Vanesska A Její Kluci [POZASTAVENO]

"Asi Ji Mám Rád"

Uběhl měsíc a mě pořád budí ten otravný budík. Jak jsem se ale vzbudila přemýšlela jsem nad Tomem, protože se mi o něm zdál krásný sen, jak spolu procházíme parkem....
Jako každý den jsem si udělala ranní hygienu, oblíkla se a nasnídala (tentokrát jsem stíhala). Nastoupila do autobusu a jak jinak nikde nebylo místo, i Tomáš stál. Tak jsem si stoupla vedle něho a jeli jsme. Usmál se na mě a já mu to oplatila. Pak se opět po první zastávce uvolnily dvě místa. Sedli jsme si tam, tentokrát oba dva vedle sebe. Byla jsem štěstím bez sebe. Přemýšlela jsem jestli mě nemá náhodou taky rád, protože já ho asi fakt mám ráda 😅😊. Z přemýšlení mě vyrušil Tom, protože říkal, že už vystupujem. "Zase se na mě usmál, on mě asi fakt má rád" říkala jsem si v duchu. Došli jsme do třídy a já jsem se zapovídala s Market, která se pořád pokoukávala po nějakém klukovi, který se bavil s Tomem, ale já už jsem to nevydržela a zeptala se :

V: Na koho se pořád čumíš??
M: Možná na Honzu
V: Tobě se líbí!?
M: Jo, asi jo
V: Mě se teda moc nelíbí, není moc hezký. Třeba takový Tom, ten je stokrát hezčí
M: Hmm... Tak já ti toho Tomáše určitě brát nebudu

Zasmály jsme se, ale já jsem si i oddechla, protože jsem měla jistotu, že mi ho Market nepřebere (přece jenom, je fakt krásná). Pak už zvonilo a my jsme si sedly na svá místa. Moc jsem se toho dneska nenaučila, protože jsem se pořád musela dívat na Toma. Na obědě jsem si ke stolu sedla k Market, ale tak, aby jsem měla dobrý výhled na Toma. Ješte jsem ani nedojedla a už kolem mě Tom prošel s prázdným talířem, prošel fakt hodně blízko a hned jak odešel tak jsem začala vyšilovat. Market ze mě nebyla dvakrát nadšená, že ji tam řvu do ucha, tak jsem na ni hodila omluvný pohled. "Já vůbec nechápu, jak můžeš tak vyšilovat" řekla mi na to, ale to už jsem nevnímala, protože jsem se zase ponořila do mého klasického rozplývání se nad Tomášem.
Dojedli jsme a šla jsem na autobusovou zastávku, ale Tom tam nebyl. Z toho jsem byla trošku nesvá, "Doufám, že se mu nic nestalo!? Co když je v nemocnici!? Co když ho už nikdy neuvidím!?
Potom přišlo více lidí a já jsem se radši sklidnila, aby si o mě něco nemysleli. Nastoupila jsem do autobusu dala sluchátka do uší a pustila si písničky. Dojela jsem na moji zastávku a vystoupila (logicky). Cestou domů jsem si představovala mě s Tomášem někde v nějaké romantické restauraci. (Asi jsem trošku divná, ale tak co s tím nadělám). Došla jsem domů a začala jsem zase přemýšlet jestli se Tomovi nic nestalo. Potom mi to už lezlo na mozek, tak jsem se radši začala učit. Potom jsem skoukla nějaký film a šla spát.

Ráno

Pohled Tomáše :

Ráno jsem vstal a bolela mě ruka, protože jsem byl včera na odběru krve, a protože si mamka něco chtěla vyřídit v práci, vyzvedla mě autem před školou.
No nic vyhrabal jsem se z postele a šel  se nějak upravit a pak si nachystal snídani. Bydlím totiž sám.
Pak jsem šel na autobus. Nastoupil jsem a naštěstí byly poslední dvě sedadla vedle sebe volné. Sedl jsem si a koukal do blba. Po dvou zastávkách nastoupila Vaness. Dneska jí to fakt slušelo. Opět si stoupla, ale to už jsem nabral odvahu a zavolal na ni, že si ke mě může přisednout. Byla z toho očividně nadšená a tak jsem se musel usmát. Byla tak roztomilá. "Co jsem si to teďka řekl!?"  "Že bych jí měl rád? Hmm.... Možná." řekl jsem si v duchu. Pak už jsme se celou cestu jenom smáli a dělali kraviny. Když jsme spolu zdolali ty schody do naší třídy hned se na mě hrnuli kluci s otázkama typu:
"Ty máš něco s Vaness!?"
"Jaktože jste šli spolu!?"
"Ty nám něco tajíš!?"
"Máš domácí úkol!?"

Tohle mě doprovázelo celé dopoledne, ale já jsem se snažil to ignorovat.
Konečně zazvonilo na konec poslední hodiny a já jsem rychle vyběhl ze školy, aby se na mě kluci furt nenaváželi.
Na zastávce jsem nepotkal nikoho jiného než Vaness. Tak jsme si dobře popovídali nastoupili do autobusu a tam dělali kraviny. Hned co Vaness vystoupila, tak jsem se nad ní musel zamyslet. "Já ji mám fakt rád. Ale ne jako kamarádku, v tom bude něco víc
" a v tom jsem pocítil motýly v břiše. To bylo poprvé v životě co se mi něco podobného stalo.
Cestou domů jsem na ni pořád myslel a doma jsem na ni docela zapoměl. Kvůli domácím úkolům. Měl jsem jich fakt hodně a nebyly zas tak jednoduché. Večer, jak jsem dopsal úkoly jsem si ale na Vaness hnedka vzpoměl a šel jí hledat na sociálních sítích. Měla jenom Instagram, ale dávala tam fakt hezké fotky.
Už bylo hodně pozdě a já jsem se nezmohl na nic jiného než si lehnout do postele a usnout.

Takže 2.kapitola je tady a můžete se těšit na další.
Děkuji za přečtení     aaaaaa      Čus