PO SMRTI

PROLOG

   ,,Byl to vždycky můj nejlepší kamarád! Dokázal pomoct, soucítit a naslouchat!"
   Dívčina hlava odpočívala v kupce oranžovožlutého listí. Uplakané oči vzhlížely do větví stromů. Nemrkly, když po zorničkách přebíhali černí brouci.
   ,,Byl to jediný člověk, který mě dokázal, bez přetvářky, rozesmát!"
   Její levá ruka vykukovala z jedné z několika hromádek opadaného listí, jakoby se natahovala pro pomoc nebo ujištění, že není sama! Nenacházela však ani jedno.
   ,,Měl mojí důvěru, už od začátku prvního setkání!"
   Zbytek těla ležel z dosahu v dalších zakoutí temného lesa.
   ,,Jeho tvář byla tak okouzlující. Bylo těžké takovou krásu přehlížet!"
   Opodál zapraskala větvička, v tom tichu hlasitě jako dělobuch. Někdo přicházel. Rozthané tepláky a v nich odřená kolena poklekla vedle dívčiny hlavy.
   ,,Kéž bych měla ještě jednu šanci. Varovat!"
   Studené ruce pohladily bledou tvář a očistily ji od několika suchých listů, které se přichytily k rozervanému okraji jejího krku.
   ,,Láska může zabíjet! Věřte mi!"
   Zvedl jí do úrovně svých mandlových očí. Ruce se mu chvěly nedočkavostí.
   Po chvilce přemítání, ohleduplně uložil její hlavu do batohu.
   ,,Cítím chlad a bojím se!"
   Utekl z lesa a nahlas přísahal, že už se tam nikdy nevrátí.
   Za několik minut dorazila policie, která zbytek těla odvezla do márnice, kde několik týdnů leželo. Jako by čekalo na zkompletování. K tomu však nikdy nedošlo.
   Dotazování i výzvy k veřejnosti.
   ,,Ani přes největší snahu detektivů i obyvatel města, se má hlava nenašla a mě už dohromady neposkládali!"