Painted In Blood

//2// Fatal Lust

Oba muži seděli vedle sebe v drkotajícím kočáru. Dorian četl knihu, zatímco Orthus vyhlížel z okna na ubíhající pochmurnou, ale pořád ještě živou krajinu začínajícího podzimu. 

"Nezapomeň že jedeme vyjednávat, ne zabíjet." Řekl Dorian svým monotónním hlasem, aniž by vzhlédl od písmen knihy.

Orthus se na něj podíval a zaculil se. "Za to se nemůžu zaručit."

Dorian zvedl hlavu a pohledem propíchl blonďáka. "Jedeme tam, abych tě vytáhl z problémů ve kterých jsi až po uši, takže nezkoušej moji trpělivost. Mohl jsem na tebe poslat psy a ušetřit za denní krmení." Řekl možná až moc ostře a poté sklopil zrak zpět ke knize.

Orthus protočil nebesky modrýma očima a skoro až poraženě vydechl. Poté v kočáru opět zavládlo ticho, dokud ho blondýn nepřerušil.

"Nechtěl jsem tě do toho tahat, Doriane." Řekl tiše, jako by se styděl za svojí potřebu pomoci.

Po chvíli, kdy bylo slyšet jen drkotání kol a zpěv ptáků z pootevřeného okna kočáru, Dorian zavřel knihu a položil ji na sedadlo. Podíval se na Orthuse a podrážděně se nadechl a vydechl.  "A kam tě to dostalo? K mým dveřím, abych tě vytáhl z problémů. Takhle dopadá to tvoje netahání mi do věcí." Černovlasý mladík vyhlédl z okna na několik mladých děvčat sbírajících barevné podzimní listí a dlaní si podepřel hlavu.

"Doriane, já-"

"Ne," přerušil ho. "Omlouváním se nic nevyřeší, takže buď té dobroty," Dorian se na něj otočil a upravil mu límeček. "A nech ty rozumnější zabránit válce mezi upíry a vlkodlaky."

"Nebude to válka." Zamumlal blonďák a rukou se dotkl té bratrovy na jeho pleci.

"Ano, protože jí zabráním ještě předtím než začne." Odsekl mu a ruku spustil do svého klína, jako by si ani nevšiml Orthusovo pokusu o tělesný kontakt.

Kočár zastavil a Dorian vyhlédl z okna, stáli před velkým a honosným sídlem, možná až moc honosným. Tyčilo se vysoko nad nimi skoro jako pevnost, ale vnějšek měla rozhodně více dekorovaný a okázalý, než by se u průměrné pevnosti dalo čekat.

"Prostě," Dorian se nadechl a vydechl, aby zabránil pár nehezkým slovům na účet nezodpovědnosti jeho bratra. "Nebuď sám sebou." Podíval se na Orthuse a přeměřil si ho očima, protože věděl, že blondýnova povaha bude asi ten největší problém celého setkání. "Rozumíš?"

"Jasně, jasně, jako kdybych to ani nebyl já. " Vydechl blonďák a dlouhými prsty si prohrábl vlasy v ohonu.

Po chvíli služebný otevřel dveře pro svého pána, napřed vystoupil Dorian, poté Orthus. Dorian se na něj naposledy otočil.

"A drž se plánu." Podíval se na něj skoro až rodičovským pohledem a přimhouřil oči na znamení, že to myslí vážně.

"Nemusíš mi tak peskovat. Nebuď jako otec."

"Orthusi, jestli tohle posereš tak pokud tě nezabije Perkins, zabiju tě já." Probodl Orthuse Dorianův pohled barvy krve. S tématikou otce uhodil Orthus hřebíček přímo na hlavičku a bylo to jedno z několika málo témat, které dokázalo černovlasého muže vytočit. 

Orthusovy zorničky se protočily a pak se zaměřily na postavu, která k nim pomalu přicházela, byla obklopena několika služebnými.

Dorian k ní pomalu vykročil a přeměřil si ji očima. Byl to muž, vypadal tak na pozdních třicet let nebo ranných čtyřicet, na hlavě mu rostly tmavě hnědé vlasy, úhledně sčesané do formálního účesu, jeho bradu zdobily úhledně střižené vousy a dva upíří bratry ostražitě pozorovaly dvě oči žluté a oranžové barvy. Ale ačkoli jeho postava byla mohutná a plná vypracovanného svalstva, v honosném tmavě modrém saku se zlatým vyšíváním a motýlku, vypadal jako kdyby se spíše předváděl.