Sarabeth- vílí princezna

Souboj

Dostala ložnici s modrými nebesy, vybavenou dřevěným nábytkem a tmavě modrým huňatým kobercem. Ležela ve směšně velké posteli s očima dokořán a uvažovala, co bude dnes dělat. Cítila, že se blíží rozbřesk, takže ze sebe odkopala deku, vstala, udělala si ranní hygienu a vydala se do přízemí. Po desíti minutách hledání konečně našla kuchyni a tak se pustila do slaniny, vajíček, lívanců a jako dezert se rozhodla udělat brownies. Přesně věděla kolik je v domě lidí, takže připravila dostatek jídla pro všechny, a jelikož věděla, že dlaci toho hodně sní dalo jí to celkem práci. V šest hodin začalo svítat, takže se poohlédla po nějakém CD disku do přehrávače na obrovité lince. Našla celý arzenál cdéček, ale vybrala kabaretní mix, který jí přišel k náladě. Bylo dost možné, že se Edovi nebude líbit její styl chovat se všude jako doma, ale byla tak oprsklá, že jen mávla rukou a pustila se do přípravy čerstvého chleba.

Edmonda probudila vůně jídla, veselá francouzká kabaretní hudba a krásný zpěv, takže se šel podívat, kdo se to odvážil vejít do kuchyně, na kterou si dělal hlavní nárok Samuel, jeden z jeho medvědů. Když došel dolů Samuel seděl vedle dveří s velmi dotčeným výrazem a nervózně podupával nohou.
"Co se děje?" zeptal se  Ed.
"V kuchyni řádí drak! Vyhodila mě!" Pronesl uvrčeně. Ed nakoukl do kuchyně a naskytl se mu pohled na malou černovlasou dívku, která se mírně pohupovala v bocích a potichu si francouzky zpívala spolu se zpěvákem. Když vešel zrovna vyndávala z pece čerstvý chléb francouzká píseň skončila a začala další tentokrát ruská. Píseň byla rychlejší a dívka se začala pohupovat rychleji, samozřejmě si zpívala i tuhle píseň.
"Hodláš tam stát a pokukovat?" zeptala se rusky. Sice nevěděl, jak zjistila že umí rusky, ale řekl si, že to zjistí později. 
"Ne." odtušil a postavil se vedle ní, aby jí pomohl. Když tak uklízel mouku z linky a poočku ji sledoval musel uznat, že plně chápal, proč se netvorovi líbí, ale stále si to nemohl dovolit. 
"Samuelovi se nelíbíš v jeho kuchyni." řekl a kývl směrem ke dveřím, kde si medvěd mumlal něco o neuvěřitelném. 
"To je ten medvěd za dveřmi?" zeptala se, jako by nic.
"Ano." pousmál se. 
"Chtěl přidat do lívanců med..." zakroutila nevěřícně hlavou.
"Med do lívanců patří ženská!" ozval se z chodby Samuel nabručeně.
"Ne nepatří, ještě nikdy jsem neslyšela o receptu, ve kterém by byl." odbyla jej v tu chvíli se Samuel objevil těsně za ní a zavrčel na její záda.
"Dávám do livanců med odjakživa a všem to chutná!" řekl a pokusil se chňapnout po míse s těstem, byl ale pomaly dívka ho pleskla po ruce až jeho ruka narazila do linky.
"Dej tu pracku pryč medvídku jinak o ní přijdeš! Všem tve lívance chutnají, protože neochutnali nic lepšího, toť vše!" odfrkla si a Samuel hluboce zavrčel.
"Och... Chceš si hrát medvídku? Ráda se s tebou pobavím." zavrněla a otočila se k němu čelem. Sledovat je bylo opravdu k popukani, ale nehodlal jim dovolit aby mu zdemolovali dum, takže taktně zasáhl.
"Jestli se hodláte porvat udělejte to prosím venku!" řekl mírně, ale přesto důrazně. Na malou sekundu spatřil, jak na něj koukla se zvednutým obočím, jako by říkala 'to je rozkaz?', jen pokrčil rameny a kývnul na dveře.
"Dobrá, jdeme ven!" rozhodl Samuel a vyrazil ke dveřím, Sarabeth jej nadšeně následovala. Jistě že, pro ni to byla pouze hra, ale pro Sama to byla zkouška. Zkouška jestli stojí alespoň za něco.
