broken street lights

midnight art

víš
občas skládám půlnoční umění
o tom jak všichni jsme průměrní
lásce tak nevěrní
úzkostí sevření
osudu svěření
píšu o měsíčním zatmění
jak lidi se nezmění
v klecích jsme zavření
a jak chci se dostat ven
hystericky ztrácet hlas
nekonečně plýtvat čas
omlouvat se zas a zas
ale nelitovat ničeho
chci dočkat se spásy
prsty rozčesat ti vlasy
za páskem obilný klasy
navždy hledat definici krásy
a kousky nacházet
mezi stíny ve tvý tváři
oči ti září
vidím se v nich

občas skládám půlnoční umění
ono se vlastně ani moc nemění
nefalšovaný zasnění
je plný tebe a mě a trápení
plný slz a zoufalství znamení
vanilky a bublifuku
angličtiny bez přízvuku
vzpomínek
lentilek
cigaret
a karet
nevinnosti
nekalostí
zuřivosti
smyslnosti

chci zažít všechno svý půlnoční umění
zapomnění
domnění
zlomení
au!
ještě nejsme ztracení
noc se v den promění
láskyplný blouznění
dovol mi pofoukat ti
jizvy půlnočních zranění
a v objetí broukat ti
verše cizích půlnočních umění

~

a i když původní myšlenka vůbec elišku nezahrnovala, nakonec jí tu taky trochu je a já už si zase
uvědomuju, že mi chybí eliška a že mi chybí moc - Elizabethink

nějak mi připadá, že tady bych měla bsl ukončit, a tak děkuju, že jste četli moje půlnoční (ne)umění

tak zas někdy