Kuriózní příhody s Mrožem a Mrakem

Hodně štěstí, zdraví

Už zítra mělo být 24. prosince, což znamenalo, že se všichni jak šílení připravovali na Vánoce. Ne však Mrak s Makčou. 24. prosinec totiž nebyl jen dnem Vánoc, ale především dnem, kdy se narodil jejich nejdražší přítel a spoluvlastník baru - Mrož. Už od dvacátého druhého (ano, já vím, už tak dlouho dopředu) přemýšleli jak co nejlépe oslavit tyto významné narozeniny, protože Mrož si zasloužil opravdu legendární oslavu.

Prvně je napadlo, že ho vezmou někam pít a tak si vygooglovali ten nejlepší bar v okolí. Krátce na to se však ukázalo, že nejlépe hodnoceným barem široko daleko byl ten jejich. To je sice velice potěšilo, ale na druhou stranu se jim to úplně nehodilo. A taky si uvědomili, že Mrožovi ještě nebylo 18 let a že tím pádem nemůže pít. A tak tento nápad urychleně zavrhli a vrhli se zase do přemýšlení.

Při tradičním každoročním poslouchání koled Makču najednou napadl další skvělý námět na Mrožovu oslavu - narození Ježíška. Byl to skvělý nápad, neboť spojoval dohromady tématiku Vánoc a narozenin. Mrož by byl samozřejmě tím Ježíškem, pořídili by mu jesličky aby měl kde ležet zavinutý v plenčičkách. Pak by si také pronajali volka a oslíka (ano, toho oslíka ze Šreka) aby ho měl kdo chránit. A Makča by se převlékla za Josefa a Mrak za Marii a pak by jenom přicházeli lidi a dávali by Mrožíškovi dary (takže Mrak s Makčou by mu už ani nemuseli žádné dárky pořizovat, čímž by značně ušetřili, wow). Mraka tento nápad nadchl protože už dlouho toužil po příležitosti nosit ženské šaty aniž by se to někomu zdálo divné. Ale tento geniální plán bohužel ztroskotal na tom, že ani volky ani oslíky neměli zrovna nikde skladem. A betlém bez volka a oslíka by prostě nebyl to pravé ořechové.

Pak padaly i další nápady, jeden lepší než druhý ale žádný nebyl tak dobrý aby ho uznali hodným Mrožovy narozeninové oslavy. Vymýšlením strávili celý den a málem jim ani nezbyl čas na upečení dortu. Nakonec se Makča s Mrožem rozhodli, že uspořádají jen malou oslavu v rodinném kruhu a taky že Mrožovi připraví šifrovací hru (všichni ví, jak moc Mrož miluje šifrovací hry) na jejímž konci na něj (možná) budou čekat dárky.

Makča mu koupila sadu na pečení muffinů a Mrak se zase rozhodl pro tvrdý dárek. Asi tak na tři hodiny se vytratil ven, načež pak zavolal Makče, jestli by mu nešla pomoct ten dárek vyzvednout. Když Makča dorazila na určené místo, uvědomila si, že s tím vyzvednutím to myslel doslovně, protože Mrak se tu právě pokoušel (neúspěšně) zvednout a odnést obrovský kámen. Makča se chvíli podivovala tomu, jak mohl Mrak přijít na takový dobrý nápad na dárek a pak mu šla pomoci. Opět ale neúspěšně. Nakonec, po půlhodině usilovného zvedání, se rozhodli nechat kámen nechat na místě tak, jak byl a jenom ho obalit balicím papírem a mašlí a dovést k němu Mrože pomocí té šifrovací hry. Ať si ho pak odnese sám, bude-li chtít.

Mrož byl nadšen, když dvacátého čtvrtého prosince zjistil, že mu jeho drazí kamarádi a kolegové z baru připravili narozeninovou oslavu jen a jen pro něj. Nadchl ho i třípatrový oříškovo-čokoládový dort, který mu Mrak a Makča upekli. Třebaže neměl příliš rád sladké. Jeho nadšení poněkud opadlo, když obdržel obálku s první indícií ke hře a dočetl se z ní, že ho čeká několik hodin chození po venku. Toho dne totiž bylo typické vánoční počasí, tedy blátivo a ne moc zima. Ale byl statečný, a jen co se posilnil několika (pěti) kousky dortu a douškem slivovice, kterou získal kdo ví kde, vydal se neohroženě na cestu. A dokonce si i obul pohorky (ale Mrakovy, protože z těch svých přes Vánoce vyrostl).

A pak ho několik hodin neviděli. Jen jednou jim zavolal SOSku, když se zrovna ztratil v lese a nemohl najít další stopy. Oni ho laskavě navedli na správnou cestu a pak ho zase nechali samotného, chudáčka. Nakonec mu celá hra netrvala ani 5 hodin a vrátil se za soumraku nesa ten velký kámen na zádech. Zdál se být šťastný, "Tohle je ten nejlepší dárek, jakej sem kdy dostal, " prohlásil Mrož a odložil balvan na stůl, který se pod jeho váhou nebezpečně prohnul. Ale nepraskl, to je třeba říct. Potom jim Mrož až dlouho do noci vyprávěl o všem, co po cestě zažil a Mrak s Makčou ho poslouchali se zaujetím a jedli při tom pizzu a horkou čokoládu. Už skoro usínali, když tu je všechny probudil velice podezřelý zvuk. Znělo to asi jako by se stůl prolomil od váhou něčeho těžkého, jako třeba kamene. Ale mohlo to být cokoliv jiného. Ale nebylo. Stalo se to přeně tak, jak se obávali. Kámen rozdrtil chudáka stolečka pod sebou a ještě se při tom rozpoltil na dvě půlky.  "Hmm, stejně jsem ten stůl neměl nikdy rád," řekl Mrož a tak šli zase spát.

A protože v téhle kapitole si Mrak ještě nesundal tričko,  tak jen taková informace, Mrak šel spát bez trička.