The Husband Games(One Direction fanfiction) |CZ| ✔

13.kapitola - Entering The Arena, And Scaring A Swimmer In MY Pool!

Zašilhala jsem očima, když kolem mě začalo vycházet světlo.

Byla jsem skoro v aréně.

Deska na které jsem se stála se zpomala čím blíž jsem byla u vrcholu.

"Woah." Nadechla jsem se, když se mi naskytl první pohled na arénu.

Není to nakupní centrum nebo pláž.

Je to naprosto ohromující tropický les.

Aréna je obrovská, nemůžu ani rozjímat nad tím kde končí, jsou tu všude tropické stromy a květiny a můžu slyšet zvuk vodopádu z dálky.

A voní to tu úžasně, nemůžu opravdu popsat tu vůni, je to jako slunce, tropické květiny a ovoce.

Delikátní!

Je tu také docela vlhko, aha, to proto máme na sobě šortky a volné tílka.

K čemu je pak kožená bunda?

Začala jsem cítit jak mi z vlhkého počasí začíná po tváři stékat pot.

Hry začnou za jednu minutu!

Řekl automatizovaný hlas z reproduktorů, které vyplňovali arénu.

Nás 60 stálo na svých deskách ve velkém kruhu a každý vypadal tak napjatě jako já.

Stála jsem na své desce a koukla se na všechny batohy, okres I, nope, okres N, nope, aha!

Všimla jsem si batohu označeným N2 a pod tím se jménem Shauna, jenom pár metrů ode mě.

Pět....

Ohnula jsem se na desce, připravená vyrazit.

Čtyři...

Tři.....

Dva.....

JEDNA!

Vyběhla jsem směrem k mému batohu, strkala jsem do ostatních holdů a ignorovala jejich protesty.

Už jen pár dalších metrů.

Mohla jsem slyšet pláč jiných holdů ze všech stran jak se snažili získat jejich batohy, wow, to je děsivé. Díky Bohu, že nemusíme bojovat k zabití, jinak by byla pryč. Tyhle kočičí boje jsou špatné už dost.

Koutkem oka jsem spozorovala dvě dívky přetahovat se o batoh.

Ale v žádném okamžiku jsem nezískala svůj vlastní batoh.

"No tak, no tak." Zamumlala jsem sama sobě, když jsem běžela poslední metr s nadějí, že pro něj skočím dolů, chytnu ho a vymrštím se.

Tipuju, že si myslíte, že tu byla nějaká ďábelská osoba, která mi vzala můj batoh a že jsem na ní řvala vulgarismy nebo tak něco.

Ale dnes jsem měla štěstí.

Možná, protože život ke mě je krutý v mnoha událostích. - Moji sourozenci například.

Proběhla jsem kolem batohu, jedním rychlým manévrem ho chytla a pak byla pryč.

Sprintovala jsem ke stromům.

Když jsem běžela, natáhla jsem si batoh a pak udržovala sprint dalších pět minut.

Pak jsem spomalila do klusu na další půl hodinu a snažila se udržet dostatečnou vzdálenost mezi mnou a ostatními holdy, protože jsem dnes chtěla mít klidný spánek.

Dost brzy zvuky ostatních holdů utichli úplně a já začala slyšet zvuky tropického lesa.

Je to tu tak zelené.

"Jsem přeživší, nevzdám se." Zpívala jsem si když jsem se prodírala nezpočet vinnými révami.

Myslím tím, není to tak, že bych tu měla umřít, je to jen zábava předstírat, že jsem dobrodruh nebo tak něco.



O hodinu později jsem došla na mýtinu.

"Je tohle ráj?" Zeptala jsem se sama sebe, když jsem se dívala kolem.

Na všech stranách mýtiny byla zeleň, ale uprostřed byl endotčený vodopád, který se otvíral do hezky vypadajícího přírodního bazénu na dně.

Umístila jsem se u jeskyně vedle toho a usoudila, že tohle místo je ideální pro táboření.

Jděte na mě za nalezení tohohle místa!

Rozhodla jsem se sednout si na kámen, který se odrážel v bazénu a sundala jsem si batoh a zbytečnou koženou bundu.

Velmi zbytečnou, skoro jsem se v té bundě uvařila.

Čas k prozkoumání mého batohu.

Vevnitř jsem našla spacák, spousta sušeného jídla, nějaké oblečení navíc, nůž(k trhání vinné révy a jídla, ne k zabíjení lidí)! Plavky, nějaký opalovací krém, sluneční brýle a další náhodné věci.

Ale věc, kterou jsem byla nejvíc zaujatá, byla poznámka na dně batohu.

První výzva.

Pomalu jsem to rozevřela a nervózně se zahihňala.


1. výzva

Ahooooj dámy (a pane), vítejte v Manželských Hrách, víte, že mě milujete!

Harry odstup! Teď je na řada na mě ve psaní!

Promiňte, teď píše Liam, takže gratuluju, že jste se dostali tak daleko :D vy lidi jste úžasní a všechny vás milujeme.

Liame! Dostaň se k pointě! Uggh, je řada na mě!

Ahoj! Teď je tu Niall, dobře teď k první výzvě, skončí to eliminováním půlky z vás, promiňte za to!

Nialle, je řada na mě!

Ahoj, tady Zayn, všichni jste včera na rozhovorech vypadali tak žhavě, jen aby jste věděli.

OMG LIDI! PRYČ! JE ŘADA NA MĚ!

Uf! Tady Louis, dobře, první výzva....

V téhle masivní aréně je schováno 30 mrkví, máte další tři dny k nalezení jedné.

Jestli jednu naleznete než vyprší čas, pořád to neznamená, že postupujete do dalšího kola, protože jiné holdy vám ji mohou ukradnout.

30 holdů, které budou mít na konci kola mrkev, budou soutěžit v druhém kole!

Takže hodně štěstí lidi, snad najde vaše mrkve, pamatujte si, že je vás tu 60 a jen 30 mrkví, takže zahajte lov!

Xxxxxxxxxx Louis, Harry, Liam, Niall, Zayn.


"Woah." Zamumlala jsem si pro sebe, když jsem dočetla dopis.

To bylo náhodné.

Poznámka pro mě, nikdy nenechte pět lidí psát jeden dopis, bude to zmatené.

Dala jsem všechno zpátky do batohu četně mojí bundy, je moc horko na to, abych jí teď nosila.

"Najdu pro sebe jednu z těch mrkví." Řekla jsem sama sobě.

Mega duh, samozřejmě že najdeš Shauno.

Ale mám tři dny k nalezení jedné, takže bych si dnes mohla užít trochu zábavy, dokud můžu.