Zmizení

Kapitola 2.

Dunken se usadil do svého koženého křesla v kanceláři. Než si stačil udělat kávu z automatu, zaklepala mu dveře Melisa.
,,Dobré ráno,  pane. Nerada vás ruším, ale předvolává si vás vedoucí." řekla mu s úsměvem na tváři.
,,Ano, děkuji vám Mel. Už tam jdu" ušklíbl se a z kanceláře zamířil k výtahu.

Melisa byla mladá pětadvacetiletá dívka, která vystudovala kriminalistickou školu. Vzhledem připomínala ještě středoškolačku. Měla zářivě blond vlasy, které jí sahaly do půlky zad. Její modré oči vypadaly jako kapky. Tahle kombinace byla celkem vzácná. Většinou nosila vlasy v copu. 

Philip šel dlouhou chodbou, kde míjel na zdech diplomy, vyznamenání a různé pochvaly. Kancelář vedoucí byla asi pět metrů dlouhá a dalších pět široká. Nebylo tam toho moc, jenom stůl, za ním kožené mohutné křeslo, pár skříněk s papíry a jedna se složkami všech zaměstnanců. 
Vedoucí se jmenovala Jackline Moorová. Byla to sebevědomá a cílevědomá žena. Její mrzutá nálada byla proslulá po celém oddělení. Měla dlouhé černé vlasy, upnuté do copu a její postava připomínala anorektičku. Místo rtů měla tenkou čárku a její oči probodávali všechny pohledem.

,,Dunkene, posaďte se prosím, mám tady naléhavou prosbu." řekla a propletla prsty mezi sebou.
,,Taky vás zdravím, šéfko." Dunken se pokusil o úsměv. Ještě ani nedosedl a ona začala mluvit.
,,Pamatujete si ten dávný případ zmizelé Charlie Andersonové?" zeptala se a opřela se do křesla.
,,Té, která zmizela před deseti lety a ten případ už několikrát odložili? Ano, v té době jsem se stal detektivem. "
,,Výborně, tak její matka chce oživit paměť novinám a tím pohoršit nás i naše kolegy, pokud se ten případ znovu neotevře a my jí nenajdeme." zkřížila ruce na prsou.
,,Ale, šéfko, nechci být drzý, ale zrovna teď se našla na pláži mrtvá dívka a já jsem se tím začal zabývat. Nemůžu řešit dva případy najednou." řekl šokovaně.
,,Dunkene, chápu to, ale na tenhle případ máme o hodně vyšší rozpočet, než před deseti lety a váš tým je nejlepší. Nevím, komu jinému bych to mohla dát. Vedení mi šlape na paty. Pochopte to, Dunkene." řekla skoro zoufale, až to Philipa překvapilo. Že by zahlédl i menší úsměv?
,,No dobrá, jestli je to rozkaz." nezbývalo mu nic jiného než souhlasit.
,,Dobrá, berte tento případ jako prioritu. Můžete jít" kývla směrem ke dveřím.
,,Nashle." odsekl Dunken.
,,A Dunkene? Děkuji vám." vážně to byl úsměv, co viděl.

Hned jak přišel do kanceláře a konečně si udělal kafe, tak mu zazvonil telefon. Byl to Gary.
,,Copak Gary, nějaké informace k mrtvé?" zeptal se soustředěně.
,,Samozřejmě, ale měl by jste vědět, že vás to zrovna dvakrát nepotěší. Mrtvá dívka se jmenuje Shauna Leyková, věk 15 let. V krvi jsme jí našli známky psychotropní látky, přezdívané "lék." 
Shauna Leyková? To snad není možné. Byla to dcera jedné kolegyně z dispečinku. Dunken věděl, že ho čeká ta nepříjemná povinnost, ohlásit matce, že je Shauna mrtvá.
,,Lék, říkáte? O tom jsem už slyšel. Je to směs několika různých anestetik, mezi které patří i chloroform. Prodává se hodně na ulicích a večírcích. Je oblíbená zejména mezi mladými, protože otupí jejich smysl a jsou potom uvolněnější a v některých případech i povolnější." odpověděl po chvíli mlčení.
,,Koukám, že už jste se vzdělal, výborně. A to není všechno. Na pažích se našli modřiny, které značí násilnou manipulaci. Zatím je to všechno co víme. Později vám řeknu více." 
,,Rozumím, děkuji ale za zprávu."  zavěsil.

