Maddie Rosová (HP ff)

Bradavice!

Po hodině otravného povídání s Jamesem, jsme konečně zastavili. Bože, říká samé kraviny a Helene mu to žere. Právě povídal o tom, jak chytal zahradního trpaslíka. ,,No a pak jsem ho chytil pod krkem a řekl jsem mu, že jestli nepřestane vřískat tak ho vyhodím a když nepřestal tak jsem se rozmáchnul a vyhodil ho přes plot." říkal jako kdyby zachránil celý svět. ,,Páni!" odpověděla mu ,vzrušeně' Helene. Já s Rose jsme se na sebe otráveně podívaly a náraz si i odfrkly. Když se od nás konečně odpojil, vystoupily jsme z vlaku.
,,Všichni praváci ke mně!" zavolal na nás obrovský chlapík, který se prý jmenuje Hagrid. ,,Tak tohle je ten Hagrid..." povídá Helene zamyšleně.
,,Ano, je to Bradavický šafář a moji rodiče ho znají osobně. Prý je to moc milý a obětavý člověk. Nebýt jeho možná by tu už nebyli. Musíme na něj být milí, protože nás, alespoň mně pozná." řekla Rose důležitě, jakoby byla nějaká profesorka. ,,Rose, už zase nás všechny zahlcuješ svými informacemi. Holky to očividně nezajímá.!" přišel k nám James a začal říkat další nesmysly. Helene zrudla a začala se nervózně chichotat. Co to s ní sakra je?!
,,No tak prváci ke mně!!" zaburácel Hagrid a my jsme spěchaly k němu.
,,Tak, teď když ste konečně tady tak vám řeknu pokyny co sem dostal vod profesorky McGonagallový. Nastoupíte do těchhle loděk a pojedeme k Bradavicím. Pak vás rozřaděj do jednotlivejch kolejí a bude to. Nějaký votázky?" zeptal se. Nikdo nic neříkal tak jsme jeli.

Po chvíli jsem jsem se odhodlala Helene co se jí na Jamesovi líbí. Ona na mně jen hodila otrávený pohled a řekla, že nic. Obrátila se a koukala do vody. ,,No fajn když se nepodělíš tak mi to neříkej!"
Jsem na ni vážně naštvaná! Raději jsem se obrátila na holku vedle mě.
,,Ahoj! Jak se jmenuješ? Já jsem Maddie." zeptala jsme se ve snaze se spřátelit.
,,Já jsem Polly Woodová a miluju famfrpál. Možná je to proto, že můj táta je Oliver Wood a je to brankář ve velmi známém famfrpálovém družstvu Victory brooms. Nechci se vychloubat, ale myslím, že jednou tam budu jednou taky. Vážně bych tam chtěla i když moje máma tomu nechce věřit. Famfrpál totiž milovala do té doby, než potkala tátu. Létali spolu po loukách a lesích. Jednoho dne však narazila do stromu a zlomila si nohu, ruku a žebro. Od té doby doby se nemůže na famfrpál ani podívat.
No co už moc mluvím, co ty?" zeptala se mně hnědooká, hnědovlasá dívka s úsměvem od ucha k uchu (média).  Mluvila velmi rychle a vyzařovala z ní energie. ,,Já jsem Maddie Rossová, jsem jedináček a jsem napůl mudla. Tady vedle mě sedí moje sestřenice Helene, teď je na mě asi naštvaná a nebude se mnou mluvit, ale když si chvíli počkáš vyměkne. " dotekla jsem radu pro Polly a doufala, že z nás budou kámošky.

Chvíli jsme si s Polly povídaly a najednou jsem uviděla to nejhezčí co jsem kdy v životě viděla. Krásný hrad se spoustou okýnek a asi nejlepší - čtyři krásné, vysoké věže.
,,Páni vydechla jsem. ,,To je co? Už toho tolik slyšela o téhle škole, ale naživo je naživo no, doufám, že budeme spolu na pokoji, protože..." ,,Nekaz tuhle chvíli!" přerušila jsem ji, protože kdybych to neudělala mluvila by až do konce světa.
,,Oukej, no!" neochotně zmlkla Polly.

