Hold on| Martinus Gunnarsen

two

A bylo to tady. Opět začátek dalšího nudného dne. Jelikož jsem se už nechtěla pořád válet doma, rozhodla jsem se, že si zajedu do města. Oblékla jsem se proto do něčeho slušnějšího, tedy černých džín, nějakého obyčejného černého trika a na to si dala kratší růžovou mikinu. Nebrala jsem si kabelku ani tak něco, stejně tam budu jen na chvíli. Dala jsem si do kapsy mobil a spolu s ním i mou bankovní kartu, pár drobných a klíče od domu.

Když jsem došla na zastávku, koupila jsem si jízdenku a počkala, až přijede autobus.Sedla jsem si proto na menší lavičku a čekala. Mezitím se okolo nachomýtlo dost lidí, kteří taky měli v plánu jet. Celkem jsem se podivila, protože jsem si nemyslela, že o prázdninách tolik lidí výletuje do centra. Mezi všemi těmi lidmi, jsem si všimla celkem vysokého kluka. Byl dost hezky oblečený. Jeho blonďaté vlasy mu lehce spadaly do obličeje, ale zas tak dlouhé je neměl. Asi jsem ho pozorovala déle, než jsem chtěla, protože jeho hnědá kukadla vyhledala cestu k těm mým, naopak modrým očím.

Ani jsem si nevšimla, že už autobus přijel. Jen jsem tam nehybně seděla a dívala se mu přímo do očí. Byla jsem jako opařená a nevnímala nic okolo. Zdálo se, jako by se zastavil čas. Najednou jsem však hodně znervózněla, protože se ke mně celkem rychle přibližoval. ,,Jedeš do centra?" promluvil ke mně celkem hlubokým hlasem. Na nic víc, než na kývnutí hlavou na souhlas jsem se nezmohla. Rychle jsem nastoupila do busu a sedla si co nejvíce dozadu. Samozřejmě jsem si sedla k okénku, ráda si prohlížím ubíhající krajinu, hlavně se sluchátky v uších se svou oblíbenou hudbou.

Zahleděla jsem se do okénka a sledovala, jak se autobus pomalu rozjíždí. ,,Je tu volno?" opět jsem uslyšela ten hluboký hlas, který z neznámého důvodu pěkně zněl. ,,J-Jasně" poposunula jsem se blíž k okénku, i když by měl místa dost. ,,Chodíš tady do školy?" se zájmem si mě prohlížel. Normálně by mi to bylo dost nepříjemné, ale teď mi to nijak zvlášť nevadilo. Spíš jsem se divila, že kluk jako on se bude dívat na holku jako já, a ještě k tomu se se mnou bude chtít bavit.

,,Jo, půjdu do třeťáku" snažila jsem se o úsměv, ale popravdě mi to moc nešlo. Už hodně dlouho jsem se nesmála. ,,Ty asi ne, že? Nikdy předtím jsem tě neviděla" pokračovala jsem v konverzaci.

,,Jo, no přestěhoval jsem se sem. Vyrůstal jsem v Troforsu, nevím jestli to znáš, je to od Osla dost daleko" uchechtl se. ,,Neznám" pokrčila jsem rameny. OD chvilky, co jsem to vyslovila, mezi námi panovalo ticho. Chtěla jsem něco říct, nějak navázat konverzaci, ale bála jsem se, že by ho to třeba nějak nezajímalo. Začala jsem si sahat po kapsách, s úmyslem najít sluchátka, ale marně. Říkala jsem si, že to přece není možný, a že mi musely vypadnout, ale pak jsem si vzpomněla, že jsem si je včera položila na stůl v kuchyni a tam jsem je taky nechala.

Asi jsem si povzdychla moc hlasitě, protože to přitáhlo pozornost toho kluka. Ještě furt jsem neznala jeho jméno. Chtěla jsem se ho zeptat, ale předběhl mě. ,,Jak se vlastně jmenuješ?" otočil se na mě. ,,Karin"pousmála jsem se a čekala, až mi řekne svoje jméno. V tichosti si mě opět prohlížel a pak mi s lehčím úšklebkem odpověděl.

,,Martinus"

Ahoj💗
tak vás zdravím ještě jednou za tenhle den🤪
Nedalo mi to, a musela jsem napsat vlastně první kapitolu téhle knížky, tu úplně první, spíš počítejte jako prolog☺️
Jinak doufám, že se vám bude líbit.

Mac71nus🖤