"Aby to nebylo moc nefér budu s tebou bojovat v téhle formě pouze s tyčí v ruce." řekla, aby jej vyprovokovala a popadla dřevěnou nasadu od smetáku. Párkrát s tyčí zatočila, aby si rozcvičila zápěstí a pak zaujala bojový postoj. Edmond si byl jistý, že se bude muset během boje proměnit alespoň do vílí formy, která jak už sama říkala byla dokonalejší, silnější i rychlejší. Když se dali do boje bylo to jako sledovat mistra bojových umění, jak učí neposlušné obrovské dítě disciplíně. Plísnila jej, za každý chybný zbrklý krok jej švihla přes záda či přes nohy a v nekonečné řadě se mu dokonce i často posmívala. Když jej poslala k zemi tak po dvacáté, kůže na něm vybuchla a on se proměnil ve zrůdu, která nebyla ani člověk, ale ani medvěd. Zasekl se někde mezi formami a zaútočil. Dlaci téhle meziformě říkali forma lykanská. Nedivila se mu, že vybuchl ona by vybuchla už dávno. Polozvíře po ní skončilo a musela uznat, že byl opravdu obrovský a že tuhle formu očividně ovládal precizně, ale ona byla stále drak, ať už byla v jakékoli formě. Piruetou se mu vyhla, ale zrovna v další její otočce do ní narazila obrovská drápatá pracka, která uvízla v půli proměny, takže měla prsty stále dlouhé jako lidské. Ucítila, jak jí po zádech stéká pramínek krve, ale neměla čas si toho všímat, jelikož vzápětí byla povalena na zem. Musela se dostat z dosahu lykana než ji zalehne. Vymrštila se na nohy pomocí jedné ruky a odtančila od bestie, co možná nejdál. Zkopla z nohou tenisky, které někomu ukradla a když se dotkla země holými chodily ucítila krajinu kolem. Díky tomuto triku se naučila bojovat ve tmě a hlavně jí to hodně pomohlo při výcviku, jelikož draci neměli cit pro zem, to jen ona, jelikož ji hodně dlouho nechtěly poslouchat křídla. Ucítila mízu proudící ve stromě za ní, takže když na ní polomedvěd znovu zaútočil jednoduše mu uhla a on narazil plnou rychlosti do stromu pár metrů za ní. Ohlédla se po něm a přitom ustupovala dozadu, aby se v zápětí mohla rozběhnout naproti běsnícímu polozvířeti, když už se polomedvěd rozpřáhl, aby ji praštil jeho drapatá pracka proťala pouze vzduch. Dívka na poslední chvíli před prackou uhla a to vysokým saltem vpřed směrem za medvěda na strom. Jen se dotkla chodidly kury stromu už se řítila zpátky v letu se přetočila a oběma nohama přistála na medvědovi, který se pod silou úderu složil na zem.
"máš dost?" zavrkala škodolibě. Tělo pod ní se otřáslo a začalo se měnit, rychle z něj seskočila, ale to co  následovalo překvapilo snad všechny přihlížející, jelikož dívka v jednu chvíli stála a v druhou ležela v hrazdě vyryté vlastním tělem o minimálně dvacet metrů dál. Byl to neuvěřitelně rychlý pohyb viděla jak se zvedá, ale nestihla zareagovat a pak už bylo pozdě. Posadila se a sykla bolestí, měla zlomená minimálně dvě žebra. Překvapeně zamrkala a pohlédla na Samuela, který očividně nevěděl, jak se tvářit, jelikož měl v obličeji něco mezi výrazem lítosti a hrdosti. Trochu nemotorně se postavila, ale i když se snažila stejně pocítila ostrou bodavou bolet, dračice uvnitř ní zařvala. Cítila jak se jí do očí prodrala magie, jako by reagovala na řev jeji vnitřní bestie a pak pocítila, jak jí na konečcích prstů zaplápolal modrý plamen. Zavřela oči a zatla ruce v pěsti, aby dračici i magii uklidnila.
"Co se děje?" zeptal se Edmond s obavou v hlase, ale pak se zarazil uprostřed pohybu, když oči znovu otevřela a uvolnila pěsti. 

"Nic se neděje." pousmála se.