Miliardářka a tanečnice

4. část

Zdravím, po svátcích je tu nová kapitola. Příjemné počtení. :)

-Ch

_____________________________________________________________

Kira

První, co cítí, když se vzbudí je silná bolest v levé paži. V hlavě ji třeští. Otevře oči a koukne se kolem sebe. Je v cizím pokoji. Nejdřív je trochu zmatená, ale pak si matně vybaví včerejšek. Bouřka, nehoda a pak jen hlas Amandy. Posadí se a chce se protáhnout, ale levá ruka ji to moc nedovolí. Má obvázané zápěstí a pravé koleno. Všimne si, že na sobě má jiné triko. Černé Batman. Ušklíbne se. Skvělý... Amanda ji musela pomoct se převléct. Teď se jí už ani nepodívá do očí. Ložnice je ve světlých krémových barvách. Překvapeně nadskočí, když se ji o bok otře něco velkého. Na klín se jí posadí nádherná šedo bílá kočka. Začne ji hladit po hlavě a krku. Zasměje se, když začne příst a otírat se o její ruku. Chvíli ji hladí a pak se rozhodne, že by už měla vstát a zjistit, co se teda včera stalo. Vezme kočku do náručí, když z ní odmítla seskočit. Vyjde z pokoje na prostornou chodbu. Zamíří ke schodům a před ní se otevře pohled na velkou zahradu s krásným bazénem a kousek z kopce oceán. Udiveně zůstane zírat. Tak nádherný dům ještě neviděla. Sejde dolů ze schodů. Kočka ji seskočí z rukou a rozeběhne se chodbou do otevřených dveří. Jde rychle za ní. Vejdou do velkého obýváku.

Všimne si Amandy, která leží na boku na velké kožené sedačce. Rychle chce chytit kočku, aby ji nevzbudila, ale sekne se, když se ocitne na úrovni obličeje černovlásky, jelikož klečí na koleni. Vypadala jako princezna. Klidná a spokojeně odpočívala. Vlasy ji volně visely přes krk a část obličeje. Její tvář byla jako sochařské mistrovské dílo. Pomalu natáhne zdravou ruku. Prsty opatrně odhrne její tmavé vlasy. Jemně ji pohladí po tváři v tom se, ale ozve hlasité zamňoukání, až se lekne a skončí na zemi. Amanda otevře modré oči. Chvíli ani nedýchá, černovláska se přetočí na záda a posadí. "Dobré ráno... jak se cítíš?..." Zeptá se ji hned a když vstane z gauče podá ji ruku. Chytí se jí a s její pomocí se postaví. ,,Bolí mě jen hlava... není to nic z čeho bych se za chvíli nedostala." Pousměje se na ní. Am pak vezme do náruče kočku, která se už packami dožadovala její pozornosti. ,,No... dáme si snídani a kafe, pak ti vše vysvětlím... Doufám že tě Ellie nevzbudila..." Ušklíbne se. Následuje ji pak do hezké, velké kuchyně, která je červeno bílá. Nezdálo se že by nějak zvlášť využívala. Trochu nedůvěřivě se kouká kolem sebe. To je opravdu v domě Amandy Reed? Rozhodne se, že nebude jen sedět. Udělá kávu, zatímco Amanda chystá něco na snídani. Snažila se levou ruku nepoužívat, jelikož ji děsně bolela. Oddechla si, když hrnky konečně položila na stůl a sedla si. Poděkovala ji za snídani a začala jist. ,,Prozradíš mi, proč si v bouřce jela na motorce? '' Koukne se do modrých vyčítavých očí. Sklopí hlavu a dívá se už na prázdný hrnek. ,, Nechtěla jsem ji nechat v práci... moment... něco s ní je??? Kde je???" okamžitě vyskočí na nohy, ale než se stačí rozběhnout kolem stolu vrazí přímo do Amandy. Ta ji okamžitě jediným pohledem usadí zpět na židli. ,, Je v garáži... nic jí není... ale tebe bolí ruka, takže zajedeme za Sarah... je to nejlepší doktorka co znám... koukne se ti na to." Zamračí se. Nesnáší všechny doktory, ani tam nepotřebuje, je úplně v pohodě.,, Nikam nepotřebuji je to v pořádku... ''

