Kuriózní příhody s Mrožem a Mrakem

"Cesta vlakem"

Nastalo opět léto, což znamenalo, že se zase všichni, ti nám už známí i ti nám ještě neznámí, měli sejít, jako každý rok, na po celém kraji vyhlašeném táboře TK Rozrazilu. Makča, Mrož a Mrak, kromě toho že spolu vlastnili bar, bydleli každý v jiném městě, a tak se rozhodli, že aby si užili svou velectěnou společnost, se sejdou na půl cesty a pak budou pokračovat vlakem společně. Měli se setkat na daném místě v poledne, což byl čas na kterém se jednohlasně shodli. Ale i tak se některým z nich ne tak úplně podařilo přijít včas.

V 11 hod 57 min dorazila na nádraží Makča a hned jak zjistila, že je tam první, tak se rozhodla využít čekaní k četbě. Otevřela si druhý díl Harryho Pottera (který četla už počtvrté), usadila se na mírně, ale jen opravdu "mírně" ztrouchnivělou lavičku před nádražní budovou a nechala se vtáhnout do příběhu o dvanáctiletém kouzelném chlapci a jeho dobrodružstvích v kouzelnické škole. Bylo to velmi napínavé (i když to četla už počtvrté) a tak se od knížky nemohla odtrhnout, dokud ji celou nedočetla. Když knihu zaklapla, podívala se jen tak rychle na hodiny a zhrozila se, neboť už bylo 13:45 a po Mrakovi a Mrožovi nebylo ani vidu ani slechu. Normálně by měla o ně strach, ale teď ji spíš zajímalo, jak to bude dál s Harrym (i když i třetí díl už předtím četla), a tak si z batohu vytáhla Vězně z Azkabanu (vždycky měla s sebou alespoň 1 pokračovaní pro případ, kdyby knihu dočetla nečekaně rychle) a opět se ponořila do příběhu.

V 14:15, což bylo na Makčin vkus až moc brzy, neboť ještě nestihla přečíst ani 4 kapitoly, zastavil na nádraží vlak a z něj vystoupil Mrož, který k ní s batohem na zádech, úsměvem na tváři a s čokoládou v pravé ruce vykročil. "To bys nevěřila, co se mi cestou sem stalo," vítal ji už z dálky a jen co se k ní přiblížil na dosah, podal jí čokoládu, jako by jí nabízel dýmku míru. Makča ani nebyla moc naštvaná, že přišel pozdě, ale chvíli předstírala rozhořčení, jen aby si tu čokoládu mohla vzít. Mrož jí pak sdělil, že se mu cestou sem ve vlaku podařilo usnout a že ho vzbudili až na konečné když obraceli vlak. To ale jestě nebylo všechno. Mrož totiž usnul i cestou zpátky, a tak se mu, klukovi šikovnému, podařilo přejet správnou zastávku i napodruhé. Při třetím pokusu už naštěstí vydržel vzhůru a tak se na místo srazu dostavil s ani ne 2 hodinovým zpožděním. I tak Makča ale pojala podezření, že toho minulou noc asi moc nenaspal, pravděpodobně byl zase někde popíjet u jednoho ze svých kamarádů. To by mu bylo podobné. Mrož se ale tvářil vesele, všechno popřel a otázal se jí, kde je Mrak. Byl velice potěšen, když zjistil, že nedorazil poslední, a že nebyl tím, na koho se muselo čekat. Pak si sedl vedle Makči na lavičku načež ta se pod jeho váhou odporoučela k zemi. Oba dva se vyhrabali z trosek a odebrali se raději do čekárny, kde, jak doufali, jim hrozilo menší nebezpečí.

