Sunflower / Larry

I

,,Ty seš fakt hroznej idiot, Jo" zasmál jsem se, když se rozplácla na zemi. Když jsem se konečně do smál, podal jsem ji s lehkým úsměvem ruku, aby se mohla znovu postavit. Ona se však pořád válela na zemi, až jsem se za ní začínal malinko stydět. Všichni se na nás dívali. 

,,Ha ha ha, opravdu hrozně moc vtipný, Harry" řekla zamračeně, ale po chvíli to už nevydržela a  začala se smát i ona. Jedna z mých předností- mám opravdu nakažlivý smích. 

,,Ahoj, Harry" usmála se na mě nějaká hnědovlasá holka a já i přesto že jsem jí vůbec neznal jsem kývl s úsměvem na pozdrav.

,,Kdo to byl?" zeptala se Jo, když se konečně normálně postavila vedle mě.

,,Nemám absolutně žádný tušení" zakroutil jsem zamyšleně hlavou, doufajíc že si třeba vzpomenu.

,,Nevím, co se těm lidem honí hlavou, jakože : pozdravím syna ředitele a ona mi pak pomůže, až budu propadat!" pronesla Jo pisklavým hlasem a já se musel zasmát.

,,Nesmíš jim tak moc křivdit, třeba zdraví všechny sympatický a neodolatelně krásný kluky"

,,Tak to teda nechápu, proč pozdravila tebe" zasmála se vedle mě a já do ní jemně žduchl. 

,,Seš zlá" vypláznu na ní jazyk a chci se už rozejít do třídy. Když narazím do malého těla, které se stejně jako já ihned skácelo. 

,,Promiň" ozval se sotva slyšný hlas. Zvedl jsem své zelené oči a setkala jsem se oceánský modrými.

,,V pohodě, byla to moje chyba " malinko jsem se na něj pousmál a pomohl mu sebrat jeho věci ze země, protože ty mé už byly dávno poskládané. Měl tmavě hnědé vlasy, které měl skoro všechny schované pod kapucí, která je na devadesát devět procent zakázaná během vyučování.  Zatímco já jsem na sobě dnes měl černé asi jenom své upnuté kalhoty, on byl doslova zabalený v černé. Ruce se mu opravdu nepřirozeně třásly.

,,Děkuji" špitl ještě a pak zmizel mezi ostatníma studenty. 

,,Šikovný jako vždy" zasmála se za mnou Jo. Já ji ale vůbec nevnímal a očima jen skenoval místo, kde jsem ho viděl naposledy.

,,Znáš ho?" řekl jsem lehce fascinovaně tím klukem, měl prostě něco do sebe, pořád jsem se ho snažil vyhledat pohledem, ale už dávno byl pryč.

,,Nevím, asi ne" pokrčila nezaujatě vedle mě. V dálce jsem zahlédl roztomile rozcuchaný drdol a oříškové oči.

,,Gabi!" trochu jsem vyjekl, Gabriela se na mě usmála a rychle mi spadla do mé náruče, Gabi se natiskla na mé rty. Položil jsem jí ruce na boky a ona ty své zapletla do mých vlasů. Neviděli jsme se celý víkend, chyběla mi.

,,Jo, jasný, chápeme, dlouho jste se neviděli, pomalu jste bez sebe umírali, ale to stačí" zasmála se Jo ironicky a my se s Gabi od sebe se smíchem odtáhli.

,,Všechno zkazíš, kočko" zasmála se Gabi, ale potom i ony v klidu pozdravily.

,,Budu muset jít na Biologii, potkáme se na obědě ?" pronesl jsem trochu do ticha, protože ti dva se už dávno začali bavit o tom, kdo z jejich oblíbených zpěváků bude mít ve městě koncert. Když mi však obě svojí odpověď potvrdily kývnutím, odešel jsem do třídy.

Sedl jsem si až do zadu, za mým kamarádem Niallem, kde je mé obvyklé místo. Pozdravil jsem se i s Liamem a Zaynem, kteří seděli v lavici před námi. 

Protože učitelka už dávno něco psala na tabuli, chtěl jsem si vzít sešit, jenže jsem si všiml ještě jednoho sešitu, který rozhodně nebyl můj. Najednou se v mé hlavě vyronil nápad, že patří tomu modrookému chlapci. A že jsme si ho nejspíš museli prohodit při té srážce.

Sešit, který spíš působil, že je to deník byl  namalovaný černým lakem, přes který i tak trochu prosvítala původní barva- světle hnědá.  

Pomalu jsem ho otevřel nemyslíc na to, že je to ode mně velmi neslušné, a že bych neměl strkat nos do cizích věcí.