Pár řádků píši jen,
Je to jen nesplnitelný sen,
Však nebude nikdy vyplněn,
Jelikož blíží se zkázy den.
Už brzy neuslyším,
Ani hlasy mé matky,
Ani jejích rukou doteky.
Nikdy se nestane básník ze mne,
Když své city nedokáži vyjádřit.
Čekám až mě něco zvedne že země,
Kdy já budu moci lásku cizích ucítit.
Dovol mi prosím bože, nás ateistů,
Pocítit, co znamená býti milována.
Umožni mi doručit jí pár listů,
Ať ví, že ji vždy budu milovat já.
Doteky jejích rukou,
Pohledy jejích očí,
Pohyby jejích rtů,
Jak její dlaně mé boky hloubou,
Jak mne jako vzácnou paní nosí,
S ní spáchám statisíce hříchů.
První poema ze sbírky Roses are rainbow.
~yungdeadbish
ČTEŠ
Random poems from behind of my mind
PoetryBásničky jedné zlomené holky, kterou prostě baví dělat to, co neumí...
