Hold on| Martinus Gunnarsen

three

Bylo to opravdu zajímavé jméno, můžu s klidem říct, že jsem ho snad ještě nikdy neslyšela. Opět jsem nevěděla, co mám říct, tak jsem se jen lehce usmála. ,,A co budeš vlastně v tom centru dělat?" ptal se dál. Celkem mě to zarazilo, ani se neznáme a už se ptá co budu dělat. Chvilku jsem na něj koukala a myslím, že mu to došlo. ,,Promiň"

,,Doma se nudím, tak jsem chtěla zajet na chvilku do města" pokrčila jsem rameny. ,,Asi tak" zasmál se. Jeho hlas a smích bych mohla poslouchat celý den. ,,Tak třeba se ještě uvidíme, Martinusi" tímto jsem mu vlastně řekla, ač nerada, sbohem a vyšla z autobusu. Ještě párkrát jsem se za sebe otočila a spatřila ho, jak mě pozoruje. Jen jsem se usmála, zamávala mu a šla dál do centra.

Po dlouhém chození po městě jsem si řekla, že bych si něco mohla koupit. Neměla jsem úplně náladu si kupovat oblečení, už jen kvůli tomu převlékání, takže jsem si zašla do Starbucks. Hned co jsem otevřela dveře, vbila mi do nosu příjemná vůně kafe. S úsměvem jsem vešla dovnitř a hned si objednala své oblíbené ledové karamelové kafe. Slečna byla moc milá, v mém věku a dokonce mi napsala mé jméno zdrobnělinou.

,,Jsem Caty" usmála se na mě. Pak mi dala svůj instagram a hned nám domluvila schůzku, kdy půjdeme ven. Připadlo mi super, že jsem si udělala novou kamarádku za takovou chvilku. Se svým kelímkem jsem si chtěla sednout ke stolečku, kde obvykle sedím, ale bylo zabrané. No a hádejte kým. Martinusem. ,,Ahoj, můžu si sednout?" ani jsem nečekala na odpověď a sedla jsem si.

,,Ahoj Karin" odvrátil pohled od mobilu, dal si ho do kapsy a začal se na mě usmívat jako sluníčko na hnoji. ,,Co si dáváš?" zajímala jsem se. ,,Karamelové ledové kafe, co ty?" skoro jsem až vypískla radostí. ,,Já to samé!" ani nevíte, jakou radost mi to udělalo, že máme něco společného a to zrovna tohle. ,,Je mé oblíbené"

,,I mé" znovu se usmál. ,,Nechceš se projít? Už mám skoro dopito" poškrábal se na zátylku. ,,Jasně" přikývla jsem a tak jsme vyšli z kavárny. Ještě předtím jsem stihla zamávat na Caty, která obsluhovala další zákazníky. Taky mi zamávala a tak jsem se otočila na Martinuse a šli jsme do již zmíněného centra.

1 hour later

,,Nemyslel jsem si, že budeš až tak ukecaná" zasmál se Martinus a ukousl mi kousek MÉ bagety, sice mi ji koupil-i přes veškeré mé kecy, že si to zaplatím sama-on, ale byla přece pro mě, ne? ,,Asi si rozumíme" s plnou pusou jsem se pokusila o úsměv. ,,A nejez mi to furt" před pusu jsem si dala ruku, protože jsem opravdu nechtěla, aby mi z ní již pokousaná bageta vypadla.

Ublíženě se na mě podíval a udělal smutný kukuč, vypadal jako ztracené štěňátko, no a jelikož mám pro štěňátka slabost, hned mě mrzelo, to co jsem řekla. ,,Dobře, tak si kousni" podala jsem mu bagetu a mu se rozzářily oči. ,,Děkuji" vrátil mi asi o polovinu menší bagetu, ale to mi nevadilo tak moc.

Najednou mě napadlo, kolik je vůbec hodin. Z kapsy jsem tedy vytáhla svůj mobil a odemkla ho. ,,Už bych měla jet domů" mobil jsem do kapsy zpátky schovala. ,,Podívám se ti, co ti jede" naopak vytáhl mobil on a začal na něm něco ťukat. ,,Jede ti to za 10, tak už bychom měli jít, ne?" pousmál se a zvedl se.

Cestou jsme dojedli ten kousek zbylé bagety, ale nepřipadalo mi, že bychom šli cestou na zastávku. ,,Odkud že mi to jede?" pootočila jsem na něj hlavu a prohlížela si ho z profilu. ,,Tady za rohem" pak vytáhl mobil a opět něco ťukal. ,,Už to tam je, pojď " vzal mě jemně za ruku a rychlým krokem jsme došli až k černému autu, ve kterým byl naprosto stejný člověk, jako Martinus.

Jen se na nás pousmál, vystoupil z auta a už ke mně natahoval ruku. ,,Jsem Marcus. Dvojče Tinuse" jasně, tak teď už to chápu. ,,Karin" odpověděla jsem s úsměvem. Ti dva se tam o něčem ještě vybavovali a já je oba pečlivě pozorovala, abych je měla jak rozeznat. Všimla jsem si základních znaků, jako třeba Tinusova piha, vlasy a tak podobně. ,,Tak můžeme jet?" nastoupil do auta Marcus, na místo řidiče.

,,Pojď " pobídl mě Tinus s úsměvem. Dost jsem váhala, co když se jen přetvařoval a je to úchyl? Ne jsem říct, ale nemohla, protože by mi to nedovolily ty jeho čokoládky místo očí, z kterých jsem byla úplně zhypnotizovaná. Přikývla jsem tedy a sedla si na zadní sedadlo. Co mě ale víc překvapilo, bylo to, že si za mnou sedl Martinus. ,,Jak to, že nejsi ve předu?" dala jsem si pás a mezitím si s ním udržovala oční kontakt.

,,Chci tu být s tebou"

Ahoj, máme tu další kapitoluu🧡
Doufám, že se vám líbí❤️
Chtěli byste, abych sem dneska dala ještě jednu kapitolu?😏✌️

Mac71nus🖤