Temné básně z mé milované Prahy

Impérium

Závaží, myslíš že nedostatky vyrovná?rady často bývaj bezcennýstává se, samozřejmost ne nějaká láskajak topit někoho kdo plavat umí

Ty a to tvoje impériumjak já o tomhle ráda snímklidně bych tam s tebou žilajak nemožné, vždyť já vím

uprostřed dne si dělat noční programstrachem se soužit, že je to nezdravýhrát že my dva tentokrát ne každý zvlášťaspoň pro jednou být dohromady

stavíme si svůj vlastní domeček z karetpak přijde mizera co nám to zapálížrali jsme hrdě kebab za svou pravdu bojovalijizvy nezmizí, když je zalepíš

slova jsou melodie, hudbě já nerozumímhučí mi v uších a zuby i brnířeším logický problém, byla hezká hodina dvě, co bude po nívypravěč znervózní

kdo nikdy nečet', jak by mohl něco napsatkdyž léky na předpis jsou tak mizernýchci být nikoho nepřítel ty jsi hrdina stoj časuříkám neopouštěj mě a přitom to já vždy odcházímptám se mluvil pravdu koks nebo ty jsi zase lhalna odpověď si marlboro gold zapálíš

čekám na pozvání k tobě domu jako kdyby tam za dva litry hráli představeníbylo to čisté nic, co mi dalo všechnoprotože adrenalinem se nejlépe koření

samou radostí bych ti v Radosti vše odpustilavždyť i já tebe s úsměvem podvádímvím, že ty tam někde jsi, i když je to jen iluzeto nemění nic na tom, že mě to potěší

debaty o politice, to bylo jediné mezi námi vážnéne kšeftaři drog a naše známostikdyž říkám, miluju tě, tak to prosím neber vážnějsi jen prostředek jak se dostat ke štěstíTy a to tvoje impériumjak já o tomhle ráda snímklidně bych tam s tebou žilajak nemožné, vždyť já vím