Avengers: End Game ///Book 3///

2. Kapitola

„Clare? "
„Jo? "

     Seděla jsem v obýváku na gauči a četla si knihu. V krbu zářily plamínky, které osvětlovaly místnost. Napomáhala i lampička, která byla na stolku za mnou, abych viděla dobře na knihu. Nohy jsem si schovala pod chlupatou šedivou deku, která mě příjemně hřála.
     Jace mi kolem krku obmotal svoje ruce a objal mě.

„Co tu děláš tak pozdě? " zeptal se mě.

     Povzdechla jsem si a odložila knihu.

„Nemůžu usnout. "
„Už zase? "

     Pokývla jsem.
     Jace přeskočil gauč a sedl si vedle mě. Uvolnila jsme mu místo. Sedl si za mě a já se mu opřela do klína.

„Furt to samý? " zeptal se.
„Jo. Stále dokola to samé. Jen párkrát možná v jiné formě. "

     Pevně mě objal a přitiskl své rty do mých vlasů. Zavřela jsem oči a nechala se unášet teplem, pocitem lásky a bezpečí. Což bylo pro mě v tuto chvíli to nejdůležitější.

„Měla by ses prospat. " navrhl Jace.
„Já vím. Problém však je, že se bojím usnout. " namítla jsem.
„Tak to aspoň zkus. " poprosil.
„Dobře." souhlasila jsem nakonec.

     Zavrtala jsem se hloubš do jeho klína a zavřela oči. Cítila jsem, jak přes nás hodil přikrývku.
     Zanedlouho jsem se ztratila v říši snů.

---------------------------------------------------

     Přes oči mi přeběhl paprsek Slunce. Otevřela jsem oči a protáhla se. Podívala jsem se na hodiny na zdi nad krbem. Promnula jsem si oči, jestli se mi to nezdá. Bylo už půl druhé. Při té myšlence mi zakručelo v břiše. Odhodila jsem deku a šla se podívat do kuchyně. U kuchyňského stolu seděla Wanda a četla si časopis.

„Ahoj." pozdravila jsem ji.
„Ahoj. Jak ses vyspala? " usmála se a odložila časopis.
„Po dlouhý době nádherně. Spala jsem déle jak 3 hodiny. "
„Jace je taková tvá kolébka. "
„Jo. To máš pravdu. Možná jenom prostě potřebuju pocit bezpečí. A to zřejmě necítím, když jsem sama. " podotkla jsem.
„V tom modrém hrnci je rizoto. " ukázala na sporák.

     Pokývla jsem. Vyndala jsem si hluboký talíř a naložila si pořádnou porci. Sedla jsem si ke stolu a začala hltat jídlo.
     Ucítila jsem na sobě Wandy pohled.

„Co? " zeptala jsem se.
„Nic, jen... máš dobrej hlad. "
„Mám strašnej hlad. " opravila jsem ji.

     Usmála se a znovu se začetla.

„Kde jsou vůbec kluci? " zeptala jsem se.

     Základnu momentálně obýváme jen já, Jace, Katniss, Steve, Tony, Peter a Wanda. Natasha jednoho dne zmizela a nechala po sobě jen dopis, že si musí odpočinout. Odpočívá už však 7 měsíců. Ale nemáme jí to za zlé. Bruce už je pryč jak dávno. Ten tu nebyl už před Nat. Bucky je ve Wakandě a Sam bydlí se svou přítelkyní v Brooklynu. No a ostatní jsou... doma.

„Jeli nakoupit něco k jídlu. "
„A Peper?"
„Jela s nima, aby nekoupili nějaký hovadiny a nebo nepoživatelný jídla. "

     Uznale jsem pokývala hlavou.
     Spokojeně jsem jedla dál, dokud mi pohled nespočinul na kalendáři na zdi.

„Počkej, co je za den?! " vyhrkla jsem na Wandu.
„Středa." odpověděla mi nechápavě.

     Podívala jsem se na hodiny.

„Kruci! " odhodila jsem lžíci a vyletěla ze židle.
„Co je?! " nechápala Wanda.
„Je středa! Katniss! Musím jí vyzvednout ze školy! "

     Běžela jsem do svého pokoje a při cestě si dělala culík. Vběhla jsem do koupelny a vyčistila si zuby. Hodila jsme na sebe bílou košili s modrými pruhy a potrhané džíny. Košile byla dlouhá, tak jsem si ji vždy zavázala.

Obula jsem si bílé botasky, popadla kabelku, mobil, klíče, sluneční brýle a utíkala do garáže.
     Sedla jsem do svého auta a rychle vyjela z garáže. Sešlápla jsem plyn až k zemi. Najela jsem na hlavní silnici a čekala na odbočku, která vedla ke škole Katniss.

     Sjela jsem z hlavní silnice a vyhlížela Katnissinu školu. Zanedlouho jsem spatřila velkou červenou cihlovou budovu. Katniss chtěla z nějakého neznámého důvodu chodit do stejné školy, jako jsem chodila já. Školu jsem si dodělala a zvládla maturitu. Zaparkovala jsem na parkovišti a vystoupila. Chvíli jsem jen nehnutě zírala na školu. Na mé dětství, které už bylo nenávratně pryč. Mé nádherné bezstarostné dětství, které mi mohli závidět všichni.  
     Před školou stály skupinky lidí. Vůbec se to tu nezměnilo. Vyrazila jsme ke škole. Pohledem jsem hledala Katniss. Nikde jsem ji však neviděla. Samozřejmě se na mě upíralo pár pohledů, na což jsem už byla poslední dobou zvyklá. Před školou nebyla, takže musela být ve škole. Vešla jsem do hlavních dveří. Ty tmavě modré skříňky tam stále byli. Stejné nástěnky, stejné dveře. Všechno tu zůstalo. Na chodbě už bylo míň lidí než před školou. Procházela jsem chodbami a hledala svou dceru. Jenže jsem se zastavila u skříňky s číslem 125. Pohladila jsem ji a podívala se na štítek se jménem. Stewartová.

„Promiňte." ozval se za mnou jemný hlásek.

     Za mnou stála malá holčička s učebnicemi přitisknutými k hrudi.

„Ahoj." pozdravila jsem.

     Sledovala mě velkýma očima.

„Ty jsi Stewartová? " ukázala jsem na cedulku.

     Přikývla.

„Ahoj. Já jsem Clare. Chodila jsem na tuhle školu a tohle bývala má skříňka. Dobře se o ní starej. "

     Dívka se na mě poprvé usmála. Zamávala jsem jí a pokračovala v hledání.