TMAVĚ MODRÁ KREV ( dark blue blood )

(16) co se to děje? (2)

(Pohled Jungkooka)

Vstal jsem na pohovce.

"Au"
Bólí mě celé tělo. Vůbec nevím co se stalo. Sedl jsem si na pohovku a snažil jsem se vzpomenout.

"Jimin! Utekl!"
Rychle jsem se zvedl a snažil se jakkoliv pohnout ale nešlo to. Sednul jsem si zpátky na pohovku a dal si facku.

"Už si se vzbudil? To je dobře ale hlavně odpočívej! Zašel jsem jen pro léky. Upřímě jsem měl v plánu utéct ale nemůžu tě tady takhle vidět!"
Vyšel ze dveří Jimin a sundal si boty a můj kabát.
Je moc hodný! Myslel jsem že uteče a nechá mě tu.
Už nevím co mám dělat je opravdu hodný.

"Ty, ty si neodešel?"
Zeptal jsem se.

"Už jsem ti to přece říkal. Máš Amnesii nebo co? Jsem prostě dobrá duše."

"Vím že teď budeš chtít na oplátku odejít ale já tě nenechám!"
Řekl jsem sykavě.

"No vydíš! To mě ani nenapadlo! Havně teď lež a odpočiň si. Zůstanu s tebou."
Řekl a já se na něj podíval z výrazem zvědavosti.

"T-tak děkuju! Ale od kdy mi rozlazuješ?!"
Řekl jsem opět nepříjemě.

"Od té doby co jsem zjistil že jsem starší než ty!"
Řekl z provokatyvním úsměvem a já si z bolestí udiveně sedl!

"Ty si mi vlezl do pracovny?!!"
Řekl jsem tichým tónem a vražedícím pohledem.

"Nechal si mi celý dům tak čemu se divíš?!" Zasmál se "na! tady máš léky a pořádně to spolikej mělo by tě přestat vše bolet. Jo a ještě něco, kdy máš v plánu mě zabít? Jen tak přibližně."

Podíval jsem se na něj z nechápavým výrazem. Vždyť to ani sám nevim.

"Ještě sám nevim" zakryl jsem si pusu hrnečkem čaje.

"Jak jakože nevíš?!" Řekl už celkem naštvaně. Položil jsem hrneček a odkryl deku. Samou bólestí jsem šel za nim ale nenápadně aby to nešlo poznat. Jsem o hodně vyšší než on což je v celku vtipmý když je starší. Chytil jsem ho za bradičku a řekl.

"Tohle chování se mi nelíbí štěňátko!"
Nevinným pohledem se na mě Koukal.

"P-promiň" začal se omlouvat a šlo poznat že se bojí.

"Odneseš prosím ten čaj atd... ke mě do pokoje?"
Řekl jsem s úsměvem a on tak udělal. Šel jsem s hlavou píchající jako trny obrovské růže do pokoje. Lehl jsem si a zachvíli přišel Jimin s čajem a léky.
Položil to na noční stolek.

"Si poslušný hafík!" Prohladil jsem ho a on se usmál.

"Děkuju Daddy" řekl provokatyvně a usmál se. Já se zasmál a on si sedl na mě opkročmo. Je lehoučký.

"Daddy?" Zeptal se s úšlepkem.

"Ano štěňátko?" Řekl jsem mu úplně stejně.

"Kdybys nemusel mě zabít tak by si mě nezabil?" Hladil jsem ho po vlasech a usmál se.

"Ne, ne Jimine tebe ne" řekl jsem s lítostí.

"Mám tě rád Jungkookie si hodný na vraha"
Položil na mě hlavu a já ho dál hladil dál.

"Taky tě mám rád Jiminie. Co si pustit film?"

"Jooo!!!!" Řekl radostně a lehl si vedle mě."
Obímali jsme se a já jsem začal mít chuť na jeho měkké polštářky. Vzal jsem mu bradičku a dal jí směrem na mě. Koukal se na mě nevinným pohledem což mě začalo vzrušovat.
Políbil jsem ho a on začal spolupracovat. Sedl si opět na mě a zuřivě jsme se líbali.

"J-jungkookie~ dneka ~ah~ dneska ne. Bólí mě zadek s toho trestu" zasmál jsem se s ním a vzal ho do koupelny a hlava a záda přestávali bolet a řekl jsem.

"Umiješ se a budeš dneska spát u mě. Ju?"

"Tak jo" řekl dost šťastně a potom jsme usnuli.