Povstání

Lovec

Dostal jsem pořádnou ránu do břicha a následovala rána do zad. Tvrdě jsem dopadl na zem.
„Vstávej!“ Vyzval mě Gray. „Z lovce se nikdy nesmí stát lovná zvěř. Slabí jsou vždy cílem nepřátel.“
Zasyčel jsem a pokusil se zvednout. Rána do brady. Znovu jsem přistál na zemi.
„Neodkrývej své tělo nepříteli. Tím snazší pro něj bude tě zasáhnout!“
Neměl jsem na to. Neměl jsem na to, stát se lovcem. Jeho rány mě zasypávaly ze všech stran. Byl jsem slabý. Věděl jsem to. Nedokázal jsem se bránit.
„Víš ty co? Jmenuje se Lydia, že? Holka, kterou miluješ.“ Zeptal se a sehnul se nad mé tělo, stočené do klubíčka ve snaze utišit bolest.
Při vyslovení jejího jména se mé svaly napjaly. Co jí chce udělat? Nedovolím to. Nedovolím nikomu, aby jí ublížil.
„Možná bych jí mohl zlomit kost.. Nebo dvě.. Možná..“ Usmál se. „Že bych si ji tvrdě vzal přímo před tvýma očima.“
Zařval jsem a odhodlal se k boji. Ten prasák! Nedovolím mu, aby na ni sahal!
Zasáhl mě do žeber? Bylo mi to jedno. Do hlavy tak, že jsem si prokousl ret? Bylo mi to jedno. Nedovolím mu. Nedovolím, aby se jí dotkl.
Dal jsem mu pořádnou ránu pod žebra. Předklonil se. Prudce jsem se rozmáchl nohou, aby vyletěla co nejvýš, a vší silou ho zasáhl do zad. Tomuto pohybu se říkalo sekera. Pokud je použita v boji, protivník nemá šanci.
Sletěl na břicho. Chytil jsem ho za ramena a otočil ho na záda. Téměř ve stejném okamžiku jsem si sedl na jeho břicho a chystal se jej praštit pěstí do obličeje.
Nemohl jsem to, ale udělat. Moje ruka se zastavila ve vzduchu.
„Uspěl jsi.“ Řekl on. „Ty moji pomoc vůbec nepotřebuješ. Jsi připravený na to, vést vzpouru.“
„Co..“ Začal jsem.
„Stehno.“ Řekl a pokývl hlavou.
Otočil jsem hlavu směrem, který mi naznačil.
Jeho ruka silně tlačila čepel tenkého nože zezadu do mého stehna. Viděl jsem krev, ale bolest jsem necítil.
„Čekají tě muka. Monroe ti bude trhat nehty. Věřím, že si zvykneš. Nezlom se. Zůstaň takový, jaký jsi. Zítra ráno.. Přijď do jídelny. Chlapi tam budou snídat. Ten nůž.. Nech si ho. Budeš ho potřebovat. Věřím, že je dokážeš přesvědčit.“ Řekl.
Zíral jsem na něj s pootevřenou pusou. Nic jsem nechápal.
Shodil mě ze sebe, vstal a pomohl mi na nohy. Potom mi podal ten nůž. Přijal jsem jej. Podal mi tenké pouzdro s řemínky.
„Na ruku.“ Řekl. „Nedovol, aby ti vyhrnuli rukáv. Jinak o ten nůž přijdeš.“
Zadíval jsem se na čepel. Byla na něm lebka. Znak rodiny Calavera.
„Pod polštářem máš zraň se zásobníkem. Dal jsem ji tam ještě než tě přivezli. Co uděláš potom je čistě na tobě. Budu se ti snažit pomoct, ale..“ Zavrtěl hlavou.
Chytil jsem ho za rameno. „Děkuju ti.“
„Araya a Chris chtěli, abych tě chránil, když jsem jim oznámil, co Monroe plánuje. Ale.. Nemůžu ti víc pomoct.“ Řekl.
„Chápu to.“ Odpověděl jsem.
Otočil jsem k odchodu. „Zdá se, že jsem z tebe udělal lovce.“
„Neměli by lovci dělat zkoušky?“ Zeptal jsem se.
Usmál se. „Dobrá tedy. Vyvolej vzpouru a svrhni Monroe. To je tvoje oficiální lovecká zkouška.“
Usmál jsem se. „Tak to ji rád splním.“
Zavřel za sebou dveře. Přešel jsem k palandě a zajel rukou pod polštář. Byla tam. Vytáhl jsem ji ven. Byl na ní znak Argentů. Usmál jsem se. Musela být od Chrise Argenta. Nechtěl jsem ho zklamat. Začal jsem tedy promýšlet plán vzpoury.