Random poems from behind of my mind

21/08/18/01/25

Je noc
Tma potažená vrstvou černého laku
Sedím na balkóně bos
Snažím se vyhnout svých depresí pravému háku

Útočí na mě ze všech směrů
Za všech situací
Vždy když se o stěnu opřu
Deprese mě do mladých mých let vrací

Vše jakoby pohltila minulost
Už nic necítím, nevidím
Na své skutky mám obrovskou zlost
Svým blízkým dokonce závidím

Nehorázný to hřích ateisty
Záviděti svým přátelům
Naneštěstí pro dnešní islámisty
Závidím jim i to jejich "BOOM!"

"Proč denní světlo uspává tvé deprese?"
"Proč noc probouzí je zpět?" ptáte se
Na žádnou z otázek
Již neznám odpověď
Snad kdybych namalovala obrázek
Věděli by jste hned

Tak přestaňte nosit masky
Pošlete do světa všechny vaše "feary"
Z úst odlepte si pásky
A ve své přátele vložte trochu víry

Já svým přátelům jsem za vše vděčná
Vše splácím jim hned
Vím, že jejich láska ke mně není věčná
Nemažu jim zbytečně kolem hub med
Jen otevři oči a podívej na svět
Nic není tak růžové
Nic nevrátí se již zpět
Všechny životy jsou zničené
Nikdo neunikne spárům noci
Avšak někdo snaží se bránit spánkem
Bohužel i jejich životy blíží se ke konci
Věřte, že smrt je nevynahraditelným dárkem.

Ze sbírky Let down.
~yungdeadbish