Marvel jednodílovky

Loki x Tony//barové povyražení

Bar. Pohostinský nebo zábavní podnik, využívaný zpravidla po setmění.

Není žádným překvapením, že v barech tráví večery - a noci - mnoho lidí. Mladí, staří, chudí i bohatí, zkrátka zajímavá a prazvláštní směs obyvatelstva.

Ale buďme upřímní; génius, miliardář, playboy a filantrop v jednom, a sedící na barové židli s hlavou v dlaních? To není úplně učebnicový příklad klubového vymetače.

Tony tam ten večer skutečně seděl. Po několika panácích skotský whiskey propadl myšlenkám, které obvykle udržoval v nejtemnějším koutku hlavy, myšlenkám, které mu nedaly spát.

Chybělo tak málo, a celý Manhattan by byl srovnán se zemí. Ukázalo se, jak zoufale slabé lidstvo je. Co se stane příště, pokud se nějaká jiná rasa rozhodne poctít Zemi další milou návštěvou? Bude zemská obrana stačit, budou Avengers stačit? A co se stane, pokud ne?

Najednou Tony ucítil upřený pohled jakéhosi muže: "Neříkejte mi, že mě našli i tady. Ti novináři, to je úplně jiná sebranka," uvažoval, zatímco si stahoval kapucu více do obličeje.

Po chvilce se jeho zmatené obavy staly realitou - pozorovatel opustil svou stálou pozici a kolébavě se rozešel k němu. A nebo šel úplně rovně, ale Tonymu se kolébalo vidění.

"Co chcete? Autogramy nedávám, rozhovory neposkytuju, peníze nepůjčuju a rozhodně zakazuju jakékoli focení a dokumentování," huhlal Stark, když od něj byl cizinec už jen pár kroků daleko.
"Omlouvám se, že vás mé chování uvedlo do rozpaků. Kdepak, nejsem kdejaký reportér, chtěl jsem vám jen říct, že vaše rysy považuji za více než pohledné," ušklíbl se příchozí a pohodil světlými vlasy.

"To mi Pepper řekla taky, a dokonce nebyla jediná. Ale od vás to zní líp - a já přitom myslím, že až na výjimku nejsem gay, ovšem nejsem ve stavu, kdy bych vám to mohl říct stoprocentně," smál se Tony a vstal ze své židle. Smutek byl pryč, nahradilo ho přehnané veselí.

To víte, kouzla alkoholu.

"Zdá se mi, že pokud tu budete stát ještě o chvíli déle, tak spadnete, a silně pochybuji, že v sobě najdete sílu se zvednou a dopravit do svého sídla pomocí vlastních nohou. Pokud chcete, rád vás doprovodím domů - stejně nemám co dělat v tuto ponurou noc," navrhl ne-novinář galantně, s jiskrami v očích a polo-šíleným úsměvem.

"Když vám řeknu adresu, tak nezavoláte média, že ne? Rádi o mne píšou, jsem zajímavá osoba minimálně z devadesáti devíti procent," chlubil se Stark a máchal kolem sebe rukama, až si shodil sluneční brýle.

Cizinec se pro ně sehnul, přistoupil k Tonymu a dlouze se mu zadíval do očí.

Hnědé.

Ale tak zajímavě hnědé, snad jako by ten odstín obsahoval všechny části galaxie. Přímo kouzelné. Světlé i tmavé zároveň; uklidňující, plné rozličných pocitů. Říct o nich něco tak povrchního, jako je 'čokoládové' nebo 'karamelové', to by byl hřích. Tahle barva byla nebe, ráj a vlastně úplně každý nedosažitelný sen. Pojem nadřazený slovu perfektní. Naprosto nefalšovaná, čirá dokonalost. Ba doko-

"Dáte mi ty brejle, nebo mi plánujete dál zírat do obličeje? Ne, že by mi to nelichotilo, vypadáte až příliš dobře, ale slíbil jsem, že už s úletama přestanu," objasnil miliardář situaci a zase se hlasitě rozesmál.

Cizinec k němu naopak přistoupil ještě blíž, až cítil, jak Tony zatajil dech. Povytáhl jedno obočí, zakřenil se - a nasadil Iron Manovy brýle zpátky na Iron Mana.