"Jeon Jungkook?" Ozval se hlas sestřičky. "Ano, to jsem já." řekl jsem a vstal jsem ze svého místečka na chodbičce. Z té autonehody jsem dopadl nejlépe, jenom pár šrámů a něco i naraženého. Bolí to, ale ještě na mě působí prášky co mi dal jeden doktůrek. Maminka a tatínek jsou pořád na sále a operují je.
"Váš tatínek je stabilizován, bohužel maminku se nepodařilo zachránit, upřímnou soustrast." Řekla s lítostí sestřička a uklonila se. "Takže... Maminka je..." Nedokázal jsem to doříct, ta představa že... To nemůže být pravda!
Začal jsem se klepat a poté jsem ucítil jak mi tečou slané slzičky po tvářičkách. "Ano, máte nějakého známého který by se o vás mohl prozatím postarat? Na pár týdnů tady váš tatínek zůstane." Zeptala se sestřička a položila mi ruku na rameno které mi začala mnout.
Nikdo mě nenapadl, "Já-" když jsem chtěl říct že ne, tak se za mnou najednou ozval hlas. "Postarám se o svého synovce." ten hlas bych poznal všude. Strýček Seokjin!
ČTEŠ
Little Space |Jikook|
Fiksi Penggemar"Ahoj jsem tu nový, budeš můj kamarád?" "Jasně, podivíne." Usměje se na mě divně. Mám nového kamaráda! "Dobře, už se těším až si budeme povídat!" - "Jungkookie, on nechce být tvůj kamarád."
