Králi!!...Královno?

Kráska

Za brzkého rána vyrazili k dalšímu městu. Tentokrát už stihli překročit hranice a šlapali po Porterské půdě.

No, spíše koně šlapali.

„Opatrně!" Colin musel padajícího Dimitrije přidržet, aby mladík našel svůj ztracený balanc.

„Děkuji." Odpověděl mladík potichu a víc se nahrbil a stiskl křečovitě otěže.

„Ty opravdu neumíš jezdit."

Na to mu rádce nic neřekl jen se opatrně otočil a smutně zakoukal ke kočáru.

Daniel ho hned ráno z něho prudce vyhodila se slovy, že teď se chce vést s Garnet. Ani se na něj nebo na prince nepodívala. Jen založila ruce a sedla.

„Myslím, že se na mne Jeho veličenstvo zlobí kvůli včerejšku." Sklonil smutně hlavu, když se otočil zpátky. „Vždyť jsem snad neudělal něco špatného."

Colin mlčel. Prohlédl si Dimitrije od hlavy k patě. Nechtěl se o včerejšku bavit. Nejdříve šlechtici v lázní, a když už si člověk myslí, že se začne bavit a mít dobrou náladu...prd.

Žárlil a věděl to moc dobře. Byl taky svým způsobem na Dimitrije naštvaný, ale věděl, že za to si může sám. Ubohý rádce akorát vše odskákal. Kdyby byl rychlejší a chytil ji dříve, tak by více uvítal naštvanou Daniel.

„Dimitriji, jak jsi na tom s děvčaty?" Přejít na jiné téma, to je jediné východisko, jak nemyslet na to.

„Jak na tom s děvčaty?" Mladík se nechápavě narovnal a pak zase trochu zavrávoral.

„Hups!" Colin ho musel zase podržet. „Víš, jak to myslím. Jestli si znalý nebo ne?"

„Nejsem dnešní," zamračil se, ale byla na něm vidět trocha nervozity. Proč se chce zrovna o tom bavit?

„No já jen, že tak většinou působíš. Takový knihomol, který stále následuje Jeho veličenstvo." Naschvál aby Dimitrije vyprovokoval napodobil jeho postoj.

„Pro tvou informaci Coline. Dimitrij má zřejmě stejné zkušenosti s děvčaty, jako ty, né-li víc." Hlas Daniel, který vyšel z kočáru se vkradl do jejich diskuze.

Colin se neubránil znovu se podívat na Dimitrije, který cítil takovou dávku sebevědomí, že ho jeho pán vychvaluje. Dokonce snad jel i velice dobře, bez balancování. Stisk více otěže.

„Náhodou nespletl ty sis někdy ženu s mužem?" Pokračoval princ z kočáru.

„Co?" Aspoň, že se s ním konečně baví.

„Já jen, že si žiješ furt ve svých domněnkách. Nebylo by to žádné překvapení. Dimitrijovi se to už stalo, tak bych se nedivil," Teď zněla vyzývavě ona. Colin by mohl přísahat, že teď jeho sestra se dívá na ďábelský úsměv.

Dávka Dimitrijova sebevědomí byla pryč a následovalo rychlé chytnutí se za koňský krk.

„He." Vypustila princova ústa, když viděl, co slova dělají s jeho společníkem.

„To víš, že se mu to stalo." Ladný hlas tentokrát zazněl. Ale ne. Tentokrát Dimitrij natahoval uši, když promluvila Garnet. „Avšak nevím, jestli se to takhle počítá."

„Byl převlečený v ženských šatech a zezadu vypadal jako žena. Sestro proboha mlč!" Colin velice rychle nechal Dimitrije Dimitrijem, ať si balancuje. A zpomalil přitáhnutím uzdy, že kůň nyní kráčel vedle okýnka kočáru.

Avšak těžké záclonky zakrývaly, kdo sedí kde. Snad jen podle hlasu mohl hádat, že je blíže u své sestry.

„Nemusíš se hned rozčilovat. Každý si může splést chlapa se ženou. Když je k tomu ještě tak oblečený. " Daniel vydala přidušený chichot.