Na psí uši, na kočičí svědomí //Larry Texting//

27

,,Louisi!" vyjekla hnědovlasá žena když jsem vešel spolu s Harrym do hřejivého domu. Trochu mi bušilo srdce, nenašel Harry ten dopis?

Nervózně jsem se usmál a objal se s ní. Přišla i Gemma a sedla si spolu s Anne ke stolu. ,,Mám chtít vysvětlení?" pozvedla jedno obočí a my se na sebe s Harrym podívali, než jsme se na ni usmáli a rychle zavrtěli hlavou. Chvíli se bavili, Louis se cítil jako nikdy. Měl něco, čemu mohl říkat rodina. Cítil se jako člověk, jen poslouchal jak se rodina před ním baví, dokud ho Harry nechytil za rameno, dál se bavil s Gemmou a Anne, cukl a podíval se na něj, trošku na něj zíral nahorů, ale on výškový rozdíl potají miloval. Vždy se chtěl zahrabat do něčí velké mikiny, vždy chtěl usínat ve velikém obětí, kde by se cítil v bezpečí. Rychle zamrkal, aby se zbavil myšlenek, které jeho samotného překvapovaly. Věděl co k Harrymu cítí, vždy cítil něco k tomu klukovi, se kterým si psal, pokud nemáte skoro nikoho, lehce se k novým lidem připoutáte a k chlapci se kterým si psal vypadal, že se k němu poutá taky, ale Harry? Vždy jsem si myslel jak je strašně zlý, necitlivý, dobrá, později jsem pochopil že to není pravda, ale základ toho že je zlý tam zůstával.

Koukal se na mě a došlo mi to až po chvíli když se začala Gemma smát. Cukl jsem s sebou a konečně začal vnímat. Dívala se na nás oba, nechápavě jsem se zamračil. ,,Vy dva jste tak jasný!" zasmála se a já se koukl na Harryho, který se na ni zamračil. Z nenadání jsem se cítil nepříjemně, setřásl jsem Harryho ruku z mého ramene a nadechl se.

,,M-můžu jít prosím na-na záchod?" nečekal jsem na souhlas, už jsem jakž takž věděl kde co je a zalezl jsem, zamkl dveře a slyšel jsem ještě, jak Harry něco říká Gemmě. Svezl jsem se na zem. Bylo mi zle. Nechápal jsem svoje reakce, proč tak vyšiluju? Nic se přece nestalo, jen toho je na mě poslední dny trochu moc, za roky kdy se nic nedělo, existoval jsem, den za dnem, měsíce byly stejné a najednou teď? ,,Lou?" uslyšel jsem opatrné zaklepání na dveře. Opřel jsem se o ně a slyšel jak si Harry sedl. ,,Neber ji vážně, je ji třináct..." jeho hlas byl tak klidný, tak pomalý jako med. 

,,Hazz, je to v pořádku, jen je to na mě v posledních dnech moc, už jen ty jsi hodně a..." šeptal jsem.

,,Zvládneme to, neboj." zněl tak přesvědčivě, jakoby tommu věřil i on, což mě donutilo se usmát. Zvedl jsem se a otevřel dveře, viděl jsem jak se rychle vyhrabal na nohy, nemotorně jakoby měl delší nohy, než jaké by měl zvládnout, zasmál jsem se mu. ,,V pohodě?" zeptal se a já přikývl. 

,,Bude to v pohodě, jen to pořád nepobírám." usmál jsem se a všiml si, že mu cukly ruce, jakoby mě chtěl obejmout, ale včas si to rozmyslel, natáhl jsem proto ruce a nechal se obejmout ve velikém medvědím obětí, pořád voněl jako jehličí. ,,Cítím jak ke mě čicháš." zašeptal mi do ucha a já ucítil, jak se mi hrne krev to tváří a okamžitě jsem toho nechal. Zasmál se.

,,Moc mě mrzí co jsem řekl, nemyslel jsem to vážně." řekl jsem po chvíli, pořád jsme se objímali a mě v tom bylo tak příjemně.

,,Já vím.“ mlčel, cítil jsem jak mě opatrně pouští a odtáhl se, držel mě pořád za ramena, usmíval se na mě a já na něj, asi by to ještě trvalo, kdyby nás Anne nezavolala do kuchyně. Gemma se tvářila provinile a tak jsem se na ni alespoň usmál, aby věděla že je to ok.

,,Louisi, asi toho je na tebe poslední dobou hodně a já s Gemmou dnes stejně jdeme nakupovat, tak si prosím vybal a až se vrátíme, mohl by sis otevřít dárky k Vánocům, pak ti necháme všechen čas, který budeš potřebovat, dobře?" usmála se a já překvapeně vykulil oči. Dárky? Ne že bych pro ně žádné neměl, jen mě překvapilo, že i oni mi koupili dárky. Radostně jsem proto přikyvoval až se začali smát.

Obě dvě odešly a Harry řekl, že něco uvaří a nechá mi čas, proto jsem taky vešel do pokoje, kde jsem nechal svoje věci a také dárek pro Harryho, když jsem ještě nevěděl, že je to...no Harry. Byl otevřený, hrklo ve mě. Opatrně jsem ho otevřel a ležel v něm vzkaz.

Milý Lou, tak nějak cítím, že ten vzkaz nebyl přímo pro mě, proto jsem přečetl asi první tři slova, jestli se neurazíš, trochu žížalek ubylo :(

Zasmál jsem se a pokroutil hlavou, když jsem krabičku schoval do tašky. Žížalky jsem nechal na stolku u postele. Byla tu postel, která patřila Harrymu a pak tu byla matrace na zemi, proto jsem si sedl na ni a všiml si otevřené skříně, kde bylo zřemě místo pro mé věci, které jsem tam taky vyskládal.

Uslyšel jsem z kuchyně nějakou hudbu a proto jsem tam tiše šel, aby si mě Harry, který mimochodem...tančil (?) do hudby od Lady Gaga a trochu si u toho i zpíval, když udělal pohyb s pánvičkou a já uviděl jak palačinka letí vzduchem a přilepuje se na jednu poličku, čemuž jsem se začal smát a donutil Harryho se vylekaně otočit.

,,Víš jak vždycky kdy děláš palačinky, ta první je taková...meh?"

,,Zapomněl jsi, že já nevařím, všechny moje palačinky jsou meh." zasmál jsem se a chtěl palačinku sundat, ale polička byla moc vysoko. ,,Pro koho ty kuchyně jsou, pro muže v domácnosti?" mručel jsem, když jsem na ni nedosáhl. Ucítil jsem ruce na bocích a polekaně jsem vypískl, když mě jen tak vyzvedly o kus víš a já tak rychle seškrábl palačinku.

,,A ty jsi co, žena v domácnosti?" zasmál se a sundal mě, rychle jsem se otočil a koukal se tak do zelených očí, cítil jsem stále ruce na bocích, které si jakoby uvědomily že tam jsou a začaly po nich jemně přejíždět. Zírali jsme si do očí a já to tak moc chtěl, asi bych se i  přiblížil, kdyby se Harrymu nezačala pálit palčinka.

Hloupé palačinky.