Láska až z hlubin

Kapitola 7. Je jiný

Voják celou noc nespal, přemýšlel. Přemýšlel o včerejším dni, o tom co se vše stalo.
Buckyho reakce byla v celku pozitivní, byl rád, že není jako ti ostatní muži z jejich jednotky, kteří odsuzují ostatní jaké pohlaví milují.
Za to že se mu líbí mořský muž ho pěkně zlelkoval. Bylo vidět, že měl jisté skušenosti a chtěl vojáka od toho odradit, ale voják se nenechal.

Bucky se mu to snažil rozmluvit, byl prý dost přesvědčený, že by mu mohl něco udělat, hlavně tehdy kdy mu Steve řekl, že ho má u sebe doma. Tak
se Steve rozhodl udělat opravdu hloupou věc, jen aby ho přesvědčil, že ten který se mu líbí není vůbec špatný.

Pozval ho tedy k sobě do bytu.

Přemýšlel nad tím celou noc a jediné co pociťovat, byl strach. Měl strach z toho, že by jeho láska mohla jeho nejlepšímu příteli ublížit, ale pak si přemítal jiné scenérie. Co kdyby to bylo zase naopak?

Dnes Steve Anthonymu nešel dát ryby ke snídani, byl tolik nevyspalý, že na to dočista zapomněl.
Teď seděl v tureckém sedu před dveřmi a hypnitizoval je svým modrým pohledem.

Cukl sebou, když na ony dveře někdo zabušil. Chvíli čekal, byl tak napjatý. Pak když už onen člověk za dveřmi zabušil na dveře po třetí, odhodlal se a šel otevřít.

Když otevřel dveře, spatřil modrý pohled svého kamaráda. „Ahoj.“ Jakmile Bucky pozdravil, na nic nečekal a vstoupil dovnitř Steveova bytu. Steve ještě chvíli stál u otevřených dveří, pak si však uvědomil co dělá a tak je zavřel a otočil se k Buckymu.

Než stačil Steve cokoliv říct, Bucky začal za něj. „Než mi toho netvora ukáž-“

„Není to netvor.“ Protestoval nahlas Steve. Nemohl přeci jeho lásce říct, že je netvor. Bylo by to stejné, jako kdyby řekl o jedné z Buckyho dívek, že je coura.

„Promiň.“ Omluvil se ihned. „Než mi to zvíře ukážeš, musíme si promluvit.“ Bucky vyhřkl svou žádost, i když to bral jako samozřejmost. Steveovi se i název zvíře nelíbil, ale jen kývl a oba se odebrali do kuchyně, kde se usadili u stolku.

„Steve, pamatuješ si na Williama Brookse?“ Začal Bucky a nervózně se poškrábal na krku. Bylo na něm vidět, že o tom nechtěl mluvit, ale i tak se odhodlal.

Steve si byl naprosto jistý, že to jméno někde slyšel. Chvíli bloumal po vzpomínkách ve své hlavě, když mu to docvaklo. Tehdy byl na této jednotce teprve měsíc a tak onoho Brookse neznal, slyšel o něm jen zkrátka.
Pak však když se jednoho dne vydali na lov mořských pannen, vrátil se jiný. Vypadal zamilovaně, vlastně ho tak nikdo nikdy neviděl. Během týdne kdy se Brooks měl několikrát dostavit na základně, přicházel míň a míň. Dokavaď nepřišel vůbec...
Steve se ptal co se mu stalo, jelikož Brooks měl vést jeho skupinu na jednu misi, ale nikdo mu nic neřekl.
„Zmizel, že?“

„Nastal ten den kdy ti to konečně můžu říct.“ Bucky si prokřupal krk a začal vyprávět. „O Brooksovi se říkalo, že to byl lovec mořských pannen číslo jedna, ale ten den se to změnilo. Byl to můj první lov mořských pannen, byl jsem na to připraven, ale byl jsem stejně vyklepaný jako každý, když je poprvé loví. Byl jsem rád, že jsem byl ve člunu číslo tři, neboli člun ve kterém sedává vždy William Brooks. Byla to klidná noc, když se u naší loďky vynořila ta bytost, byla tak nádherná. Přísahám na svou smrt, že jsem nádhernější stvoření nikdy neviděl. Bál jsem se, ale pociťovat jsem vášeň.
Mořská panna začala zpívat a já se k ní začal přibližovat, měl jsem sto chutí  ji políbit nebo dokonce se s ní milovat. Bylo to v tu chvíli jediné co jsem chtěl. Když jsem u ní byl tak blízko, okřikl mě Brooks 'Barnesi, schop se!' Ihned jsem se od ní odtáhl a strnul jsem na místě, když jsem si všiml Brookse, jak se k ní přibližuje, tak stejně jako před chvílí já k ní.
Byl jsem naprosto zmrazen, nic jsem neudělal, ale pak se jeden z těch dvou co byli u nás ve člunu schopil a chytil ji do sítě. Brooks vypadal dočista jinak. Museli jsme odplout dříve, protože vypadal nemocně.
O pár dní později kdy se Brooks ani neopovážil přijít na základnu, jsem byl pověřen, abych za ním zašel.
Byl to rozkaz, takže jsem se proti tomu nemohl, už bránit.
Když jsem do jeho bytu došel, měl tam bordel a rád mě viděl. Řekl mi všechno. O tom že se zamiloval do mořský panny a že jí navštěvuje každý den u oceánu. A také se stihl zmínit o tom, že ho pozdější den vezme jinam.
Věděl jsem o co jde, ale jeho už z toho nešlo vyléčit, byl tou mořskou pannou až posedlý.
Takže bych rád, aby mi nejlepší přítel neumřel stejně jako William Brooks, lovec mořských panen.“ Dořekl Bucky svůj dlouhý příběh a posmutněle sklonil hlavu k zemi.

