Ukážu ti Vánoce [DOKONČENO]

10. Prosince - Divadlo

„Proč jsem se musela dneska takhle oblékat?" Ukázala bezmyšlenkovitě na svoje nohy. Adrien se jen teplé usmál do dálky. Modré oči se na něj podívali, nevěnoval ji pozornost. Mladá dívka se na něj ušklíbla. Adrien věděl, že se na něj šklebí, jenže nechtěl se zase utopit v jejích oceanských očí. „Dneska jdeme do divadla." Usmíval se Adrien. Mari škubla hlavou, zase se podívala před sebe. „Mám ráda divadla, mají úžasnou atmosféru, u nás hrají vždy tak krásné představení." Poskocila si radostně Marinette. Už věděla, proč se musela hezky obléknout. Divadlo bylo kulturní a umělecké místo,slušným oblečením se pochvalovalo vystoupení a práce herců. Taky dodávalo tu krásu a šmrnc diváků. Marinette měla na sobě černé teplé legíny s puntíkatou sukní a čistě černou mikinou. Když ji dneska Adrien spatřil poprvé, nemohl uvěřit, že je tak nádherná. I on byl krásně slušně ustrojený, měl dlouhý černý kabát, šedé kalhoty které dokonale ladili s košilí a připevněnou kravatou. „Dneska jdeme do největšího divadla v Paříži a vlastně na celém světe. Je to zároveň národní divadlo naší země." Vyprávěl zkušeně Adrien. Ucho mladé dívky nedokazalo přestat poslouchat jeho hlas. Mluvil tak napínavě a kouzelně, i něčí smrt by dokázal popsat nádherně.. Což bylo trochu děsivé. Zajímalo ji to víc, největší divadlo na světě?? Páni! Byla napjatá jako struna. „A na jaké představení dneska jdeme?" Zeptala se zvědavá a zároveň naťešena dívka svým jemným hláskem. „ Představení se jmenuje Ukážu ti Vánoce. Přece o vánocích nesmí chybět ani vánoční divadlo." Snad poprvé za dnešní rozhovor se na Mari podíval a mrknu.

Marinette už ani nepřekvapilo, že za ní Adrien zase zaplatil lístek. I když mu to dneska opět vymlouvala, zase ji předsvěčil svým úsměvem, že si nemusí dělat starosti. Bundy si dali do uzchovny. „Tady je číslo." Podala mladá zrzka kartičku, v oranžové mikině, na které byl obličej lišky. Usmívala se na ty dva a myslela si o jejich vztahu svoje. Na mikině měla jmenovku Trixx. Adrien poděkoval a číslo si zandal do kapsy u kalhot. „Adriene, kde je sál. Tady je to hrozně obrovský." Zmateně se koukala kolem sebe. Adrien tady byl už několikrát, pocházel ze slušné rodiny do divadla musel chodit skoro pořád. Prej to má vliv na společnost k ostatním.. Hlavně,ze jeho táta byl pořád doma.
„Co jsi čekala, největší divadlo na světě." Pokrčil rameny. Párkrát se rozhlédl, musel najít jejich sál. „Tamhle je náš sál." Ukázal zkušeně na jednu z šipek ve veliké hale. Adrien s černovláskou šli dlouhou chodbou k velikým dveřím na konci. Bylo to tady tak obrovské, chodba byla šíroka nejméně 20 metrů. Na každé straně byli dveře od šaten záchodu, dokonce tam byli i schody nahoru na balkon. Na zdech vyseli retro lampy a na stropě pár lustrů z diamantů. Vše bylo dlažební až se to pod dívkou lesklo. Podlaha byla doslova jako zrcadlo. Byla tam ještě jedna šatna. Vypadalo to jako na zámku nebo v hodně luxusním hotelu, než v divadle. Marinette se ze všeho tajil dech. Na těžkých dřevěných dveří stal plakát s nápisem Ukážu ti Vánoce. Marinette ještě neviděla začátek představení a už věděla, že to bude kouzelné jako vánoce. U dveřích staly ještě dva postarší mužové v saku rovnali se jako strážní. Hlídali aby někdo nešel dovnitř bez lístků nebo bez slušného oblečením. „Lístek." Rekl hrubým hlasem jeden z mužů. Adrien mu podal dva červené lístky s pozlaceným nápisem Opéra national de Paris. Muž utrhl z obou lístků růžek. Druhý muž otevřel velikou bránu do největšího divadla na světě, Opéra national de Paris. Marinette zatikalo v očích. Byla to nádhera, na stropě vyse lustr pokrytí pravímy diamanty, nebyl ani jediný kousek, kde prostě nebyli diamanty. Jen jeden lustr osvicoval celý sál. Na stropě byli malby bohů a různých ornamentu, princezen princů, víl a dalších bájných postav. V sále bylo nejméně 10 balkonů, které byli pokriti lidmi. Opona byla už sama o sobě krásná, červená s pozlacenými okraji, a jako třešničku na dortu se třpytila. Všechno ji připadalo tak strašně přepychové, sloupy byli zlaté každá stěna a dokonce i sedačky. Marinette málem zapomněla dýchat. Adrien ji už vedl k jejich místu, místa měli samozřejmě vedle sebe. Byla to řada někde v zadu uprostřed. Takže se museli vecpat přes všechny ty lidi, kteří už kolem prázdných míst seděli. „Z dovolením.
„Promiňte."
„Omlouváme se."
Říkali každou omluvu za druhou. Až se konečně posadili na místa uprostřed celé řady. Mezi nimy nastalo už jen ticho, což se Adrienovi moc nelíbilo. „Tak co, jak se ti tady líbí?" Drcnul loktem do něžného ramene. Mari přestala otáčet hlavu na všechny směry, podívala se na Adriena. Do široka se usmála. „Že se ptáš, je to tady krásnější než jsem si myslela. Ani se nedivím, že je to největší divadlo na světě, jak asi můžou koukat na pódium ti úplně nahoře. Však nic neuvidí." Ukazovala všemi směry. Byla celá naťešena z divadla, ale ještě víc se těšila na představení. Adrien ji jen zábavně s úsměvem v obličeji sledoval. Pomalu slyšel každý její druhé slovo. „No..." Chtěl začít povídat Adrien. Jenže v tom ho vyrusilo zhasnutí velikého lustru. Z neviditelných repraku se ozvali tři cinknutí. „Pssst, už to začíná." Otočil se na svoji polohu, a koukal zpříma na oponu. Začala se rozvíjet, na osvíceném pódium se začaly objevovat kulisi. Marinette se nemohla dočkat, až začnou hrát.