Láska až z hlubin

Kapitola 1. Utonutí

Byla noc plná hvězd, na pohled obyčejný voják stál na přídi lodě a vyhlížel měsíc, který se schoval bůhví kam. Hlavou se mu honili myšlenky rychlostí blesku.

Ostatní vojáci mladíkovi napovídali, jak proces probýhá. Nejdříve mořští lidé začnou přenádherně zpívat, tak aby nalákali vojáky k sobě. Pak prohodí pár laškovných slov a budou vojáky chtít políbit. Pomalu je budou stahovat pod vodu a tam je sežerou.

Voják se toho bál. Možná by bylo lepší se na to nikoho neptat. Říkal si pomyslně a odstoupil krok od zábradlí.

Na obloze pomalu z černých oblak vycházel měsíc v úplňku, ve vodě začali šplouchat ocasy mořských pannen.

Vojáci začali vybíhat ze svých kajut a shromažďovat se u dřevěných člunů.
Velitel vyhlížel na svou posátku z kormidelny a popíjel podivně nahnědlou tekutinu ze své placatky.

Voják který před malou chvílí stál u zábradlí, začal panikařit. „Rogersi! Na sedmičku!“ Zavelel jeden muž na vyžším postavení. Voják ihned běžel k dřevěném člunu číslo sedm a skočil do něj.

Člun byl plný, šest vojáků, několik harpun, většina z nich bylo vyděšení k smrti a aby toho nebylo málo, začalo lehce pršet.

Jeden z mužů začal veslovat. Po několika minutách veslování zastavil, všichni ztichli a čekali co bude dál.

Voják jménem Rogers zíral do hlubin oceánu, spatřil překrásnou dívku. Byla v hloubce, ale přibližovala se, až najednou byla necelý dva metry od jejich člunu.

Jeden z vojáků sáhl po harpuně a druhý se zas naklonil k vodě.
Dívka začala překrásně zpívat, slova písně co vydávala dívka z úst nikdo nerozuměl, avšak to bylo krásné.

Nejen ten druhý voják, ale i ostatní se naklonili k vodě, div, že se člun nepřevrhl. Jediný Rogers celý vystrašený seděl na svém místě a ani nedutal.

Dívka se přiblížila ke člunu k jednomu z mužů. „Jsi překrásná.“ Rozplíval se druhý muž nad její krásou a pomalu se přibližoval k jejím ustům.

Byli k sobě tak blízko, ale ne že by se mohli políbit, ona ho stahovala dolů. Rogers se vzpamatoval ze svého strachu a sáhl po harpuně. Chvíli zkoumal jak se s tou věcí zachází, protože tím dosavaď nebyl poučen, ale když zjistil, že už je muž hlavou potopen, něco udělal.

Harpuna rychle vystřelila a zachvíli byl slyšet vřískot mořské panny. Zasáhl jí přímo do ocasu.
Muže vytáhli zpět do člunu, už celého mokrého. „Výborně Rogersi!“ Oslovil ho jeden z mužů a poplácal jej po zádech

Oceán se začal bouřit, všude plácali ploutve mořských pannen a šíleně pršelo. Jednu mořskou pannu ulovili, ale co nečekali bylo, že ty ostatní budou chtít pomstu.

Mořské panny převrátili člun, ve kterém přebýval už méně vystrašený voják Rogers. Jistě, že muži uměli plavat, ale ještě obtížnější to bylo, když vás stahovali dolů mořští lidé.

Rogers zadržel dech, jeho zrak byl rozmazaný, ale spatřil jak ho něco stahuje dolů do oceánu a jednoho z mužů, který byl rozdrásán na kusy.
Byl to opravdu nechutný pohled, ale co mohl dělat, věděl, že za malou chvíli se totéž stane i s ním.

Jeho víčka se pomalu zavírali a chtěl konečně otevřít pusu a utopit se, však ucítil vzduch. Otevřel rychle své oči a spatřil muže, mořského muže. Byl mu přilepený na rtech a plaval s ním nad hladinu.

Po několika vteřinách zírání na toho muže omdlel.