Prisla jsem do obrovské budovy bilo-modre barvy,na oknech byly bytelne,kovove mrize a smrdelo to tam dezinfekci a nejakym divnym hnojem. Vesla jsem do te cvokarny. Moje matka me vzala za ruku a pevne ni zmackla. Vypadalo to,ze dela,ze ji na mne záleží. Jakmile dosla typka v bílèm plášti tak me rychle pustila a radostne se usmivala asi na doktorku.
Vrazedne se na mne podivala a :"Ty budes asi Petra ,že? "Ten jeji zkurvenej falesnej úsměv me dokazal nejvíce nasrat...
