Rychle jsem vešla do bytu. Byla jsem plná jakéhosi smutku, když jsem poznala Honzův hlas: ,,Ach ano!"
V očích se mi objevily slzy.
Co na tom, že tu pro mě byl Šimon jako kamarád? Chtěla jsem víc.
Nedokázala jsem být v bytě o moc déle. V předsíni jsem se otočila na patě a vyběhla zase ven.
Byla to od něj zrada.
Proč mi nikdy neřekl, že je na kluky?
Proč jsem mu nikdy neřekla, že ho miluju?
Vyběhla jsem před dům a slzy mi po tvářích tekly v proudech. Nechala jsem otevřenou branku a rozešla se směrem k parku, který jsme měli blízko. Začínao se stmívat, míjela jsem lidi, kteří spěchali domů, ale nevšímali si mé rozteklé řasenky ani mých skleněných očí.
Nebyl to jen smutek, co se ve mně vzdouvalo.
Byla to i zlost.
Zlost na celý svět.
Proč mi Bůh tohle dělá?
A tak jsem došla do parku, zastavila se tam, opřela se čelem o strom a užívala si ticha, protože místo bylo prázdné a jediné, co se ozývalo, byl můj usedavý pláč.
ČTEŠ
Smusa, Stay12 a nějáká dávka cringe
FanfictionKarolína je sedmnáctiletá holka, která se nedávno přestěhovala do Prahy. Zná se se Smusou od dětství, když byla malá, jejich rodiče se znali. Teď její rodiče zemřeli a ona se stěhuje ke kamarádovi, který ji z dobroty svého srdce adoptoval. Co ale ne...
