Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bílá. Všude byla bílá. Bílé stěny, podlaha, pláště doktorů a sestřiček, oblečení pacientů. I Oswald byl v bílé. Cítil se nekomfortně. Ve svetru nebo mikině se mohl schovat. Zakrýt si tvář, i nyní pořezané ruce. Zmizet. Ale teď nemohl. A byl sám. Tedy...jak se to vezme. Byly tu ty sestry, a doktoři. Moc milí lidé.....Ale byli tu i oni. Emil se Štefanem. ,,Vypadá to že první léky co váš syn dostal nefungují-" ,,Jak jako nefungují?" Přerušila doktora nervózní matka. Doktor na ni hodil vražedný pohled, ať ho už nevyrušuje, a pokračoval. ,,Každý reaguje na léky jinak. U antipsychotik je to dosti rozdílné. Ale to že je na určitý typ léčiv neodpovídá, neznamená, že na jiné léčivo nebude reagovat pozitivně." ,,Takže mu prostě dáte další léky, že?" Optal se otec. ,,Ano. Jsou silnější, takže by snad mohly pomoc...."
