Povstání

Uvěznění

Z pohledu Stilese

Zima. Tma. Vlhko. Smrt. Smrt všude kolem mě. Zapáchala odsud smrt. Pomalu jsem se posadil. Všechno mě bolelo. Cítil jsem ve vlasech zaschlou krev. Snažil jsem se vzpomenout si, co se stalo..
Byl jsem se Scottem.. Venku.. On pak odešel.. Já šel domů.. Někdo mě vzal palicí přes hlavu.. A pak už jsem si na nic nevzpomínal. Rozhlédl jsem se kolem. Byl jsem v místnosti, kde bylo jedno malé okno, kterým na zem dopadalo měsíční světlo, a dveře. Zvedl jsem se, přešel k nim a chytil za kliku. Bylo zamčeno. Zamračil jsem se. Moje podezření se vyplnilo. Někdo mě unesl. Proč by to, ale ten někdo dělal?
V zámku zarachotil klíč. Udělal jsem pár kroků zpět. Dveře se s kovovým skřípěním otevřely a v tom okamžiku jsem schytal pořádnou ránu pěstí do břicha. Sletěl jsem na všechny čtyři a začal lapat po dechu. To zatraceně bolelo.
„Zvedněte ho!" Ozval se ženský hlas.
Znal jsem ho. Nemohl jsem si, ale vzpomenout, kdo to je.
Dvoje ruce se omotaly kolem mých paží a zvedly mě do vzduchu. Teď jsem si mohl prohlédnout tvář své únoskyně. Byla to ona.. Ta děvka..
„Zeptám se tě jenom jednou, Stilesi.." Řekla Monroe, psycholožka z naší střední a přejela špičkou prstu po mé čelisti - odporné. „Kde je Scott McCall? Doma není. Kde se schazíte?"
„Nic ti neřeknu, ani kdybys mi dala zbraň k hlavě..." Odsekl jsem.
Usmála se a zamávala mi před očima kleštěmi. „Přesně to jsem čekala."
Co chtěla dělat? Začala se s nimi blížit k mému prstu. Zatnul jsem zuby a zavřel oči. Sevřela nehet a trhla. Mým tělem projela ohromná bolest. Cítil jsem, jak se mi nahrnuly slzy do očí. Neřekl jsem však ani slovo. Nevydal ani hlásku. Znovu jsem oči otevřel a nenávistně se na ni podíval. Usmála se a vítězoslavně mi zamávala mým vlastním nehtem před očima.
„Jsi silný. Unesený, celý den ve tmě.. Dokonce ani trhání nehtů tě nezlomí..Myslela jsem, že nevinné lidi lze zlomit snadno. " Pustila nehet na zem.
Zadíval jsem se na ni. „Moje ruce jsou pokryté krví víc, než si myslíš. Rozhodně nejsem neviňátko.."
Sladce se usmála a přiblížila svůj obličej těsně k tomu mému. „Uvidíme, jak budeš mluvit za několik dní.."
Otočila se a odešla. Její podřízení mě pustili na zem. Jeden šel za ní. Druhý, ale zůstal a sehnul se ke mně.
„Hej.. Jsem přítel Chrise Argenta."
„Cože?" Zašeptal jsem.
„Monroe nemá všechno pevně v rukách. Budu chodit za tebou. Naučím tě se rvát. Já nic nezmůžu, ale ty.. Můžeš zlomit její vliv.." Řekl.
„Cože..?" Zašeptal jsem.
„Naučím tě, jak se bránit, chlapče. Naučím tě bojovat. To ti přísahám na čest rodu Calaverů." Řekl.
„Kdo jsi?" Zeptal jsem se.
U dveří se zastavil a podíval se na mě. „Jsem Gray Calavera. Syn Araye. Poslala mě sem, abych tě dostal domů, Stilesi.."