Ukážu ti Vánoce [DOKONČENO]

9. Prosince - Led

Ten znuďený pohled na strop. Pořád se tam dívala a přemýšlela nad včerejškem. Nejprve si myslela, že je to jen noční můra, nebo sen. Jenže když uviděla na sobě džíny a svetr, bylo jí jasné, že s tím usnula, když přišla domů. Adrien měl každou chvíli přijít a Marinette pořád na posteli, rozcuchana jako ježek, ležela tam a čuměla do blba. Měla svůj znuďený výraz, jako kdyby byla naštvaná na celý svět. Teda kromě Adriena, i když ji ukázal, že láska na první pohled je jen výmysl. Pořád mu to odmítnutí neměla za zlé. Musela myslet na ten moment na vrcholu Eifelovky. Mezi těmi světly. Pořád jen přemýšlela, až měla kruhy pod očima. Vypadala přímo příšerně,nehledě na to, že každou chvíli měla očekávat příchod blonďátého chlapce. S myšlenkami v hlavě už věřila, že asi nepřijde. Marinette využila toho, že má konečně zrcadlo. Popadla hřeben, který měla stále v kufru. Měli už skoro zařízený byt ale Marinettin pokoj stále čekal na vymalování, skříň, gauč, nový stůl a i verandu na střeše. Celé ráno se ani trochu neusmála. Možná by ji zvedl náladu Adrien. Marinette na něj zase pomyslela. Jenže její život má asi dobrej smysl pro humor. Zazvonil zvonek až se roztřásl celý byt. Marinette se snad poprvé za celé ráno usmála, sice to nebyl bůh ví jaký úsměv ale usmála se. Marinette snad poprvé za týden šla pomalu po schodech. Dneska udělala trochu změnu, sundala si svoji růžovou bundičku a nahodila přes sebe černou krátkou. Rodiče na ni koukali jako na někoho jiného. Marinettin táta s někým volal a zase něco zařizoval. Marinette nemohla uvěřit, jak jinak vypadal. Konečně bylo vymalováno, to Marinette tak částo nebyla doma, že si ani nevšimla bílé pohovky a nových světel. Trochu ji zakručelo v břiše. Ráno vlastně nic nejedla, popadla housku se sýrem, co měla na stole, strčila si ji do velikých kapes. Její mamka se na ni jen usmála. Mari přidala trochu víc do kroku, sice po včerejšku neměla, náladu na chození ven, ale venku stal Adrien. To si nemohla dopustit ho tam tak nechat. Vešla zadnímy dveřmi do vnitřku pekárny, už ze skleněných dveří uviděla zlaté vlasy. Polkla veliký knedlík v krku. Bála se otevřít dveře, Adrien ji určitě bude vyčítat včerejšek, bude na ni naštvaný a prostě všechno. Jenže Mari si neuvědomila, že kdyby ji už neměl rád, nebyl by tady. Otevřela dveře. Adrien tam stál a jen se na ni usmíval jako kdyby právě snědl duhu. „Ahoj Mari." Řekl radostně chlapec. Vypadalo to, jakoby se včera vůbec nic nestalo, jakoby se mu vymazala paměť. Ještě co dívku překvapilo, byli zvláštní boty, co držel. „A-ahoj." Řekla se strachem v hlase. Žaludek se ji smrsknul, měla v sobě divný pocit. Černovláska vyděšeně vyšla na ulici, ale ne vedle Adriena, jak to většinou dělala. Stoupla si radši metr od něj. Nevěřila svému tělu, chtělo být od něj dál. „Dneska mají na trzích něco speciálního."Odešel od Marinette, která ho jen mlčky sledovala. Když byl Adrien tak tři metry před ní, rozesla se za ním taky. Adrien zády sledoval, jak smutná dívka jde s rukama v kapse. Chtěl si s ní zase povídat. Tak jako poslední týden. Možná věděl, kvůli čemu byla tak zticha. No vlastně to věděl na 100%. Jenže on to nebral nějak vážně, ano udělal to, dalo by se říct, že do dokonce i posral. Jenže jeho máma ho učila nevzdát se odpouštět lidem, a hlavně odpouštět sami sobě. Adrien se zastavil, a čekal, až dívka bude u něj. Po včerejšku byla celá špatná ale dneska ji chce udělat šťastnější a nejlépe tím, že ji něco dá. „ Promiň za ten včerejšek." Sklopila zrak. Možná se cítila ještě víc provinile, než chlapec. Však měla jen křehké srdce, které se snadno dalo rozbít. „Nemusíš se omlouvat, to je dobrý. Moje maminka mi říkala, že musíš umět odpouštět lidem a hlavně sobě." Pomyslel Adrien na svoji mamku. V Mari to najednou hrklo, jeho slova ji zahřála na duši a opět zvedla hlavu. „Tvoje maminka musí být úžasná, když ti dává tolik krásných rad." Konečné se Mari usmála. Celé ráno byla naštvaná na celý svět. A teď už zase cítila pohodu a klid. Může za to Adrien? Pomyslela si. Ale po včerejšku už radši nedůvěřovala svým pocitům. „Jo, to ona je." Vytáhl nos, zahleděl se do dálky. Jakoby ji tam právě viděl, jakoby se na něj koukala a ochranovala ho. Jen Mari o tom nevěděla,na co právě myslí Adrien. Neměla tušení, co je s jeho matkou.