To snad není možné. Lék znovu začal řádit. Co si pamatuje, tak se tahle kauza řešila dva roky zpátky, než nakonec pochytali všechny dealery. 
Z přemýšlení ho vytrhla jeho kolegyně Emily, když vešla do kanceláře a mávala zápisníkem.
,,Mluvila jsem s tím známým a-" zarazila se. "Jejda, vypadáte, jako by jste právě viděl smrtku" 
,,To nejste daleko od pravdy. Ta mrtvá dívka z pláže, je Shauna Leyková, pohřešovaná dcera Lore Leykové z dispečinku." řekl smutně.
,,No, takže to vypadá, že nás čeká vysvětlování. Měli by jsme vyrazit hned, než se to dozví od někoho jiného. Potom vám řeknu, co jsem se dozvěděla já." chytla kliku dveří.
,,Moc dobrý nápad Emily." kopl do sebe zbytek kávy a vyšel.

,,Chudák Lore, teď se z toho bude dostávat ještě dlouho." Emily se svalila do svého křesla a sklouzla po něm dolů.
,,To ano, kéž by jí šlo nějak pomoct. Co jste mi to chtěla říct, Emily?" sedl si a opřel se o desku stolu.
,,Ach, samozřejmě. Mluvila jsem s tím chlápkem, Henry Parker, řekl mi, že tam, kde to vyplavilo Shaunu, vede jen jeden, jediný proud. Ten proud vede od Harlen Skap z bývalého cvičiště NAVY." přečetla poznámky v bloku.
,,Výborně, Emily. Zajedeme se tam podívat. Zatím běžte do auta, já zajdu ještě za Markem, aby mi zjistil něco o tom místě a pak se k vám připojím." rozhodl Philip a dal klíčky od služebního auta Emily.

Když jel výtahem do garáže, tak myslel na to, jestli ty modřiny jsou spojené s utonutím, nebo ne. Emily už čekala na místě řidiče, a když ho viděla vycházet z výtahu nastartovala motor.
Cestou do Harlen Skap mlčeli. Jen se dívali na šedé nebe, které značilo, že je čeká bouřlivá noc.
Zaparkovali u silnice a pak se vydali na ono místo. Už z dálky uviděli, jak se před nimi nachází velká budova, která sloužila za války jako kasárny pro cvičené vojáky. Široko daleko nebylo vůbec nic. Jen pláž, moře a ten zápach po zkaženém zelí a rybině. Jediné, co v té prázdnotě vynikalo bylo dlouhé černé molo.
,,Z toho mola zřejmě spadla." podotkla Emily.
,,Nebo jí k tomu někdo pomohl." namítl Dunken.
,,Myslíte?" Emily zněla překvapeně.
,,Ano, než jste přišla do kanceláře, tak mi volal Gary. Prý kromě toho, že jí někdo zdrogoval Lékem, tak jí našel na pažích modřiny, což značí, že jí někdo někam táhl a ona se vzpírala." povyprávěl jí zbytek, co mu Gary řekl. 
,,Tak to nám to ještě komplikuje. Až přijedeme na stanici, řeknu hlídce, aby se sem zajela poptat lidí v okolí, jestli tady neviděly něco, nebo někoho podezřelého." Emily řekla akčně.
,,To je dobrý nápad." podotkl.
V tu chvíli mu zazvonil telefon a na displeji vyskočilo jméno Marka.
,,Dunken, slyším" 
,,Šéfe, našel jsem něco o tom místu, jak jste chtěl. Dříve to sloužilo, jako cvičiště NAVY, bohužel tam dlouho nebyly. Potom používaly staré kasárny mladí výtržníci a nakonec tam hlídky nachytaly i pár bezdomovců. Zatím jen tohle, pokud ještě něco najdu, dám vědět."
,,Děkuji, Marku." ukončil hovor a telefon schoval do kapsy.
Philip nikdy nebyl příznivcem moderních technologií, ale co měl dělat, když doba šla pořád dopředu.