Scars of the past

1. příběh

Tento příběh se mohl stát...
Mě se nestal ( naštěstí) a nepřála bych nikomu aby se mu to stalo.

Předem se omlouvám za chyby.

,,Emo vstávej!" budí mě mamka.
,,Mami ještě chvilku vždyť je sobota."
,,To sice ano, ale dneska má narozeniny Mia!" ,, Sraz je v devět před nádražím."
Já jsem Ema. Většina lidí mi říká jen Em. Je mi 14 let a letos jsem v osmé třídě. Mám dva bratry ( starší) George a Martina. Mám i jednu mladší sestru Gertrůdu.
Mám blond vlasy až po pás. Nosím brýle a jsem vysoká a štíhlá. Ráda maluju a hraju na hudební nástroje.
Mia je moje nejlepší kamarádka. Chodíme spolu jak do školy tak na hudebku.
Mia má štíhlou postavu a špinavý blond vlasy. Ráda hraje volejbal a tráví čas se mnou ( což já samozřejmě taky).

Vstanu...co si mam na sebe dnes vzít?
Jdu na oslavu...tak že by sukni?
Ne! Nesnáším sukně! Radši si beru černé legíny a pak si beru moje nejoblíbenější triko. Máme s Miou skoro stejné oblečení. Takže si přes sebe beru vínové triko na kterém je nápis ,,We have to last".A po té se obuju a vyrazím.

Jedu autobusem a přitom si poslouchám hudbu a broukam si jí.
Když dojíždím na zastávku Krásenská tak si vyndavám sluchátka z uší. Mia samozřejmě udělá letos oslaví opět v naší oblíbené pizzerii Figo.
Když dojedu na další zastávku vystupuji z autobusu ven. Jdu do restaurace.
Když vejdu uvidím dlouhý stůl ověšený různými praporky.
Na stole také leží 3 šampaňské a kolem jsou papírové talířky a skleničky s krásnými brčky.
V tom jediném se s Miou lišíme... ona má ráda tyhle výzdoby a já si vystačím s jahodovým koláčem u nás v obýváku.
Dárek pro Miu ještě nemám, ale to je mezi námi už taková tradice. Vždy tu druhou vezmeme do nákupního centra a tam si může vybrat co chce.
No prostě rádi dáváme dárek té druhé když jsme spolu.
,,Ahoj Em" ozve se za mnou Miin hlas.
Rychle se otočím a uvidím ji. Má své
špinavě blonďaté vlasy rozpuštěné.
Ve vlasech má červenou čelenku.
Má světle růžové šaty a stříbrné střevíčky.
,,Jsem ráda že jsi dorazila." Říká a přitom mě objímá. ,,Jak bych mohla nepřijít?" Odpovídám a oplácím jí obětí.
,,Pojď si sednout" vede mě ke stolu a přitom mi na hlavu nasazuje kornout.
,,Čekáme ještě na někoho nebo jsem poslední?" Ptám se. ,, Ne, jsi tu první.... ještě čekáme na Kate a Anne." .
,,Co volejbal? Jak se tam vede?"
zeptám se jí.
,,Včera jsme měli turnaj a jsme ve třetí lize, což je skvělý.....ale Renata si ošklivě zlomila ruku při pádu když chtěla zachránit míč a tak skočila rybičku." ( skok no jako kdybyste skočili šipku ale rovně.) Renata je Miina sestra. ,,Tak to je mi líto." Říkám protože já jsem i s Renatou strávila dost času. Je to fajn holka. Má modré oči a čistě blond vlasy.
,,Až jí uvidíš pozdravuj jí." Řeknu Mie. ,,Neboj budu." Odpoví a přitom se na mě smutně usměje.
V tu ránu vejde Kate. Má černé vlasy stočené do drdolu a modré šaty.
,,Ahoj holky" pozdraví. ,,Ahoj jsi tu přesně na čas." Odpoví Mia.
Já jen kývnu na pozdrav. Nemám Kate moc v lásce. A ani nevím proč prostě si nesednem.
Mia jí taky moc nemusí ale její mamka se přátelí s mamkou Kate. Posadí se vedle mě a nalije si do skleničky kolu. Já si mezi tím povídám s Miou.

