Kuriózní příhody s Mrožem a Mrakem

Šťastně až na věky

Svatby, krásná to věc. Spojení dvou lidí, kteří bez sebe nemůžou být a kteří se beznezně milují. Tedy aspoň většinou, někdy to prostě nevyjde, vztahy jsou těžké, že ano? Ale přesto... svatby!

Něco v tomto smyslu muselo proběhnout hlavami našich tří hrdinů, když si přečetli svatební oznámení, které někdo přilepil žvýkačkou na zbrusu nové dveře jejich zbrusu nového baru. Byly to krásné dveře. Takové tak s tím a ještě to uprostřed. Zkrátka, dveře do baru jako víno. Hned jak je v katalogu uviděli, Mrak, Mrož a Makča věděli, že to pro ně jsou ty pravé. Byly to takové dveře, že by se je i Bůh bál byť jen poškrábat. A teď na nich byla nalepená žvýkačka. Byla růžová, a voněla po umělých třešních.

"Jakýho píp to do píp napadlo, lepit nám na nový dveře..." rozhořčil se Mrož, než si všiml, od koho to oznámení je. To jejich starý známý bývalý barman se rozhodl pojmout Florindu za manželku dřív, než podlehne zraněním, kzerá utrpěla v jedné nedávné nejmenované autonehodě, kterou možná, ale možná taky ne, způsobily dvě nejmenované osoby jménem Mrak a Mrož. Florinda jim to ale neměla za zlé, naopak jim za to byla vděčná, nebýt nich, nikdy by nepotkala svého drahého snoubence cukrouška, bývalého barmana. A tak ty dva pozvala na svou svatbu, stejně jako Makču, kterážto byla její drahou přítelkyní již mnohá jara.

Svatba se měla konat v sobotu, jak velí tradice, a na pláži, jak tradice rozhodně nevelí, neboť nejen, že se u nás žádné opravdové pláže nevyskytují, ale navíc je chůze po písku obtížná v jakékoliv obuvi, natož pak s podpatky. To ale snoubencům očividně nijak zvlášť nevadilo. Mrak, Mrož a Makča se v pozvánce dočetli, že si každý z nich může na svatbu přivést ještě jednu další osobu. Bohužel nikdo neměl ani přítele, ani přítelkyni, a tak se rozhodli, že pozvou svoje bratry. Makča ovšem neměla ani bratra, a tak si za svůj doprovod zvolila láhev čokoládového likéru, která jí bude v případech nouze dělat společnost.

Čtenáři to možná ještě nedošlo, ale Makča je kromě mužů milovnicí i čokolády. Ale hlavně mužů. V předvečer svatby snila o tom, jak ona sama kráčí uličkou a za sebou táhne závoj tak dlouhý, že ho ještě půlka nevystoupila z auta, kzerým sem přijela. U oltáře na ni čeká Mrož, kzerý vypadá v obleku naprosto neuvěřitelně, a Mrak který má tentokrát zahalenou i vrchní půlku těla. Ale jenom košilí, saka jsou na něj moc formální. Makča k nim přistoupí, oddávající se jich na něco ptá a... a...

Svatba proběhla úspěšně. Pohled na Florindu ve svatebních šatech projíždějící uličkou na vozíčku ozdobeném bílymi květy byl naprosto bevhderoucí a všechny pŕivedl k slzám. Byl to ohromný zážitek, ale ne až tak zajímavý, jako posvatební afterpárty, na kterou se nyní přesuneme.

Zábava se pořádně rozproudila už v deset hodin večer. Všechny děti, tedy až na Mrože, kterého díky jeho výšce nikdo za dítě ani nepovažoval, už šly davno spát a tak se mohli všichni oddávat zcela nerušeně zábavě a na chvíli zapomenout na strasti všedního života. Lidé různého stavu napilosti se vlnili a pohupovali všude, kde se jen vlnit a pohupovat dalo. Ti méně odvážní se spokojili s tanečním parketem, ti kurážnější shrnuli věci ze stolů a tančili na nich. Ale mnozí nepohrdli ani místy jako bar, dámské toalety a několik odvážlivců se odvážilo i na střechu.

Mezi nimi byl i Mrak. Dnes si skutečně oblékl košili, která mu povlávala ve větru jako vlajka, protože si ji hned po svatbě rozepnul aby se cítil víc ve své kůži. Pokud jde o Mrože, ten si užíval na baru, kde mu barman, který ho považoval za naprosto zletilého, nalíval jednu skleničku za druhou. Makča chvíli tančila s Brumhildou a Filipínou, které byly na svatbu taky pozvány, ale přišly jen na afterparty, prože měly ráno kocovinu z Florindiny rozlučky se svobodou. Skvěle se bavily, ale bratrové Mraka a Mrože se proti Makče spikli, protože jí záviděli, zě teď tráví víc času s Mrožem a Mrakem, než oni, a vyzvali BF k tanci. A tak Makča zůstala na ocet. Naštěstí s sebou ale měla svůj čokoládový likér se kterým se usadila v rohu sálu a jala se ho popíjet.

A tak ji tam, klimbající, s hlavou opřenou o již prázdnou láhev, našli o několik hodin později Mrož s Mrakem. Začínalo už svítat a většina hostů se už rozcházela. Nebo rozplazovala, podle toho, jak moc byl kdo opilý. Mrož vypadal překvapivě dobře na to, že musel za tu noc vypít nejméně galon ethanolu. Byl jenom mírně veselý a tak hned vyzval Makču k tanci. Na parketu ještě pár párů tančilo do zvuku pomalé hudby ještě pomalejší ploužák. Většina z nich se líbala, někteří možná i něco víc. Makča se cítila celkem svěží, asi díky tomu šlofíku, a tak s radostí nabídku k tanci přijala. Zavěsila se do Mrože a společnými silami se odpotáceli na parket, kde si ji přivinul k hrudi a začali se pohupovat ze strany na stranu. Bylo by to jistě velmi romantické, nebýt zvuků zvracení, které se ozývaly z nedalekých záchodků.

Mrak se sám začínal nudit, jak tak postával opodál. A taky mu byla zima. Košili si už dávno sundal, pak se mu ztratila z očí a najednou byla prostě pryč. Po dohrání sedmé písničky se tedy přidal ke svým přátelům na parketu. A tak tam spolu ti tři tančili v trojobětí. Makča byla v sedmém nebi, Mrakovi bylo konečně teplo a Mrož byl rád, že se má o koho opřít, neboť mu už všechen ten alkohol začínal stoupat do hlavy.

Domů, tedy do svého baru, se vrátili v pět ráno, svalili se na nejbližší stoličku, všichni na stejnou, a usnuli jako by je do vody hodil, hlubokým přehlubokým spánkem.