já tě vždy přijdu zachránit, ale kdo se vrátí pro mě...

9.

Pov Kirishima:

Políbil jsem ho (konečně). Ale, co mě to napadlo, tohle se stát nemělo vůbec jsem za ním neměl chodit (při těchto myšlenkách bych nejspíš měl přestat, ale co, nebrání se, takže se mu to líbí....) No když jsem to začal tak to i ukončím. Odtáhnu se od něj a chci odejít, ale chytí mě za ruku a zatáhne zpátky. " Co jako děláš?" Zeptá se mě.
"Musím jít, budou mě hledat."

Pov Bakugou:

Co mám teď kurva dělat, nemůžu ho přece nechat se tam vrátit. "Nemusíš se tam přece vracet, bude to dobrý. Hrdinové ti pomůžou." Po těchto slovech se mu zkřivil pohled.
"Hrdinové mi pomůžou... Taky jsem dlouho žil v téhle lži, ale pravda je že mě už nikdo nepomůže." Jeho tón mě znervóznil řekl to tak chladně a jako bez duše, takového ho neznám.
"Kiri o čem to mluvíš, proč by ti nepomohli?" Vyhrkl jsem ze sebe.
" Proč si myslíš že to vždy vyřeší, a kde byli ti tvý hrdinové když jsem potřeboval pomoc?!" Začal na mě řvát a po tváři mu stekla slza. "Kde jsi byl ty ty hrdino?!" Tahle slova mě bolela, ale bylo vydět že jeho mnohem víc, propukl v řekl bych panycký pláč a já začal brečet taky. " Promiň že jsem ti nepřišel na pomoc, ale věř že jsem si to každý den vyčítal, protože tě miluji." Uvědomil jsem si co jsem řekl a ztichl jsem.

Pov Kirishima:

Trochu jsem se uklidnil a utřel si oči "fakt ?" Zeptal jsem se.
"to víš že jo." Odpověděl mi, přišel ke mě a objal mě." Tak už prosím tě nebreč."