Steve ač vystrašen celou dobu bedlivě poslouchal. Bylo mu jej líto, ale věřil v to, že Anthony je jiný. Vždyť ho zachránil.

Chvíli mezi muži panovalo neklidné ticho. Nikdo z nich nevěděl co říct, jestli onoho lovce mořských pannen litovat, či se o něm už nezmiňovat.

Po chvíli se bez jakého koliv náznaku či vysvětlení Steve zvedl. Měl namířeno k Anthonymu a bylo mu jedno jestli se Bucky přidá nebo ne.

Bycky si povšimnul, že jeho přítel smiřuje k jeho koupelně a tak se vydal za ním. Mezitím nahmatal kapesní nůž, co nosil kamkoli se hnul. Nechtěl sic Stevea zranit, ale musel se bránit, kdyby to zvíře zaútočilo.

Steve pomalu otevřel dveře a vykoukl hlavou dovnitř. Uviděl zářivý úsměv toho překrásného stvoření a tak se ihned vydal dovnitř. Bucky mířil ihned za ním.

Jakmile spatřil Anthonyho, zkameněl. 

„Mám hlad.“ Pověděl sípavě Anthony, načež mu zakručelo břicho.

„Hlad?!“ Skoro až vykřikl Bucky. Opravdu bylo legrační ho pozorovat, jak byl k smrti vystrašený.

Steve si povzdechl. „Promiň, já ti zapoměl dát snídani. Hned se vrátím.“  Poškrábal se Steve nervózně na krku a zmizel z koupelny pryč.

Jakmile se Bucky vzpamatoval ze svého transu, všiml si, že je tu sám s tím tvorem. „Steve..“ Pískl vyděšeně.

„Přítel..“ Ukázal na něj Anthony a zahleděl se mu do očí. Nevypadal jako nepřítel, neplánoval mu ublížit, ale všiml si nože, který voják držel za zády. Nechápal jej.

Bucky nechápal. „Co?“ Zeptal se vyklepaně.

„Jsi přítel.“ Pověděl mu tvor a usmál se.

Bucky nevěřil tomu co ten zvláštní tvor řekl. Bál se cokoliv říct, protože se bál jeho reakce a tak jen vyděšeně stál na místě.

Steve vyndával ryby z lednice, když si uvědomil to, na co myslel celou noc. Zbrkle zavřel lednici a pospíchal s talířem ryb do koupelny div, že neupadl.

Vtrhl dovnitř a nehorázně se mu ulevilo, když viděl pořád vystrašeného Buckyho stát na stejném místě a Anthonyho, který se usměvavě na něj dívá.

Steve položil Anthonymu talíř na vanu, odstoupil kousek dál a jen se na něj díval.

Mořský muž do sebe začal cpát obě dvě ryby.

„Je to zvíře..“ Pošeptal Bucky ke svému příteli. Už nevypadal tak vystrašeně, vlastně vypadal jako kdyby se nic nestalo.

„Je jiný.“ Jakmile to Steve řekl oba dva muži se na něj vyjeveně otočili, avšak každý z nich na to měl úplně jiný názor. Jeho lásku to mile překvapilo, za to jeho přítele to naštvalo.

                                 ***

Poté co Bucky odešel, se Steve rozhodl zůstat u mořského muže. Ten příběh o kterém mu před tím Bucky pověděl, mu celý řekl. Věděl, že mu může věřit. Poté co mu to vše pověděl, Anthony jen spojil jejich ruce v jedno a podíval se mu do očí.

„Tvůj přítel měl nůž a bál se mě.“ Řekl Anthony po chvíli ticha mezi nimi.

„Nůž?!“ Zhrozil se Steve. Nevšiml si ničeho, žádného nože, ale věřil, že by si to Anthony nevymyslel. Naštvalo ho to a bylo to na něm i vidět.

„Nic mi neudělal.“ Klidnil ho Anthony.
To však nestačilo a tak začal zpívat.

Steve zavřel oči a užíval si tu píseň. Uklidnil se během chvíle, ale chtěl víc. Cítil nejen klid, ale i vášeň.
Na nic nečekal a píseň utnul silným a dravým polibkem.