Posadí se na proti mě.
Ale jak si sedne vylije na mě skleničku kofoly. Cítím jak se mi studená tekutina protíká přes svetr až k tričku.
,,Jé promiň" uchechtne se Kate.
,,Eeeee to jako v popelnici neměli šaty?"
Neodpustí si poznámku.
,,Kate!" Zastane se mě Mia ale už je pozdě.
,,No nic já jen že jsem si myslela že jste nejlepší kamarádky, ale no.... není to moc poznat." Řekne a uchechtne se.
Oči se mi zalijí slzami vzteku, ale kvůli Mie to snad vydržím.
Mia si ke mě sedne a zlostně se koukne na Kate. Kate si vytáhne líčení a vytáhne červenou tmavě červenou rtěnku. Začne si mazat rty a potom ji zas zandá. A co jsi vlastně Mie přinesla Em.
,,Nic, teď nic" Řeknu a sklopím oči.
,,No to je hrůza Kate!"  ,,Emo ty jsi vážně nic nepřinesla?" Koukne se na mě  vyčítavě Mia. Jo je mi to hloupý teď, ale vždyť ví co máme za tradici. Něco jsem ale přinést mohla. ,,Mio..... promiň" chci to dopovědět ale ztrácím slova a cítím v očích slzy. ,,Nic se nestalo jen..." Přerušuje ji Kate ,,Hele Mio rozhodni se buď půjdu já a nebo ona." Koukne se na mě.
,,Holky...." Nedořekne a rozpláče se. Kate k ní hned běží. ,, To bude dobrý neboj." ,,Koukni co jsem ti přinesla já"

Vstávám a vytrácím se. Pomalu, tiše. Jak jsem mohla přijít bez dárků a nebo přání. Jsem hrozná hrozná.

Utíkám domů. Je hrozná zima a já jsem promočená a to ještě od kofoly.
Blbá Kate!
Padám do vany a usínám v proudu teplé vody.

............. ....... . . . .. . . . . .. . . . . . . .. . . . . . . . .

,,Mio můžu s tebou mluvit?" Říkám do telefonu. ,,Jo " ozve se tiše.
,,Tak v 9:00 u Qatria." Říkám a doufám že mě neodmítne.
Je 8:09 takže mám hodně času.
Vyrážím chladný vítr mi čechrání vlasy. Dorážím. Mia už tam je. Stojí a kouká na mě. Nevím jak začít a proto jen strkám ruce do kapes a vzdychám.

,,Ahoj" zdravím jako první. ,,Ahoj odpoví smutně. ,,Mio je mi to moc líto...." Začnu ale ona mě přeruší ,,Nech to být jo nebyla to tvoje vina, zapomněla jsem na to že mě pak bereš do centra." Obejme mě a já jí obětí oplácím.
,,Přes silnici jsou Levné knihy tak začneme tam jo?" Zasměje se a řekne ,, Mě to je jedno."
Vezmu ji za ruku a táhnu ji k eskalátorům. ,,Jak vlastně skončila oslava?" Zeptám  se.  ,,Řekla jsem Kate ať jde pryč". Odpoví. ,,Jsem tak ráda že jsme zase kamarádky." Věnuje mi upřímný úsměv.
Vycházíme na ulici a ona vejde zády otočená do silnice kde jezdí tramvaje. Slyším zvonek označující zavírání se dveří.
,,Mio!!!!" Zakřičím ale je pozdě. Snažím se Miu postrčit aby spadla za koleje a tramvaj ji minula. Jenže se sama netrefím a padám. Tramvaj mě mine ale Mia se ztrácí pod tramvají.

______________________________________

                O 26 let později

,,Crrrrrnk crrrrrnk příští zastávka Koubova." Vytrhávám  se z polospánku. Jedu na hřbitov za Miou a babičkou. Je totiž 1.11. 2019 a jsou dušičky. S Miinou smrti se neslo smířit, všichni mi říkají že to bude v pohodě ale ....... Co se změní.
Pamatuju si tenkrát na tu tramvaj. Co to toho řidiče napadlo? Vždyť zastavil zazvonil a rozjel se.
Kate se se mnou přestala bavit úplně ale mě to vůbec nevadí.
Jedinou oporou je mi má rodina ale stejně nemůžu zapomenout, jak bych mohla. Tohle mě poznamenalo na celý život.

Ahoj doufám že se vám to aspoň trochu líbilo. Omlouvam se za pravopisný chyby. Budu ráda za každý hlas nebo komentář.
Jestli se mi to aspoň trochu povedlo tak se mi ozvěte. Budu hrozně ráda.
Dohromady je to 1 165 slov. ( Kdyby to někoho zajímalo XD)
Tak se mějte

Eliyska123