Musím přežít!

2. Kapitola - Školní výlet

Pomalou chůzí dojdu na autobus a kontroluji instagram jestli nahodou není něco nového někde. Mezitím co prohlížím příběhy tak mi vyskočí reklama na EnoGen, vypadá to že zkoušení jejich simulátoru se dá i objednat, samozřejmě se za zkoušku musí platit, ale je dobré vědět že nebudeme první co to kdy vyzkouší..

Cesta autobusem byla normální.. jediné co bylo jiného je že dnes nastoupilo více lidí takže autobus byl skoro plný, ale to je také normální..

Po chvíli jízdy jsem vystoupil na nádraží kde už čekala třída.
"Čau Adame!" Naběhne na mě Edy a dáme nás klasický pozdravy neboli jistý styl pěsti..
"Čau" řeknu s úsměvem a vydáme se směrem k zbytku třídy.

Různě se bavíme mezi naší hlavní skupinou lidí a po chvíli dojdou učitelé a udělají sraz a kontrolu kdo je a kdo není, překvapivě všichni co se nahlásili tak jsou přítomni.

Cesta do samotného místa kde sídlí EnoGen nebyla složitá ani příliš zdlouhavá, jeli jsme vlakem a poté už pěšky asi jenom patnáct minut.

Celou tu dobu jsem se místy podíval na učitele a vypadali jakoby byli na pozoru a trochu vystresovaní a unavení, vést výlet přece jenom není lehké..

Když jsme dorazili do budovy která patří EnoGenu tak tak na nás uvnitř čekalo pár lidí, všichni v oblecích a vypadali velice profesionálně.

Budova samotná je mrakodrap, má něco hádám okolo dvacet pater a pravděpodobně i v podzemí má místo, ale tím si nemůžu být jistý.

"Vítejte zde všichni, právě se nacházíte ve firmě EnoGen, soustředíme se na vývoj nové formy hraní, mohli by jste to přirovnat k AR nebo VR, ale v realitě je toto úplně jiná forma hraní, všechno co uvidíte až vejdete do hry je zformováno ze světla a úprav vzduchu, včetně všech hmotných věcí." Řekne jeden z lidí vepředu a muž vedle něho do něho lehce bouchne. "Oj, omlouvám se, nepředstavil jsem se, jmenuje se Erik Volný, jsem hlavní investor a i hlavní programátor tohoto projektu" dořekne Erik a všichni se na něho tiše díváme.

"Pokud jsou nějaké otázky tak se přihlašte a řekněte vaši otázku" řekne a pousměje se.

Bylo tam pár otázek které ani neměli smysl se ptát, ale pár stojí o zmínku...

"Pokud tento projekt úspěšně vyjde, bude možné tvořit i svoje vlastní hry pomocí této technologie?" Zeptal se jeden člověk z naší třídy a Erik se usměje.
"Samozřejmě, jediné omezení co bude je to že to bude muset být námi povolené protože tato technologie může být nebezpečná pokud není dána ochrana pro hráče." Řekne a lehce se na chvíli zastaví.

"Avšak časem plánujeme že kdokoliv bude moct vytvořit cokoliv, ale na vytváření věcí budou stále jistá omezení" dořekne a vyvolá dalšího člověka.

"Je možné utrpět zranění v realitě když budeme hrát pomocí této technologie?" Zeptám se a s natěšením čekám na odpověď.

"Samozřejmě že ano, přece jenom je to v podstatě jako by jsme vzali monstra z her a dali je do reality" řekne a v tu chvíli jsme všichni ze studentů zamrzli...
"Ale, pokud je všechno uděláno správně a jsou vám dané ochrany tak se nic takového stát nemůže" řekne a pousměje se, v tu chvíli se nám všem ulevilo.

Poté už bylo pouze pár menších věci jako jak dlouho to bude trvat, kdy by tahle technika mohla vyjít pro veřejnost a jestli je možné sem ještě přijít, ale to nejsou tak důležité věci...

