PO SMRTI

2015

   Na první večer v tomhle městečku jen tak nezapomenu. Už teď vím, že kolem jezera Hilltown nikdy dobrovolně a sama neprojdu! Thoma nikdy domů nedoprovodím a na nějakou pitomou pouť se příště taky vykašlu!
   V zápalu vzteku z předešlé noci jsem nadávala snad na všechno, co mi proběhlo hlavou!
   Odkryla jsem se a nahlas vzdychla. ,,Už nikdy v životě!" nabádala jsem sama sebe.
   Slyšela jsem zvuk nádobí a cítila ne moc specifickou, ale za to prijemnou vůni.
   Vstala jsem a vytáhla žaluzie. Paprsky světla mě donutily přivřít oči. Když jsem si na světlo zvykla, zahlédla jsem postavu ve žluté mikině s kapucí a černými džíny. Stála pod naším domem. I když jsem jí neviděla do tváře věděla jsem, že kouká přímo na mne. Pohled jsem jí oplácela s domněním, že jí to začne připadat trapné a odejde. Nestalo se. Nejspíš nějaký vlezlý puberťák.

   V pyžamu jsem pomalu scházela schody do kuchyně.
Už v domě, kde jsem od malička vyrůstala jsem milovala sílení vůní maminčin jídel. ,,Dobré poledne, spáči!" zavtipkovala mamka hned po ránu. ,,Dobré rano!" oplatila jsem mamce pozdrav. ,,Co je ke snídani?" drze jsem se zeptala, jelikož si většinou o víkendu připravuji snídani sama. Ale dnes nemám na nic náladu.
   ,,No vzhledem k tomu, že je skoro půl jedné, vidím to na knedlíky s omáčkou!" otočila se na mě a začala se nejspíš snažit mě rozesmát.
   ,,Jak dlouho jsem spala?" zeptala jsem se udiveně a rukama si vjela do mastných vlasů. ,,Asi jedenáct nebo dvanáct hodin!" odvětila a otočila se zpět, míchat podle mne svíčkovou omáčku. ,,Opilá si nebyla!" řekla přesvědčeně. Vypla plotnu na které se jídlo dodělávalo a omáčku přesunula na plotnu vedle. ,,Cesta sem nebyla krátká!" otočila se na mě a dodala: ,,Nejspíš si byla nevyspalá z auta a pouť tě vysílila úplně!" Souhlasila jsem a posadila se ke stolu.
,,Když jsem vstala a koukla z okna, někdo stál před domem!" Neodpověděla mi. Nejspíš mě neslyšela přes hluk talířů, které vytahovala z horní poličky.
Bylo mi trapné opakovat otázku dvakrát. ,,Ty jsi měla návštěvu?" zeptala jsem se. ,,Neměla. Proč?" odvětila mi a položila talíře na stůl. ,,Když jsem vstala, všimla jsem si, že někdo stojí před domem!"
Položila hrnec s jídlem do prostřed stolu a gestem ruky mě pobídla, abych si nabrala svou porci. ,,Vždyť víš jaké to bylo v minulém domě!" obhájila dotyčného. Posadila se na proti a se zastáváním pokračovala: ,,Nejspíš si se na pouti někomu zalíbila!"
,,Takže, až se mi bude někdo líbit, mám si stoupnout pod jeho okno a zírat na něj?" rozesmála jsem mamku. ,,Co ty víš? Možná to tady tak chodí!" pokračovala mamka v odlehčování. ,,Já se budu raději držet svých metod!"

,,Plánuješ něco na večer?" zeptala se mamka mimo téma.
Chtěla jsem se pokusit o výmluvu, že něco domluveného mám. Ale nakonec budu nejspíš stejně doma. ,,Zatím o ničem nevím!" pousmála jsem se. Myslela jsem si, že chce společný večer. Matka a dcera, "dámská jízda". Nechce!
,,Jeden příjemný pán mě pozval na kávu!" oznámila nervózně.
Bylo poznat, že má radost. Už dlouho jsem tu jiskru v jejích zklamaných očích neviděla. ,,To je úžasné! Mám radost i za tebe!" radovala jsem se.
Zvedla jsem se ze svého místa a objala ji s pevným stiskem! ,,Kdopak je ten šťastlivec?" rejpla jsem si. Zvedla jsem svůj talíř a položila ho na kuchyňskou linku, o kterou jsem se hned poté opřela a čekala, že mi mamka objev popíše. ,,Žádný šťastlivec!" odvětila a zasmála se. ,,Každý, kdo má s tebou schůzku má štěstí!" povzbudila jsem ji. ,,Je to soused. Chce se představit!" oznámila. ,,Narazila jsem do něj nákupním vozíkem. Omylem samozřejmě!" dopověděla. ,,Omylem, chápu!" trošku jsem provokovala.
Jsem ráda, že se po dlouhé době upřímě usmívá. ,,V kolik máte sraz?" zeptala jsem se vážným tónem. ,,Zavolá až bude na cestě!" pochlubila se mamka. ,,On ti zavolá!" zasmála jsem se. ,,Vypadá jako sympatický čtyřicátník!"
Zvedla se ze židle a svůj talíř položila hned vedle toho mého. ,,Když mi bude schůzka nepříjemná, odejdu!" oznámila odhodlaně.