Mysterious [jikook] •POZASTAVENO•

~1~

Linoucí se hudba z reproduktorů mého mobilního telefonu se odráží od stěn velké opuštěné místnosti. Jediné co mě zajímá. Jediné co jsem si kdy přál, bylo na nějakou dobu vypnou a unášet se pocity a emocemi, které při tanci a zpěvu vnímám. Jediný útěk před realitou a okolním světem.

"Tak pro dnešek by stačilo,"řekl jsem si pro sebe a šel vypnout hudbu, která se dále linula onou místností. Převlékl jsem se ze svého cvičebního úboru a pomalu si začal balit. Když jsem měl vše hotové jsem opatrně vykoukl z učebny abych se ujistil, že mě nikdo nemůže spatřit. Chodba byla úplně prázdná, ještě aby ne když je skoro pět hodin odpoledne.

Povedlo se mi bez povšimnutí dostat ze školy a rovnou jsem si to zamířil domů. Celou dobu jsem propaloval zem svým pohledem a kopal do kamínků, které se mi připletly pod nohy. Dům mám od školy celkem daleko a poslední autobus mi jel před půl hodinou. Super, tím pádem musím jít pěšky, ještě lepší by bylo, kdyby začalo pršet.

"Hej! Kooku zastav!" Zvedl jsem zrak a rozhlédl se kolem. Všiml jsem si jak za mnou dobíhá můj nejlepší kamarád.

"Ahoj Tae, potřebuješ snad něco?" Zeptal jsem se ho, když mě doběhl a rozdýchával svůj výkon.

"Příště...až...na tebe...budu...volat...se prosímtě zastav...a nebuď zase svýma myšlenkama v jiné galaxii," řekl mezi nádechy a výdechy.

"No jo...promiň jen jsem nevnímal," nervózně jsem se na něj pousmál.

"To bys nebyl ty," Uchechtl se a dal mi pěstí do ramene. Na to jsem se jen usmál.

"A co tak důležitého mi musíš říct, že si běžel až sem,"optal jsem se ho a s jemně nakrčeným obočím si ho prohlížel.

"Jen jsem ti přišel říct, že za týden je ta soutěž v umění škol a jak už víš, tak se zapsala i naše škola. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli se přijdeš podívat."

"Hele Tae já ti nevím...víš, že mě tyhle akce neberou a..." však než jsem to stihl doříct mi skočil do řeči.

"Prosím, Kooku to mi nemůžeš udělat," povzdechl si a podíval se na mě štěnečím pohledem. "A navíc si přece nenecháš ujít to, že se tento rok přihlásila velká konkurence. Tím pádem doufejme, že se najde někdo kdo bude schopen se rovnat Parkovi."

Tohle mě už přimělo se nad tím zamyslet. Park Jimin...takovej školní idol. Je opravdu moc hezký a umí krásně zpívat, proto naše škola vždy vyhraje právě tuto soutěž.

"Tak fajn, ale jen na chvilku," odsouhlasil jsem mu to a na jeho tváři se rozlil velký úsměv.

Však mě se v hlavě urodil úplně ulítlej nápad a to ten, že se přihlásím. Ne jako já Jeon Jungkook, ale jako někdo úplně jiný.

_____________

...doufám, že vás tento příběh alespoň trochu zaujal. Budu se snažažit vydávat kapitoly pravidelně, ale nic neslibuju... No tak uvidíme se u další kapitoly a zatím užívejte života...
I purple you💜