"Takže, pokud nejsou další otázky tak se pomalé vrhneme do toho, všiml jsem si že pár z čas si vzalo vaše zbraně jako meče a luky, ti kteří si je vzali tak mají rovnou zbraň se kterou to umí a můžou přeskočit proces kde vám budeme přiřazovat zbraň ke které se nejvíce hodíte, teď mě následujte" řekne Erik, otočí se a pomale začne jít směrem k výtahu, ale potom zatočí ke schodům protože by jsme se všichni nevlezli do výtahu..

Jak jsem si myslel, tato budova na i část pod zemí, šli jsme z přízemí zhruba o tři patra níže a tam jsme se všichni zastavili a Erik nám oznámil že teď nám dají naší ochranu proti zraněním.

Bylo to lehké, postupně jsme šli k jednomu člověkovi co stál za Erikem a ten nám vzal ruku a pronesl pár slov. Podle Erika to spustilo příkaz v systému... Ale je to zvláštní... Hned potom do mi dali ochranu jsem se cítil jinak... Cítil jsem se jako bych byl silnější, rychlejší a měl rychlejší reflexi..

Poté jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna skupina co sebou neměli žádné zbraně a potom druhá kteří už mají nějaké, nebo trénují s nějakou ale nemají ji tady..

Naštěstí jsem alespoň s Edym ve skupině, co vím tak Edy se učil s házecími dýkami a i s normální, nevím proč, ale asi prostě jeho koníček..

"Takže, já jsem Dan, jsem jeden z programátorů který tohleto vytvořili, oznámil vám váš první úkol, jelikož už všichni tady v téhle skupině máte zbraně tak půjdete napřed a ostatní se připojí později jelikož to chvíli bude trvat.. v první zóně budete ve velké kulaté místnosti, váš úkol bude úspěšně sejít dolů a buďto agresivně se dostat k dveřím do dalšího nebo se proplížit okolo. Prvním nepřítelem budou něco jako víli, uvidíte je ve formě zhruba ve velikosti fotbalového míče, jsou to malé svítící koule v podstatě. Dostanete papír který pokud máte tak si vás budou méně všímat, ale pokud budete moci hluční tak si vás všimnou a zaútočí." Řekne Dan a všichni tam jen chvíli stojíme. Dan vypadá velice unavený a s hlubokými kruhy pod očima, typický programátor...

Po sekundě ticha co tam jen tak stojíme se na mě Edy podívá.
"Hádám že půjdeme spolu?" Řekne a pousměje se.
"Tak samozřejmě že ano" řeknu a také se usměji, "jaký bude náš plán? Agresivní přístup nebo tichý?" Zeptám se ho.
"Známe se, takže bych řekl že chvíli tiše a potom začneme být agresivní a dostaneme se do další fáze" odpoví Edy a podívá se na Dana... Měl takový... Tmavý pohled, jako kdyby mu nevěřil.. ale co už, zní to divně, to souhlasím, ale uvidíme jak to všechno dopadne..

"Takže, pokud máte udělané skupiny, nebo pokud jste sami, popravdě na tom nezáleží, ochrana co vám byla dána funguje jako podpora pro tělo i pro mysl, vaše mysl je klidnější a tělo je odolnější, pokud ve hře 'umřete' tak se pouze vrátíte na to kde jste začínali, samozřejmě bude zde něco málo bolesti, ale vašemu tělu se nic nestane. A když už máme většinu věcí hotovo tak pojďme začít" řekne Dan, pousměje se a jde směrem k dveřím.. ty dveře nebyli normální... Měli zevnitř něco jako bublinu..

"Od této chvíle vás nebudu moct doprovázet, uvnitř potkáte naprogramovaného člověka který vám v případě nouze zodpoví otázky" řekne a znova se pousměje.

Podívali jsme se s Edym na sebe a oba dva jsme na sebe kývli hlavou. V tu chvíli jsme se rozběhli k dveřím a proběhli samotnou bublinou, když jsme jí prošli tak nás něco jako pohltila, byl jsem za Edym, hned jak proběhl dveřmi tak v podstatě zmizel, ale nevěnoval jsem se tomu a také jsem proběhl..

Na druhé straně dveří byla úplně jiná místnost, byla velká možná jak celý mrakodrap a výška byla taky stejná..

Hned mi došlo co je za úkol... Je to kulatá místnost se schody podél stran, na spodku místnosti kde vidět pár těch víl o kterých Dan mluvil..