Sedm mrtvých přání

I. Láska k bližnímu svému

Přeji vám krásný den, plný lásk... Teda vlastně nenávisti a smrti.

Jsem Marionet, respektive mi tak všichni říkají. Mé opravdové jméno se dozví jen ten kdo právě umírá mojí rukou a již nepromluví.

Všechno to začalo jednoho dne, který nebyl protkán jinými než šedobílými barvami.

Měl jsem bratra a sestru. Bratr Morder byl o pět let starší než já. I přes jeho jméno byl mírumilovný a neublížil vy mouše.

S mojí sestrou Icehou měli opravdu výborný vztah, jenž byla naopak o dva roky mladší.

Zajímalo by vás kolik je mě? Tento údaj je velice cenný, ale jsem ještě mladistvý.

Cítil jsem se všechny ty roky jako páté kolo u vozu.

Poslední dva roky se bavím s mým imaginárním kamarádem Deivem. Už několikrát jsem se ním hádal o špatných věcech.

Noc méně po tom co mi začali všichni shazovat sebevědomí, jsem se ho rozhodl poslechnout, a cítil jsem mnohem lépe.

Jednoho, toho osudného večera jsem s ním vedl opravdu dlouhý rozhovor. Při němž jsem se večer v jedenáct hodin rozhodl.

V ten moment jsem zaslechl bratra, jak mě pomlouvá a dělá ze mě odpad. V tu chvíli se ve mě veškeré vazby k němu zpřetrhaly. Udělám to.

Byl právě v obývacím pokoji, a přítelkyní.

Měl jsem v ruce dlouhý a mohutný kuchyňský nůž, který jsem schoval, a stále se rozmýšlel.

Když mě bratr spatřil pronesl. ,,Hele ho... Tady vidíš tu špínu."

V tu chvíli mi zkolabovali nervy, myšlenky odešli, nepřemýšlel jsem, všechen ten pytel nashromážděného hněvu praskl a všechen se rozprskl do všech stran. Přiběhl jsem k němu, odstrčil pryč jeho přítelkyni, která následnou situaci bezeslovně a nehnutě pozorovala.

Bratra jsem bodl do břicha, aby se nebránil, následně jsem mu rozbodal a rozřezal obě nohy, a když už ležel na zemi, tak jsem mu chtěl dopřát zdlouhavou bolest aby si to hezky užil. Tudíž jsem ho řádně vykuchal, za jeho vědomí mu vyřízl jazyk, jako symbol toho, že ho měl držet za zuby. Přes celou hruď mu vyřízl obrazec kříže, a přes něj pěticípou spirituální hvězdu. A vše zakončil zabodnutým nožem v srdci.

Nějak jsem svého činu nelitoval, ba jsem si ho řádně užil.

Co teď s jeho přítelkyni... Hm...

Odtáhl jsem ji do sousedova sklepa, který si vůbec ničeho nevšiml. Tam jsem ji řádně, opravdu řádně, a dal jsem si záležet. Svázal do kozelce takovým způsobem, aby se jí každým pohybem který sama vykoná utahovala samička kolem krku a ve finále se zabila sama. Strčil ji do pusy hadr a zavázal. Aby nebylo sousedu divné že se mu ozývají že sklepa zvuky že.

Vrátil jsem se zpět domů, bratra zabalil, odnesl ho do auta, a vše naprosto řádně uklidil. A zabalil k němu.

Když se vrátila sestra, vůbec ničeho si nevšimla.

Měl jsem v plánu, bratra zakopat v lese. Nic méně mě začalo tížit svědomí.

Vozil jsem ho v tom autě celý týden, a nikdy jsem nedokopal jet do toho lesa. A že už řádně páchl, v jeho fázi rozkladu.

Najednou z ničeho nic se mi zjevil Deiv. Cítil jsem jak zatáhl za volant, a náhle jsem skončil v lese.

Byla to chvíle kdy jsem si řekl. ,, Teď musím."

Vystoupil jsem a chystal se bratra vydat, ale jen co jsem otevřel kufr, a vyvalil se obrovský proud pachu. Se mi na blízku objevil neznámí muž.

Deiv mi okamžitě řekl. ,,Viděl ho! Musíš ho zabít! Jinak tě najdou a zjistí to!"

Opět mě přešli veškeré myšlenky, začal jsem se klepat, přepadla mě zima a strach.

Měl jsem po ruce páčidlo. Vzal jsem ho do rukou, a muže s ním udeřil. Padl k zemi, a já do něj začal mlátit.

Deiv na mě začal křičet. ,,Jsi hodný člověk! Opakuj!"

Mlátil jsem do něj stále hlava nehlava páčidlem a opakoval u toho na hlas. ,,Já jsem dobrý člověk!"

Stál jsem nehnutě na místě a hleděl na zmasakrovanou mrtvolu. Náhle jsem za sebou zaslechl kroky. Strnul jsem...

Pomalu jsem se otočil, a náhle se mi naskočila husí kůže, zamrazilo a nejspíš jsem byl právě celý bílý. Jen tak jsem stál a nehnutě s vyvalenýma očima a strachem jaký si nedokážete představit, hleděl na mého bratra Mordera, který právě stal predemnou se zabodnutým nožem v srdci a Bruce držel svá střeva a všechny orgány, co jsem z něj pracně vykuchal.

Druhou rukou vytáhl nůž, otočil si ho v ruce, uchopil jej za ostří, stiskl a podal mi ho.

Nůž jsem uchopil a stále stal jako zmrazená socha, ani jsem nemrkl.

Bratr mě obešel a šel ke zmasakrované mrtvole, začal ji trhat na kousky a... Požírat.

Mrtvola neuvěřitelně rychle zmizela.

Někdo mi položil ruku na rameno! Neuvěřitelně jsem se lekl, cukl jsem sebou a dal nůž před sebe.

Stála tam moje sestra.

Ice:,,Ahoj bratře."

Nevydal jsem ze sebe hlásky."

Ice:,,Vím l všem co se stalo, bratr Morder bude potřebovat pomoci."

Stále jsem jen nehnutě stál a sledoval ji.

Ice:,,Potřebuje, potravu, a lidí v lese určitě nebude dost, když bude potřebovat nakrmit, dám mu. Jdi domů bratře."

Šel jsem pomalými krůčky k autu.

Ice:,,Nesmí zůstat důkazy."

Náhle auto zmizelo, a nůž v mé ruce také.

Sprintoval jsem to domů, rychleji než Usain Bolt na atletickém sprintu. Jen co jsem dorazil jsem se snažil probrat. Je to jen sen...

Deiv:,,Není to sen, udělal jsi správnou věc, pustil jsi svého bratra. Daroval jsi mu co chtěl, svobodu."

Začal jsem uvažovat o tom že jsem mentálně nemocný. Zde spát nebudu.

Rozhodl jsem se že pojedu k rodičům a budu bydlet u nich, vymýšlím si nějakou pohádku. Tady už nezůstanou déle než minutu!