Povstání

Do háje..

„Do háje..“ Zasyčel jsem.
„Meg se napíchla na systém. A zjistila -“ Začal Zet.
„Lze to zastavit.“ Ozvala se Meg.
„Jak?“ Vyhrkl jsem.
Potřebovali jsme odpovědi. A to okamžitě.
Meg se napíchla na interaktivní stůl v místnosti a otevřela mapu.
Wow. Nechápal jsem, jak se k tomuto dostala. Ona byla vážně mistr.
„Celý komplex je uzamčený a není tu žádný fyzický klíč, kterým by se dalo odemknout.“ Řekla. „Stejně tak není žádné normální řešení pro vypnutí autodestrukce.“
„Co tím myslíš?“ Vybouchl jsem.
„Eee.. Lidi?! Blíží se stráže..“ Řekl Zet.
Ostatní se natlačili ke dveřím. Jako by nás chtěli chránit. Adel zatočila nožem v ruce. Neháněla mi husí kůži. Ta holka nemohla být jen tak někdo.
„Řekla jsem, že není žádné normální, ale ne, že není žádné.“ Řekla Meg.
„Takže je tu řešení?“ Zeptala se Adel.
Viděl jsem, jak se její ruce bleskově pohybovaly po dotykové klávesnici na stole.
„Když nás sem vezli, dělali nám lékařskou prohlídku. Byli jsme nějakou dobu v bezvědomí, ale vymazali nám paměť, takže nám dojde, jako by se nic takového nestalo.“ Řekla Meg.
Začínal jsem mít obavy z toho, kam tím míří.
„Provedli na nás operaci. Na některých.“ Řekla.
„Další spouštěče.“ Řekla tiše Adel.
Meg přikývla. „Celkem dvanáct dalších. Vyřadíš startovní a ostatní se spustí taky. Jsou nastaveny na časové intervaly. Spouští se jeden za druhým v intervalech jedné hodiny.“
„Je to tak zlé?“ Zeptal jsem se.
„Ano je!“ Vybouchla ona. „Ty to nechápeš? Ty lidi jsou chodící bomby. Spusť jednu, spustí se další a další.. Je to řetězová reakce.“
„Takže řešení je?“ Zeptal jsem se, i když jsem tušil.
„Najít spouštěče a zabít je, než vyprší čas.“ Řekla.
„Hezké.“ Řekl jsem tiše.
Ach, kde byl ten jednoduchý život, který jsem vedl dřív? Chybělo mi to.
„Je tu, ale ještě něco..“ Řekla ona.
„O co jde?“ Zeptala se Adel.
„Tohle místo.. Má ochranné systémy, které se spouští se smrtí prvního spouštěče. Paprsky schopné rozložit lidi, střelné zbraně, jedovatý plyn.. A pak tu jsou oni...“ Řekla tiše.
„Oni?“ Zeptal jsem se.
„Morellová experimentovala na lidech. Chtěla proti vlkodlakům vyslat armádu supervlků a chimér. Jsou jiní, než normální stvůry. Vidí ve tmě, necítí bolest.“ Řekla Meg. „Kdysi dávno jsem viděla, jak to dělá.. Bylo to fakt nechutné. Navíc jsem slyšela, že jí s těmi pokusy někdo pomáhal.“
„Slyšela jsi, kdo?“ Zeptal jsem se.
Pokusy na lidech? Chiméry? Měl jsem takové nepříjemné tušení.. Doufal jsem, že se nepotvrdí.
„Slyšela jsem jen nějaké divné názvy..“ Řekla Meg.
„Jaké?“ Ptal jsem se. Nelíbilo se mi, kam tím míří.
„Chirurg, Genetický výzkumník a Patolog..“ Řekla ona.
Přejel mi mráz po zádech. Ne. To nebylo možné. Věděl jsem, že je odstranila Gevaudánská Bestie.. Nemohli být zpátky. Morellová je nemohla vrátit zpátky.
„Ty víš, co jsou zač, že?“ Zeptala se tiše Adel.
Zadíval jsem se na ni s hrůzou v očích. Už jsem chápal, proč mě Morellová mučila. Ona nás nechtěla držet. Plnila rozkazy. Jejich rozkazy. Chtěla nás připravit na boj. Chtěla nás dostat pryč. Pryč od nich.
„Nejspíš.“ Řekl jsem tiše. „Moje smečka s nimi už několikrát bojovala. Vlastně.. Myslel jsem, že jsou mrtví..“
„Smečka?“ Zeptala se Adel.
„To je na dlouho.“ Zavrtěl jsem hlavou.
„O čem to mluvíte?“ Zeptala se Meg.
„Tohle bude ještě hnusné a je dost možné, že se z toho nedostaneme živí. Nikdo z nás. A ani bych se tomu nedivil.. Jelikož je to jejich vynález. Naši nepřátelé..“ Zhluboka jsem se nadechl.
Scotty.. Pomoc... Ať jsi kdekoliv.. Potřebuju tě tady..
„Jsou Hrůzní doktoři...“