*o hodinu později*

,,Tak milí žáci, já jsem profesorka McGonagallová a tohle je profesor Brumbál." představila se postarší paní v dlouhé zelené kápi. Představila i staršího muže který stál vedle ní a měl dlouhý bílý fous. ,,Teď vás rozdělíme do 4 kolejí. Jmenují se Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozel. A toto je Moudrý klobouk který vás rozřadí. Budu číst vaše jména a vy budete chodit sem. Po rozhodnutí si půjdete sednout k určenému stolu. Tak tedy pusťme se do toho! Jako první jde prosím Samantha Amorová. Na menší pódium šla vysoká  holka s uhlově černými vlasy a modrýma očima. Sedla si na malou stoličku a McGonagallová jí dala na hlavu starý, otrhaný klobouk který po chvíli vykřikl ,,Nebelvír!". Holka se zaradovala a odběhla k dlouhému stolu kde ji všichni gratulovali. Za chvíli byla na řadě Rose. I ta se dostala do Nebelvíru! Pak jsem přestala dávat pozor, upoutala mě však dívka s rovnými, hnědými vlasy po pás která šla nervózně ke stoličce a zakopla o schod který byl přímo přede mnou. Rychle jsem ji proto přispěchala na pomoc a vůbec jsem si přitom nevšimla, že se všichni smějí. Děkovně se na mně usmála a já ji pomohla se zvednout. ,,Tak pojďte Slečno Longbottomová!" řekla McGonagallová a nepříjemně se ohlédla do sálu, který pomalu utichal. Klobouk ji zařadil též do Nebelvíru. Jako další šla holka s bílými vlasy, která se jmenovala Melanie Malfoyová a klobouk ji zařadil do Zmijozelu. Po chvíli jsem uviděla Jak Albus Potter jde do Zmijozelu! To ne vždyť byl tak fajn! ,,Jako další prosím Madelin Rosová!" řekla McGonagallová a já se lehce orosila. Bože, teď to přijde! Usedla jsem na stoličku a klobouk řekl ,, Hmm, vidím, že  máš dobré srdce a odvahu, ovšem někdy myslíš jenom na sebe. Myslím, že by se ti mohlo líbit v..." šeptal mi do hlavy a pak nahlas zakřičel ,,NEBELVÍR!" Ano! Jsem tak ráda! Myslím, že Nebelvír bude kolej přímo pro mně! Hned po mně šla Helene. Otočila se na mně a já se na ni povzbudivě usmála. Úsměv mi oplatila a šla ke stoličce na kterou si (překvapivě 😂) sedla.
Trvalo to dlouho, dlouho a dlouho, ale nakonec klobouk vykřikl ,,Nebelvír!"
Ani nemůžu vyjádřit jak jsem šťastná, že Helene jde do Nebelvíru!! Teď už jen Polly a je to v pohodě.
Ano i Polly je u nás. Když se rozřadil i poslední člověk, na stole se objevilo jídlo a my jsme začali jíst.
Bylo tam spousta dobrot, mě však upoutala trpasličí játra na medu a všichni si je taky chválili! Zapila jsem to dýňovým džusem a už jsem byla nacpaná!
Najednou na nás jakýsi student s odznakem ,PREFEKT' zavolal ať jdeme za ním. Tak jsme se zvedli a šli jsme. Vedl nás po schodech, chodbami a různými halami, až jsme dorazili k obrazu jakési Buclaté dámy.

Ahoj! Je tu další kapitola, doufám, že se líbila! Má přesně 1054 slov!! Tady to možná vypadá, že tam byli pouze lidi, kteří šli do Nebelvíru, bylo tam, ale i spoustu dalších!
Díky 💜💜💜💜Terry