Králi!!...Královno?

Seznamte se

„To nevyjde," zamumlal si Colin, když scházeli ze schodů na večeři.

„Co se ti zase nelíbí," zamračila se Daniel.

„Jestli někomu řeknu, že já a ten knihomol jedeme na turnaj, akorát budeme pro smích. To už jsem raději měl být manžel své sestry já, nebo lépe. Ty bys měl být můj partner v boji."

Daniel jen protočila panenky: „Myslím, že tady přicházíš o pointu našeho utajení. Cílem není ochránit tvoje ego. Vždyť tě tady nikdo nezná pro rány svatých, vymysli si jiný důvod, proč být tady."

„Ale jde o věrohodnost. Ten nedoživka si možná poradí s poznáním souhvězdí, ale..." I když možná některým dívkám se může zdát být jeho hlas příjemný, v tento moment s jeho reptáním a rýpáním se zdál být více otravný.

„Přestaneš krucinál!" umlčela ho zlým pohledem na posledním schodu. Teď začala litovat, že Dimitrij ho musí trpět v pokoji. Podívala se ustaraně za sebe. Protože rádce šel ze schodů jako poslední.

Na druhou stranu Colin měl pravdu. Dimitrij byl a působil jako učenec, ne jako zvíře arén. Ale to ani ona. A to právě ona má doopravdy bojovat na turnaji, žena v mužském převleku, jenž má sedět v tribuně a pozorovat rytíře, tak ať si konečně přestane nesmyslně stěžovat.

Stoly v místnosti byly plně obsazeny. I sám hostinský spolu se svou čeládkou létal od stolu ke stolu a vyřizoval objednávky.

„Kam teď?" Vykoukla Garnet z poza Danielina ramene.

„To nechte na mne." Colin udělal jeden krok v před.

„Tamhle vlevo u rohu. Tam jsou volná místa! Pardón, s dovolením." Dimitrij doslova zněl jako kdyby objevil poklad. A bez ostychu se začal prodírat mezi lidmi, aby mohl co nejdříve místa zabrat.

Skvělý tah Dimitriji. Daniel sledovala uznaně svého rádce.

„Víš, já se raději spoléhám na nedoživé knihomoly." Hodila trochu uražené očko na prince, který na okamžik překvapení zamrzl na místě.

U stolu sice seděli již dva muži. Zdáli se být taky trochu z vyšší vrstvy, ale stůl sám o sobě byl dost velký.

„Nebude vám, šlechetným pánův vadit. Když já a tady." Dimitrij si počínal diplomaticky, jen nevěděl, jak celou jejich družinu oslovit. „Mí přátelé si přisednou." Dokončil poněkud opožděně.

„Ale ovšem." Usmál se na ně ten, který byl k nim otočen čelem a ke zdi zády. Měl plavovlasé delší vlasy asi jako Colin, jen krásně a elegantně učesané. Oblečen v rudém kabátci a modrém plášti. Vypadal celkově až moc dokonale, jako z pohádky, když se to tak vezme. Jeho hlas byl nadšený plný optimismu a snad za to mohlo i světlo svící a loučí. Jeho mořské oči jiskřily.

Do těch očí by se Daniel mohla dívat celý den. Tak moc ji připomínaly Fulkovy rošťácké jiskry. Aniž by si to uvědomila, ruka ji přejela blíže k srdci.

Garnet do ní musela drknout, aby se pohnula a sedla si.

Vedle jiskřivého šlechtice si okamžitě sedl Colin a Dimitrij. Zatím co pro Daniel zbylo místo mezi princeznou a druhým mužem.

Ten působil poněkud kamenně. Dalo by se říci. Krátké černé vlasy, hnědé velké trochu zešikmené oči a úzce semknuté rty. I on měl modrý plášť, ale kabátec byl spíše šedé barvy.