Pozoruje Amandu, která do jedné ruky vzala talíře a když kolem ní procházela tak ji dlaní poplácala na rameni, což jí přinutilo syknout a prohnout se. ,,Jasně... v ložnici máš něco na sebe... klidně se osprchuj... za deset minut čekám u dveří... '' dal si ji už nevšímá a věnuje se úklidu kuchyňského stolu. Zamračí se, ale asi nemá odvahu ji odmlouvat, tak se s ublíženým výrazem vydá nahoru do ložnice a pak do velké koupelny. Rychle se osprchuje. Převlékne se z trika do tílka, které ji je trochu větší, ale to neřeší. Oblékne si své rifle a udělá si rychlý culík. Vezme si všechny věci a pak seběhne schody. Málem z nich spadne, když vidí Amandu opírající se o stěnu. Měla na sobě tmavě zelenou halenku, vážně dobře padnoucí černé kalhoty a vysoké podpatky. V ruce měla malou kabelku a klíčky od auta. Na očích tmavé brýle. ,, Hotová? Tak jdeme..." Otočila se a pak zamířila ven. Rychle se rozešla za ní. Jakmile přišly ke garáži rozběhla se k motorce. Naštěstí ani lak nebyl odřený což byla nesmírně ráda. Ještě zkontrolovala, jestli jsou v pořádku řídítka a brzdy. Za chvíli uslyší odkašlání. Postaví se. Otočí se na Amandu, která stojí u otevřených dveří auta. Hodně drahého auta... Sklopí hlavu, když nastupuje do auta. Přijde si teď jako malá. Za patnáct minut parkovaly u nemocnice. Vystoupila a zase jí následovala dovnitř. Když se ocitly před ordinací tak Amanda zaklepala a hned vyšla ta usměvavá blondýnka, kterou si pamatovala z kavárny a matně i ze včera. ,, Zdravím, pojďte dovnitř ať to máme co nejdříve za sebou..." pokynula jim dovnitř s úsměvem. Hned se jí zeptala na pár otázek a prohlédla ji rameno. Následně ji pak odvedla na rentgen. Naštěstí nebylo nic zlomené. Pak ale Amandu poslala pryč, jelikož se chtěla podívat, jak ji rameno funguje. Sundala si tričko a posadila se na lůžko.,, No je to dost narážené, ale klid to spraví úplně. Takže ortéza aspoň na dva týdny a bez sportu, dokud to bude bolet... '' Tohle bylo přesně to, co nechtěla. Když ji nasadí tu hloupou věc tak se postaví. ,,Moc děkuji... jsem ráda že jste se mi na to rameno podívala. '' usměje se na ni se smutným pohledem. „Není za co. Vím, že to není nic příjemného, ale lepší, než aby to skončilo na sále. '' Sarah se na ni usměje a jdou do čekárny. 

Amanda

Po dob co čeká si zařizuje některé věci na telefonu.Pracuje non stop. Jakmile uslyší otevření dveří, tak se postaví. Překvapí ji ta ortéza. Měla pravdu, když ji sem chtěla dotáhnout. Rozloučí se a pakjdou zpět k autu. Pobaví jí její neustále zamračený obličej. Nasednou doauta. Nedá jí to. ,,Spěcháte někam?" Koukne se na ni koutkem oka, protože sevěnuje řízení. ,,Je sobota, takže ani ne. Jen odpoledne jdu k rodičům."Kývne hlavou a po cestě se snaží najít něco, kam by si mohly zajít pro kávu aněco sladkého. To by ji mělo trochu povzbudit. Ani neví proč tohle dělá. Může jí být přeci úplně ukradená. Zaparkuje u jedné dobře vypadající cukrárny. „Tak Vás ještě zdržím..." Ušklíbnese a pak ji otevře dveře. Jdou dovnitř a posadí se u nějakého stolu, kde jeklid. Ignoruje udivené pohledy lidí. „Dejte si na nervy, co jen chcete... je tona mě." Usměje se na ní. Kira ji poděkuje. Objednají si obě latté, karamelovýa pařížský dort. ,,Proč ten smutný obličej? Není to ni vážného. To si myslím jehodně pozitivní..." Zeptá se ji zvědavě. „Ano... jen nemůžu trénovat a anizkoušet, takže to je ztracený čas..." Vadí jí ji vidět tak skleslou. ,,Bude to co nejdříve v pořádku... A času před sebou máte hodně..."Ušklíbne se. Donesou jim objednávku, tak se dají do jídla a potom se ponoří dokonverzace. Po dlouhé době ji vážně zajímalo, co někdo říká. Líbilo se jí, jakmluvila o motorkách, sportu, tanci, jak byla zapálená do toho dodělat školu.Dozvěděla se hodně zajímavých věci. To, co uměla dobře, bylo poslouchatinformace, které byly důležité, zajímavé anebo se daly dobře použít. Sedělyještě hodinu po tom, co dojedly i dopily. Kolem poledne se zvedly a odvezla ji domů.Rychle se rozloučily. Usmála se. když ji ještě na cestu zamávala. Bylo tozajímavé dopoledne, ale opravdu si ho užila. 

Odpoledne si ještě zařizovala některé věci. Večer si lehla s Ellie a skleničkou vína na gauč. Po dlouhé dobé si mohla zapnout nějaký film. Za chvíli ji to nedalo a vytáhla telefon. Našla si číslo Kiry.

Doufám, že Vás ruka moc nebolí a děkuji za dopolední kávu.

Amanda R.

Odeslala zprávu a ani nemusela dlouho čekat na odpověď.

Kira DiAngelo:

Děkuji za optání. Nebolí měla jsem horší...:) Bavila jsem se! Snad jste měla hezký zbytek dne.

-K

Napije se vína a spokojeně se ušklíbne.

Normální. Doufám, že odpočíváte. Nemělo by se to namáhat.

Kira DiAngelo:

Samozřejmě! Ležím už v posteli... nic jiného se ani nedá dělat. Co děláte Vy?

Potěší ji, že se o ní zajímá. Na to není zvyklá. Takové myšlenky ale hodí za hlavu. Je pozdě nemá chuť přemýšlet.

Ležím, ale na gauči. Po dlouhé době chvíle klidu, takže vyhrál film.

Kira DiAngelo:

Někoho budu skoro citovat... měla byste odpočívat a nenamáhat se! ;)

Zasměje se. Byla celkem přidrzlá, ale to se jí líbí. Pohladí Ellie po hlavě a ta spokojeně začne příst.

Na tohle pozor, já nemám ruku v ortéze;) To je hodně velký rozdíl...

Kira DiAngelo:

Dobře teda... souhlasím... už půjdu. Tak dobrou. Přejí hezké sny!

Dobrou noc. Hezky se vyspěte!

Položila telefon na stůl. Dopila víno a dokoukala se až do konce filmu. Potom se opatrně postavila, aby neprobudila Ellie a zamířila do ložnice. Už byla ospalá, takže se jen převlékla a šla hned spát.