Když si mě Jungkookie přitáhnul do objetí tak jsem se rozbrečel. Hned na to objetí zesílil a začal mi šeptat konejšivá slůvka:
,,To bude dobrý.. Já se o vás postarám. Se vším ti pomůžu, aby jsi na Jisoo nebyl sám. A teď už neplač.. Půjdeme do toho kina, to ti zlepší náladu. Pak zajdeme na večeři, ale ne do restaurace. Někam jinam.. To ti zatím neřeknu, bude to překvapení”mrknul na mě a já zakýval hlavou. Když jsem se trochu uklidnil, tak jsme vyrazili do kina.
Dorazili jsme před kino, Kookie se na mě povzbudivě usmál a setřel mi zbývající slzy na mých tvářích. Pak došel ke kase, koupil lístky a mohli jsme jít do sálu, sednout si na svá místa.
O hodinu a půl později...
Pohádka skončila a my vyšli ven z budovy. Kookie ještě někomu chvíli psal a pak jsme se vydali, mě neznámo kam. Nějak mi to ale nevadilo, protože jsem se s Jungkookiem cítil v bezpečí. Cestou mi vyprávěl něco o sobě. Dozvěděl jsem se, že je jedináček a, že na něj jeho rodiče nemají čas, protože jsou furt v práci. Prý mu jen posílají peníze když potřebuje a to je taky důvod, proč má kavárnu.
Z pohledu Kookieho:
Když jsme přišli k mému “skromnému” domu tak Jiminovi spadla brada až na zem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Asi byl docela překvapený z toho jak nemalý dům jen sám pro sebe mám. Rychle jsem jej popadl za ruku a dotáhnul ke dveřím. Odemknul jsem a oba jsme vstoupili do malé chodbičky, která vedla do krásně vyzdobeného obývacího pokoje. Teda.. Jin si s tím musel dát práci, aby to vypadalo tak nádherně. V duchu jsem pochválil Jinovo umění a nápady. Po chvíli mě z přemýšlení vytrhlo uvědomění, že je tu Jimin. Otočil jsem se a podíval se na něj. Tvářil se překvapeně. Dovedl jsem ho přes obývák do kuchyně, která byla taky nádherně vyzdobena. Na stole nechybělo ani jídlo, perfektně připravené samozřejmě. Když jsem se znovu otočil na Jiminieho tak byl stále úplně mimo. Zdá se, že to ještě vstřebává.. A ještě chvíli bude.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,To všechno udělal Jin a ty? I moje oblíbené jídlo tady je.. Všechno je tak romantické. Nikdy jsem ještě nezažil nic takového.. Poprvé mám pocit, že na mě někomu více záleží. Nikdo na mě nebyl nikdy tak hodný..”po tváři mu steče první slza štěstí. ,,Nikdy nikomu, až na Jina, jsem neřekl o té nehodě a pak přijdeš ty a prostě to ze mě vypadne. Jsem na jednu stranu ale strašně rád, že jsem to mohl konečně někomu říct a nedusím to už v sobě. Moc ti děkuji Kookie, za všechno.. Vážně si toho moc vážím, protože tohle se mi stalo poprvé. Tohle pro mě prostě ještě nikdo nikdy neudělal..”řekne a já neodolám, dojdu k němu a pevně ho obejmu. Jsem tak strašně rád, že se mu překvapení líbilo, ale to není zdaleka vše co se mu bude ještě líbit.
,,Ještě ti musím někoho ukázat.. Jen musím zjistit kde je. Musím se podívat jestli ho Namjoon třeba nezašlápnul.. Chimmy!”zavolal jsem na Chimmyho a po chvíli se ozvalo štěkání z jednoho z pokojů. Došel jsem do pokoje a spatřil kupu chlupů. ,,Tady jsi..”usmál jsem se na něj a vzal ho do náruče. Došel jsem s ním za Jiminem do kuchyně a než si mě stihnul Jimin všimnout tak jsem spustil:
,,Tak jsem tady a mám s sebou ještě něco.. Seznamte se!”
