I'm Not Hero!

2.

" Takže jste tu aby jste ukázali co ve vás je zde budete soupeřit v různých disciplínách a aby jste to neflákali tak upozorňuji že ten nejhorší bude vyhozen ze školy"
.
.
.
Mno super sotva sem vkročím a už zase vypadnu, i když mě to ani nevadí budu se moct doma flákat a nic nedělat přesně tak jak jsem si to naplánovala o prázdninách ... První   "disciplína" jo říkejme ji disciplína byl běh na 60 metrů .. haha oni se mě chtěj zbavit  hnedka na začátku , to je jako budu muset hejbat !? Tak na to ať zapomene ... Co se dá dělat byla jsem přiřazena k brokolici , na pohled vypadá docela mile ...postavili nás na startovní čáru .. nádech , výdech... "Připravit .. pozor.. teď!" jak mile se odstartovalo , jsem sáhla pro svou "zbraň" kterou jsem pomocí tlačítka zvětšila do dálky 5- metrů tím pádem jsem vyskočila a dostala tak náskok , po dopadnutí jsem se rozeběhla jako nikdy předtím , začalo se mi mlžit před očima 'ale ne už zase' řekla jsem si když se mi úplně zatmělo před očima
.
.
.
Flashback
‌Utíkala  tmavou chodbou ke dveřím , za ní běželi pracovníci  ' utíkej , utíkej , utíkej a nezastavuj!!!' říkala si pro sebe dívka v bílém oblečení  ' už ne  ... už tu nechci být ..prosím pomocte mi někdo !!' dívka měla uslzené oči přes které jen těžko viděla ' už tam skoro jsem' , najednou jí přejela ostrá bolest po zádech 'ještě se to nezahojilo' sykla ale dál běžela , to strach ji nedovolil zastavit . Natahovala se po klice od dveří .. a byla venku , sluneční paprsky ji hřály na kůži zatím co už míjela hlavní bránu jejího 'vězení' . Běžela , běžela jako ještě nikdy předtím 'už se sem nevrátím' přísahala dívka zatímco stále utíkala
.
.
.
Probudilo mě nepříjemné světlo , otevření víček byla pro mě nejtěžší věc na světě ,ale povedlo se a já se mohla rozhlédnout po nemocničním pokoji. Postel, stolek a jedno okno ze kterého na mě padaly paprsky , koukla jsem se na druhou stranu pokoje , zarazila mě však drobná postava u počítače která si nejspíš všimla že už sem při smyslech  . Docupitala ke mě k posteli a vylezla si na židli  "vypadá to že jsi v pořádku, žádná viditelná zranění nevidím , nejspíš se ti jen zamotala hlava " řekla osůbka. Na jmenovce měla  'recovery girl ' prej girl spíš 'recovery grandma'

Po té co mi recovery girl dala prášky na bolest hlavy mě poslala domů kde jsem se svalila na postel a po chvíli usla....
.
.
.
.

Sen ...  A nebo další flashback?

Dívka sedí v rohu pokoje a prázdným pohledem pozoruje kameru v horním rohu naproti ní .. 'jak dlouho tady sakra budu , chci pryč !!' dívce utekla slza . Pomalu ale jistě z toho začínala šílet už rok v tomhle ústavu ... Otevřeli se dveře, dívka stočila pohled na onu osobu co se v nich nacházela.

Osoba vyššího vzrůstu s brýlemi a úšklebkem ze kterého je jí zvedal žaludek , přišel tak jako každý den aby mohl mladou dívku mučit
.

"Tak tady je naše malá holčička.. jak pak ses vyspinkala ?" zeptal se dívky sedící v rohu místnosti   " Hmm... Copak se stalo vypadáš zařaženě ... Copak .. neumíš mluvit !!" zařval a dívka sebou leknutím cukla

" Doufal jsem že s tebou bude sranda .... Dneska si tu už rok!! No není to úžasné .. mám nápad dneska si můžeš vybrat !!"  a prstem ukázal na stůl s nástroji ... "Nechceš ? Nu dobrá vyberu tedy já ... "  řekl a tak se i stalo ..  Vybral v podstatě to co vždycky , nůž a kleště

Pomalými kroky se rozešel k dívce , která byla připoutaná v rohu místnosti
.
.
.

Tak tady máte druhou kapitolu, omlouvám se za dlouhou odmlku v pokračování příběhu ale teď se to pokusím napravit .. btw napadl vás nějaký quirk pro Sai ?