Kapitola 4

2.2K 75 7
                                    

Maeve

Několik dní před odjezdem na služební cestu, bylo docela zvláštních. Jeden den se mnou James mluvil a druhý den si mě sotva všimnul. V práci jsem se snažila dělat všechno na jedničku, aby mi nemohl nic vyčítat. Když jsem přišla domů, tak se dokola opakovala ta stejná rutina. Večeře, sprcha, spánek a během toho jsem si ještě balila poslední věci.

Ráno jsem okolo osmé ráno vycházela ze svého bytu a rovnou zamířila k taxíku, který na mě venku čekal. Cesta na letiště trvala asi 20 minut. Dala jsem řidiči požadovanou sumu a s kufrem vystoupila z vozu.

Jamese jsem uviděla přesně tam, kde napsal že bude čekat. Stál se svým kufrem před menším starbucks a v ruce držel mobil. Měl na sobě čistou bílou košili a tmavé kalhoty. Přes předloktí měl ještě přehozené sako stejné barvy jako kalhoty. Vypadal jak jinak než božsky a já si na něm mohla oči nechat.

On se rozhodl obléct se formálně, zatímco já spíš zvolila neformální oblečení. Měla jsem na sobě upnutý strečový džíny a krátkou černou koženou bundu. Vlasy jsem měla svázané do vysokého culíku a decentně zvýrazněné oči.

"Dobrý den, pane Parkere." mile jsem ho pozdravila. Zvednul hlavu od mobilu a podíval se na mě.

"Dobrý den, slečno Foxová. Už jsem myslel, že nedorazíte." řekl kousavě, jednou rukou vzal svůj kufr a rozešel se k terminálu. Jen jsem nad tím protočila očima a vydala se za ním. Čekala jsem, že bude milejší.

"Letenky už jsem vyzvednul, takže jenom odevzdáme zavazadla a můžeme do letadla." řekl, když pokládal kufr na jedoucí pás a já ho následovala. Podal mi mou letenku a já tiše poděkovala. Podal usměvavé slečně letenku a pak jsem letenku ukázala i já. Na poslední výzvu jsme vcházeli do letadlo.

"Chcete sedět u okna?" zeptal se mě, když jsme šli uličkou k našim sedadlům.

"Ano, prosím." odpověděla jsem mu a když mě pustil sednout si jako první, tak jsem mu znovu poděkovala. Sednul si na sedačku hned vedle mě a mobil si odložil na stolek.

"Prosím připoutejte se, budeme vzlétat." oznámila letuška a všichni v letadle si zapnuly pásy. Během pár minut bylo letadlo ve vzduchu. James si objednal skotskou a já si objednala jen vodu.

"Ještě jednou děkuju, že jste mi dovolil s vámi jet." řekla jsem mu zdvořile.

"Byla jste mi doporučena, protože těm asistenčním věcem rozumíte." prostě mi odpověděl.

"Jo, to jo." pousmála jsem se.

"Nebudete příteli chybět?" zeptal se po chvíli ticha a já se jen ušklíbla. Od té doby co jsme vzlétly, tak má v sobě snad třetí skotskou.

"Ne, já nerandím."

"Nerandíte? Vždyť to nemůže být pravda, každý randí." podíval se mi do tváře.

"Poté co jsem přistihla mého bývalého přítele, jak mě podvádí, tak jsem se zřekla lásky a randění."

"Já se přiznám, taky nerandím." pousmál se.

"Vždyť jste před chvilkou říkal, že randí všichni." ušklíbla jsem se na něj.

"Tak hádám, že my dva jsme výjimky."

*|*

"Nemají volný pokoj?" zeptala jsem se Jamese, svého šéfa, když jsme stáli před hotelovou recepcí v Havaně. Zakroutil hlavou a vzal si klíčky od našeho společného pokoje. Nastoupili jsme do výtahu a vyjeli s ním až do šestého patra.

"Pokud byste trvala na svém vlastním pokoji, tak-" přerušila jsem ho.

"Nene, vůbec ne. Nechci přidělávat starosti. Pokud máme mít jeden pokoj, tak bude jeden pokoj. Budeme jako spolubydlící, bude to sranda." uvedla jsem ho na pravou míru.

"Dobře," řekl, otevřel dveře a my vešli dovnitř, "jdu si hned dát sprchu. Zatím si můžete vybrat stranu postele." řekl a zavřel se v koupelně. Položila jsem si kufr na pravou stranu postele, kde byl největší výhled ven.

Když asi po patnácti minutách se dveře koupelny otevřely, nečekala jsem, že James bude mít jen bílou osušku omotanou okolo boků. Samozřejmě že mě to k němu přitahovala a prostě jsem musela koukat na to jeho od vody vlhké tělo.

"Teď můžete vy." kývnul hlavou ke koupelně a dělal, že si nevšimnul toho, že jsem na něj zírala. Když jsem za sebou zavřela dveře od koupelny, svlékla si oblečení a vlezla do sprchy, tak jsem všude cítila jeho vůni. Připadala jsem si jako posedlá, jako nějaká šílená puberťačka na střední. Z mé strany to rozhodně nebyla láska, ale spíš sexuální přitažlivost.

Pokud se vám dnešní kapitola líbila, tak zanechte komentář prosím<3

Mr. Rude | RomanceKde žijí příběhy. Začni objevovat