Usadili se na lavičky, každý na svoji, aby nevypadali, jako že jsou pár. Batohy si hodili do kouta na jednu značně nevzhlednou hromadu. Chvíli se spolu bavili o tom, jak to jde s barem, jak se komu daří a tak dále. Pak chvíli nastalo trapné ticho, než se rozhodli zabavit se trochou boje s rolovacími náramky. Běhali po čekárně a skákali po lavičkách ve snaze uniknout z dosahu toho druhého, dokud se v okýnku neobjevila hlava nějakého nádražníka, který jim vynadal, že dělají takový rambajz a ať se laskavě chovají slušně. Pokorně si sedli vedle sebe na lavičku a tvářili se, že jim to je líto. Ale jen co za tím hodným pánem zapadla záclonka, rozchechtali se a dali se do nové hry, tenrokrát pošli. A tak strávili asi 5 hodin. Chvíli se mlátili, chvíli si povídali, pak si dali na sváču brusinkové Corny s pomazánkovým máslem a pak se zase bavili tím, že se snažili strefit do koše kelímkem od toho pomazánkového másla. V jednu chvíli taky Mrož vyšplhal na střechu nádraží a Makča mu musela pomáhat dolů. Pak už ho od sebe nepustila na krok (aby se náhodou chudáček někde nezatoulal) a radši ho "oslnila" (znudila) svými znalostmi z oblasti genetiky. Už u pojmu alela se tvářil značně nechápavě, ale když na něj potom vytáhla ještě recesivního homozygota, díval se na ni, jako vy spadla z višně. Makča se jenom smála jeho nechápavosti. Z jejich trojice byla bezpochyby ona ta nejvzdělanější. A také nejchytřejší, měla koneckonců IQ 136. Ale nerada se tím chlubila, byla totiž velice skromná.

V 19:36 se do čekárny vpotácel nějaký pobuda ve špinavém oblečení, kterým nebyl, jak se záhy ukázalo, nikdo jiný, než poslední člen jejich výpravy - Mrak. Aktuálně měl víc než 7 hodin zpoždění. Vysvětlil jim to tak, když se ho zeptali proč přišel tak pozdě (aniž by se přitom zmínili o tom, že pozdě přišel i Mrož), že si doma zapomněl peněženku, takže neměl peníze na vlak a tak sem musel jít celou cestu pěšky. Prý se, jak jim sdělil, zatímco si zouval značně zabahněné boty, zpočátku pokoušel stopovat, ale co si budeme povídat, ač byl Mrak velice přitažlivý, tak pořád nebyl holka, takže mu nikdo nezastavil. A to si prý dokonce i sundal tričko (což ale nikoho z nich nepřekvapilo). Potom se Mrak zmínil o tom, že už má docela hlad, ale že už mu nic k jídlu nezbylo, neboť všechno co měl s sebou spořádal po cestě, a že by si dal pomazánkové máslo, tak jestli náhodou nějaké nemají. Ti dva rozhodně zavrtěli hlavami, jako že ne, že oni nic o žádném pomazánkovém másle nevědí. Mraka to zklamalo a musel se spokojit jen s trochou čokolády kterou Makči předtím věnoval Mrož a kterou si odtrhla od úst.

A tak se konečně všichni sešli. Problém ovšem nastal, když se v jízdním řádu, nalepeném na zdi v čekárně, dozvěděli, že už jim dneska žádný vlak nepojede a že musí počkat až na první ranní spoj, který jel ve 4 hodiny. Rozhodli se tedy, že přespí v čekárně. Rozložili si karimatky a spacáky do trojúhelníku tak, aby byli všichni vedle všech. Takže si nakonec všichni čuchali k nohám. Před spaním se ještě zabavili hraním flašky, při kterém se nakonec líbali každý s každým dosytosti. A pak šli spát. První usnul samozřejmě Mrož, protože nic nevydrží a přestože už se prospal ve vlaku přes den. Makča s Mrakem spolu zůstali ještě chvilku vzhůru a pomlouvali Mrožovu líbací techniku, kterou oba dva chvíli předtím okusili. Potom usnuli i oni (a ano, každý ve svém vlastním spacáku). Spali, jako by je do vody hodil. Což se skutečně ráno stalo, protože nádražník přišel zamést podlahu v čekárně a ty tři spáče vymetl ven, přímo do kaluže, která tam zbyla po včerejším dešti. Co říci závěrem, bylo to probuzení jak víno.