala správně. Tak proč se stále šíří internetem a různými zprávami nenávistné komentáře a poznámky? Proč stále na světě je legální zabíjet tyto lidi? Tohle je také můj důležitý sen. Aby lidé konečně pochopili základní věci a maličkosti. Je to jednoduché a přitom tak složité. Někdy si říkám jestli je realita realitou. Jestli jsme se neocitli ve smyčce toho špatného. V jiné dimenzi. Zlo je tu stále přítomno a stejně se nedá lehce odhalit. Proč? Protože má dvě tváře. Jeví se jako anděl, ale ve skutečnosti se změní na ďábla. Lidé. Je několik teorií jak lidstvo vzniklo. Ať už náboženské nebo ty "skutečné." Nic nemůže být skutečné. Můj sen z pohledu na svět je takový, aby lidé viděli, co udělali, aby si uvědomili toho ďábla, co v sobě každý chováme. Nelidské zabíjení nevinných zvířat. Teroristické útoky. Války. Odpad. Globální oteplování. My, jakožto lidstvo jsme v podstatě pro naši planetu jako paraziti. Požíráme naši planetu a je jen otázkou času, kdy ji sežereme celou. Začalo to nevinnými krůčky a skončí to vyhynutím celého lidstva? Vím, že nemám pozitivní myšlení, ale zde ho snad u těchto problémů mít nejde. Jednou z posledních věcí o které budu mluvit je dokonalost. Dokonalost existuje a zároveň ne. Přála bych si, aby jsme přestali soudit ,,dokonalost" podle něčeho. Vysvětlím. Pokud někdo z nás uvidí na Instagramu fotku někoho v plavkách a vidí tu jeho nebo její ,,dokonalou" postavu může se stát, že sám sebe začne nenávidět jen proto, protože on tu ,,dokonalou" postavu nemá. Může mít krásnou postavu. Krásné křivky, ale stačí pouze malinký krůček, pošťouchnutí a všechny iluze se změní na hladové vlky, které sežerou duši a představy o jeho těle. Další příklad. Každý může o někom říkat, že tenhle člověk je dokonalý. Že je nejlepší. Není nikdo, nic a nikdy nemůže být dokonalé. Nejde to. Dokonalost nejde ani zdefinovat, popsat. Každý vám řekne něco odlišného. A přesto stále a furt budou lidé něco nebo někoho urážet jen proto, že NENÍ podle nich dokonalý. Každý má své mouchy a mým snem v neposlední řadě je, aby si lidé tyto své ,,mouchy" uvědomily a neútočili bezdůvodně na ostatní. Nikdy nevíte, kdy vaše slovo bude to poslední, co daný člověk uslyší. Chápete? Moje vyjadřování je složité a málokdo pochopí význam a tok mých myšlenek, ale snad pochopíte, co tím chci říci. A pokud ne. Zkuste si tyto má slova přemítat v hlavě. Třeba přijdete na to, co se vám snažím předat. 

         No tak to vidíte. Tohle jsou mé sny. Má hlava. Mé myšlení. Mohli jste nahlédnout pod pokličku mé mysli, udělat si o ní vlastní názor, popis. Třeba se mnou nebude souhlasit. Třeba řeknete: ,,Její sny nejsou ani pořádný sny, to já si přeju auto. " Přeji vám to, klidně si přeje auto televizi, ale zkuste se na chvíli zastavit a zamyslet se, jestli nejsou některá slova zbytečná. Arigatō.