Or How My Life Ended In Ruins

2

*Monday*
Nasedla jsem do autobusu směr škola. Většinou jizdívám i s Martinusem, ale dneska tady nebyl. Říkal, no teda jsem slyšela, že dneska už půjde do školy.

Hodina do Mosjøenu uběhla rychle. Často se to nestává, ale když jsem usla, tak se nemám čemu divit, že?

Přišla jsem do šatny. Ano, do šatny. Všechny školy mají skřínky, jenom ta naše musí mít šatny že?
Sedla jsem si na lavičku a začala jsem se přezouvat.
Přerušil mě jeho hlas.

"Ahoj" řekl Martinus.

Počkat. Martinus přišel do školy? Zvedla jsem hlavu, ale přes moje dlouhý vlasy jsem ho neviděla, tak jsem si je zahrnula za ucho. A až potom jdem uviděla blonďáka s taškou na jednom rameni jak se opírá o berle. Berle?? To je až tak špatný?

"Ahoj" pozdravila jsem ho zpátky.

Sedl si na lavičku naproti mě a přezul se. Dívala jsem se na něho jako kdyby se přede mnou objevil anděl.. taky, že je anděl, nemám pravdu?
Rychle jsem se vzpamatovala, když se nějak zvedl.

"Eh, nechceš pomoct? Mohla bych ti vzít tašku?" zeptala jsem.

"Ne, to je dobrý." Odpověděl a usmál se.

"Nene, ty máš berle a třída je úplně nahoře, takže já ti vezmu tašku, aby se ti šlo líp po schodech ano!?" rozkázala jsem mu.

Nejdřív se na mě divně díval no pak se začal smát na celou školu. No jó hochu, jsem hrozně vtipná. Já se ti jenom snažím pomoct.

"Ano kapitáne!" odpověděl a začali jsme se oba smát.

Podal mi tašku a vydali jsme se do třídy.
Celou cestu mezi náma panovalo ticho. Ale ne to trapné ticho, takové to příjemné ticho.

Došli jsme do třídy.
Podala jsem mu tašku, poděkoval, usmál se a šel za spolužákama.
Já si šla sednout na svoje místo.

*after school*

Moje obvyklá cesta ze školy je taková, že nasednu na autobus, jedu do Trofors a pak přímo domů do postele.
No však dneska si jdu konečně ostříhat vlasy.
Moje mamka mě objednala ke svojí kadeřnici. To kadeřnictví je naštěstí jen 10 minut od školy, takže s mými orientačními schopnostmi to doufám zvládnu.

Nebudete mi věřit. Ale zvládla jsem to.
Hned jak jsem přišla se mě paní zeptala jak to chci a tak. Řekla jsem jí vše co chci s vlasy udělat a ona se hned pustila do práce.
Jak dodělala svojí práci, poděkovala jsem, zaplatila jsem a vyrazila směr domů.

*at home*

V zrcadle jsem obdivovala své vlasy jak mi sotva dosahují po lopatky.
Osprchovala jsem se a hodila na sebe pyžamo. Slezla jsem dolů na večeři. Celou dobu jsem od rodičů poslouchala jak mi to sluší a jak vypadám starší.
Po večeři jsem si něco málo zopakovala na zítra do školy, umyla zuby a přenesla se do říše snů.

*at school*

Přišla jsem do šatny. Přezula jsem se, bundu pověsila na háček a sluchátka jsem si schovala do kapsy.

"Ahoj" pozdravil mě Martinus, který právě přišel.

Tím, že jsem k němu stála zády, ze zdvořilosti jsem se otočila a pozdravila jsem ho.
Chtěla jsem se ho na něco zeptat. No zarazil mě jeho výraz.. díval se na mě jako já když se na něho dívám, jako na anděla?

Takže, tady je nová kapitola❤
Tenhle rok hrozně rychle letí. Nedávno jsem slavila v Září narozeniny a už je tady Listopad.. a to pro mě znamená, že se přímačky blíží.. devítka no🙃😂
Love youu, Adel💫